ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.666.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 666/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci oprávněného Ing. J. S., zastoupeného advokátem, proti povinným: 1) B. S. a 2) J. S., zastoupeným advokátem, o výkon rozhodnutí vyklizením nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 E 2083/2000, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2000, č. j. 10 Co 235/2000-15, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně (dále „soud prvního stupně„) usnesením ze dne 27. ledna 2000, č.j. 1 E 2083/2000-7, nařídil na základě předběžně vykonatelného rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. července 1999, č. j. 6 C 51/98-102, výkon rozhodnutí vyklizením nemovitostí, zapsaných u Katastrálního úřadu ve V. na LV č. 929 pro katastrální území K., a to domu č. p. 17 na pozemku parc. č. 91/10 a pozemků parcelních čísel 91/10, 91/12 a 91/8, povinnými. Dále uložil povinným, aby zaplatili oprávněnému na nákladech výkonu rozhodnutí částku 1.650,- Kč a současně pro zaplacení těchto nákladů nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinných.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání povinných usnesením ze dne 30. června 2000, č.j. 10 Co 235/2000-15, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v dané věci jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením označených nemovitostí.
Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání s odkazem na §238a odst. 1 písm. e) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. V dovolání namítají, že soudy obou stupňů správně neposoudily otázku platnosti kupní smlouvy ze dne 4. června 1997, která je od samého počátku neplatná podle §49a ObčZ, a rozhodly o předběžné vykonatelnosti vyklizení nemovitostí, když spor o určení vlastnictví není dosud rozhodnut. S ohledem na nevyřešenou otázku vlastnictví označených nemovitostí nelze tvrdit protiprávnost užívání nemovitostí povinnými a tím méně značnou majetkovou újmu. Předběžné vykonatelnosti se navíc dovolává účastník, který úmyslně uvedl smluvní strany při podpisu smlouvy v omyl a jednal v rozporu s dobrými mravy. Realizací výkonu rozhodnutí by došlo k výrazné újmě na straně povinných. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. věc projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ„) a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými osobami, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §236 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje občanský soudní řád v §237, §238a a §239.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a a §239 OSŘ v dané věci nejde; §238a odst. 1 písm. a) OSŘ nepřichází v úvahu, protože usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím, a §238a odst. 1 písm. b) až f) OSŘ proto, že napadené usnesení nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována. Usnesení odvolacího soudu je usnesením potvrzujícím, nikoli usnesením, jímž bylo odvolání odmítnuto, jak to má na mysli §238a odst. 1 písm. e) OSŘ a jak se povinní mylně domnívají. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §239 OSŘ, neboť ji odvolací soud nezaložil výrokem podle §239 odst. 1 OSŘ, a z hlediska §239 odst. 2 OSŘ chybí samotný návrh povinných na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž by odvolací soud nevyhověl. Potvrzujícím usnesením, proti kterému je dovolání přípustné (nejde-li o případy usnesení ve věci samé upravené v §239 OSŘ), je ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) OSŘ pouze usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu; o takový případ v dané věci nejde.
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti stanovené v §237 OSŘ. Ustanovení §237 odst. 1 OSŘ spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Žádnou z takových vad však povinní netvrdí a ani z obsahu spisu se nepodává.
S ohledem na uvedené bylo dovolání povinných podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že oprávněnému, který byl v dovolacím řízení úspěšný, žádné náklady nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2001
JUDr. František B a l á k , v.r.
předseda senátu