ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.559.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 559/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. P. proti žalovanému J. P., o určení práva věcného břemene chůze a jízdy přes pozemky, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 277/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 23. listopadu 2000, čj. 15 Co 582/2000-276, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. listopadu 2000, čj. 15 Co 582/2000-276, změnil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově (dále jen „soud prvního stupně\") ze dne 15. května 2000, čj. 5 C 277/97-251, tak, že zamítl „návrh, aby bylo určeno, že pozemky parc. č. 795/5 o výměře 152 m2, č. 20/8 o výměře 698 m2 a č. 15/3 o výměře 16 m2, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 348 pro obec S., kat. úz. S., které jsou ve vlastnictví odpůrce, jsou zatíženy věcným břemenem práva jízdy a chůze v rozsahu vyznačeném čárkováním na geometrickém plánu ing. S. K. ze dne 12. 2. 2000 č. plánu 209-22/1999 a to ve prospěch navrhovatele jako vlastníka pozemků parc. č. 33/4, č. 33/5 a dále parcel pozemkového katastru č. 33/2 a č. 34/2, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 251 pro obec S., kat. úz. S. a ve prospěch navrhovatele jako vlastníka stavby domu čp. 54 nacházejícího se na pozemku stav. parc. č. 23 zapsaných na témže LV č. 251 pro obec S., kat. úz. S. s tím, že odpůrce a jeho právní nástupci jsou povinni strpět a umožnit, aby navrhovatel a jeho právní nástupci zmíněné pozemky ve stanoveném rozsahu užívali k chůzi a jízdě osobními automobily jako přístupovou cestu k domu a pozemkům ve vlastnictví navrhovatele.\" Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání označené datem 12. 2. 2001, které bylo předáno k přepravě poště 14. 2. 2001 a soudu prvního stupně doručeno 16. 2. 2001.
Podle bodu 17, hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „OSŘ\"), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle §240 odst. l občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Uvedená lhůta je zachována i tehdy, je-li dovolání podáno v dané lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 věta druhá OSŘ).
Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci ve smyslu §159 odst. l OSŘ dne 22. prosince 2000, kdy byl doručen právnímu zástupci žalobce. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 OSŘ byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 29. leden 2001 (pondělí). Dovolání předané žalobcem k přepravě poštou až dne 14. února 2001 je tedy podáno zjevně opožděně.
Lhůta k podání dovolání je zákonnou lhůtou a není možné ji prodloužit. Prominutí zmeškání lhůty postupem podle §58 OSŘ je vyloučeno (§240 odst. 2 věta první OSŘ). Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. l písm. a) OSŘ opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. l a §146 odst. l písm. c/ OSŘ, neboť neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 1. května 2001
JUDr. Jiří S p á č i l , CSc., v.r.
předseda senátu