ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.580.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 580/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce I. F., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L. G., zastoupeného opatrovníkem, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 139/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. listopadu 2000, č. j. 6 Co 2648/2000-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 21. listopadu 2000, č. j. 6 Co 2648/2000-88, potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. září 2000, č. j. 16 C 139/99-80, jímž bylo z důvodu překážky věci pravomocně rozsouzené řízení zastaveno. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. prosince 1996, č. j. 11 C 4196-4, který nabyl právní moci dne 23. ledna 1997, bylo rozhodnuto o žalobě žalobce I. F. proti žalovanému L. G. o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 11. srpna 1993, kterou žalobce opřel o tentýž skutkový základ jako v nynějším sporu, tak, že žaloba byla zamítnuta, když soud dospěl k závěru, že označená kupní smlouva není neplatná podle §37, §39, §40 odst. 1 a §46 odst. 1 ObčZ, že nedošlo ani k odstoupení od smlouvy podle §48 odst. 1 a §49 ObčZ a že není dán ani naléhavý právní zájem na určovací žalobě podle §80 písm. c) OSŘ. Překážka věci pravomocně rozsouzené je neodstranitelnou podmínkou řízení (§159 odst. 3 OSŘ). Jde-li o takový nedostatek řízení, soud podle §104 odst. 1 OSŘ řízení zastaví.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že soud prvního stupně v rozsudku ze dne 20. března 2000, č. j. 16 C 139/99-65, chybně posoudil skutečnost, že žalobce prokazatelně písemně odstoupil od kupní smlouvy dopisem ze dne 7. prosince 1995 a že v průběhu řízení změnil žalobní návrh na žalobu na plnění, soudy tento návrh neakceptovaly, čímž žalobci bylo zabráněno uplatnit jeho základní právo vlastníka. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě je dán tím, že žalobci byla jako vlastníku odňata možnost nakládat s majetkem nebo za něj podle kupní smlouvy obdržet do jednoho měsíce kupní cenu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ„).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovolání z hlediska podmínek jeho přípustnosti.
Podle §236 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje občanský soudní řád v §237, §238a a §239.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a a §239 OSŘ v dané věci nejde; §238a odst. 1 písm. a) OSŘ nepřichází v úvahu, protože usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím, a §238a odst. 1 písm. b) až f) OSŘ proto, že napadené usnesení nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §239 OSŘ, neboť ji odvolací soud nezaložil výrokem podle §239 odst. 1 OSŘ, a z hlediska §239 odst. 2 OSŘ chybí samotný návrh žalobce na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž by odvolací soud nevyhověl. Potvrzujícím usnesením, proti kterému je dovolání přípustné (nejde-li o případy usnesení ve věci samé upravené v §239 OSŘ), je ve smyslu §238a odst. 1 pouze usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu [písm. d) citovaného ustanovení]. Proti potvrzujícímu usnesení o zastavení řízení z jiného důvodu – pro nedostatek jiné podmínky řízení než soudní pravomoci – dovolání přípustné není (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, uveřejněné pod číslem 49 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti stanovené v §237 OSŘ, konkrétně v odst. 1 písm. f), když vady řízení uvedené v odst. 1 písm. a) až e) a g) tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají.
Podle §237 odst. 1 písm. f) OSŘ je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu posledně uvedeného paragrafu jde jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování) a byl-li tento postup nesprávný. O takový případ v dané věci nejde. Přípustnost tedy nelze opřít ani o §237 odst. 1 OSŘ.
Skutečnost, že nebylo rozhodnuto o změně žalobního návrhu, lze považovat za jinou vadu ve smyslu §241 odst. 3 písm. b) OSŘ, k níž by bylo možno přihlédnout jen za předpokladu přípustného dovolání. V dané věci dovolání není přípustné.
S ohledem na uvedené proto bylo dovolání žalobce podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovanému, který byl v dovolacím řízení úspěšný, žádné náklady nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2001
JUDr. František B a l á k, v.r.
předseda senátu