ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.996.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 996/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň: A) Z. H., B) D. B. a C) J. H., všech zastoupených advokátem, proti žalovanému V. B., zastoupenému advokátem, o nařízení předběžného opatření v řízení o vydání věcí a zaplacení částky 32 503,- Kč nebo zaplacení částky 207 503,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 270/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2001, č. j. 14 Co 42/2001-48, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. února 2001, č.j. 14 Co 42/2001-48, odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. srpna 2000, č. j. 18 C 270/98-36, o nařízení předběžného opatření, jímž pod bodem I. výroku soud prvního stupně žalovanému uložil, aby se zdržel jakýchkoliv vlastnických dispozic, zejména převodu, užívání, zničení, znehodnocení, zastavení blíže označených movitých věcí, nacházejících se v prostorách provozovny firmy H., v P., B. 40, a jímž pod bodem II. výroku zamítl návrh žalobkyň B) a C) na nařízení předběžného opatření, kterým by žalovanému bylo zakázáno disponovat s věcmi uvedenými ve výroku I. Odvolací soud uvedl, že zásilka obsahující usnesení soudu prvního stupně byla žalovanému doručena uložením na poště podle §46 odst. 2 OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ„) dne 6. října 2000, patnáctidenní lhůta k podání odvolání začala běžet dne 7. října 2000 a uplynula dne 23. října 2000. Žalovaný však odvolání podal až 9. ledna 2001.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) OSŘ]. Namítá, že usnesení soudu prvního stupně převzal na poště 9. 10. 2000, tedy třetí den po uložení zásilky. I podle zákonné fikce by doručení bylo počítáno třetí den od uložení zásilky. Usnesení soudu prvního stupně neobsahovalo poučení o odvolání. V tomto případě s ohledem na §204 odst. 2 OSŘ bylo možné odvolání podat do tří měsíců od doručení usnesení. Odvolání podal 9. 1. 2001, tj. ve lhůtě tří měsíců od doručení usnesení soudu prvního stupně. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřily.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ„).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolatel nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241 odst. 3 písm. a) a b) OSŘ], a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Podle §204 odst. 1 věta prvá OSŘ odvolání se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jeho rozhodnutí směřuje.
Podle §204 odst. 2 věta druhá OSŘ neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.
Z usnesení soudu prvního stupně je zřejmé, že neobsahuje poučení o odvolání. V tomto případě bylo proto možno podat odvolání ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení.
Z obsahu spisu se podává, že zásilka obsahující usnesení soudu prvního stupně nebyla určena do vlastních rukou. Postup pro doručování zásilky určené nikoli do vlastních rukou upravuje §46 OSŘ.
Podle §46 odst, 1 a 2 OSŘ adresátu lze doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen. Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Usnesení soudu prvního stupně, jak je zřejmé z doručenky, bylo žalovanému doručováno nejprve neúspěšně na adresu v P., L. 591, posléze na adresu v P., U. 14, a protože žalovaný nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržoval, a písemnost nemohla být doručena ani jinému příjemci, byla 6. 10. 2000 uložena na poště a žalovaný byl o uložení této zásilky písemně vyrozuměn. Tyto skutečnosti žalovaný v dovolání nezpochybnil. Se zřetelem na ustanovení §46 odst. 2 OSŘ je den 6. 10. 2000 dnem doručení usnesení soudu prvního stupně bez ohledu na to, že žalovaný si písemnost vyzvedl 9. 10. 2000. Den 9. 10. 2000 by bylo možno považovat za den doručení, pokud by šlo o písemnost do vlastních rukou (§47 odst. 2 OSŘ). O takovou situaci v daném případě nešlo.
Tříměsíční lhůta k podání odvolání žalovanému začala běžet 7. 1. 2000 a uplynula 8. 1. 2001, neboť konec lhůty připadl na neděli (§57 odst. 1 a 2 OSŘ). Odvolání bylo podáno u soudu 9. 1. 2001, tedy i po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v §204 odst. 2 OSŘ.
Pokud odvolací soud odvolání žalovaného odmítl jako podané opožděně, neposoudil věc po právní stránce nesprávně. Proto je správné i dovoláním napadené usnesení a dovolání muselo být podle §243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vyplývá z toho, že žalovaný nebyl v řízení úspěšný a žalobkyním náklady nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2001
JUDr. František B a l á k, v.r.
předseda senátu