ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.1017.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 1017/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobců A) A. B., B) M. B., C) J. N. a D) A. N., všech zastoupených advokátem, proti žalovanému městu S., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 C 870/2000, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. února 2001, č. j. 5 Co 436/2001-41, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V řízení, v němž se žalobci domáhají náhrady škody [uvedením tarasové zdi mezi pozemkem parc. č. 558/19 v jejich vlastnictví a pozemkem parc. č. 558/23 – místní komunikací ve vlastnictví žalovaného - do předešlého stavu a přizpůsobením stavebního a dopravně technického stavu komunikace parc. č. 558/23 tak, aby nedocházelo k ohrožení majetku žalobců (parc. č. 558/19 a stav. parc. č. 775)], Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 5. 1. 2001, č. j. 8 C 870/2000-25, uložil žalobcům, aby ve stanovené lhůtě doplnili a upřesnili žalobní petit, nepřiznal jim osvobození od soudních poplatků, uložil jim povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 500,- Kč a zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jímž by žalovanému městu S. bylo uloženo, aby „na místní komunikaci jím spravované a vlastněné s názvem M. parc. č. 558/23 od křižovatky s ulicí Z. zakázal směrem k ulici M. v obou směrech provoz motorových vozidel těžších než 3,5 tuny a v úseku od křižovatky M. ulice se Z. po křižovatku Z. ulice se slepou ulicí ke sportovní hale zakázal po obou stranách komunikace zastavení a stání motorových vozidel\". Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci dostatečným způsobem neosvědčili tvrzené skutečnosti odůvodňující vydání předběžného opatření. Jsou sice vlastníky stavební parcely č. 775, na které stojí dům čp. 606, a zahrady č. parc. 558/19 v obci a k. ú. S., zapsané na LV č. 869, a žalovaný je vlastníkem parcely č. 558/23 zapsané na LV č. 1 pro obec a k. ú. S., kde se nachází předmětná komunikace, avšak příčinnou souvislost mezi provozem motorových vozidel na této komunikaci a borcením tarasové zdi ve vlastnictví žalobců bude nutno teprve zjistit v rámci dokazování, zejména vypracováním znaleckého posudku podle §127 o.s.ř.; žalobci přitom k žalobě v tomto směru nepřipojili žádné důkazy. Ačkoliv je žalovaný vlastníkem místní komunikace ve smyslu §6 zákona č. 13/1997 Sb. v platném znění, neumožňuje tento zákon obcím, aby na základě vlastního rozhodnutí částečně nebo úplně uzavřely provoz na místních komunikacích v jejich vlastnictví, popř. aby zřizovali objížďky, neboť k tomu je oprávněn pouze příslušný stavební úřad se souhlasem Policie ČR. Soud proto nemůže žalovanému uložit výše uvedené povinnosti, není-li dána pravomoc soudu podle §7 o.s.ř.
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 2. 2001, č. j. 5 Co 436/2001-41, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření zrušil, řízení o vydání předběžného opatření zastavil a věc v tomto rozsahu postoupil Městskému úřadu ve S.; současně rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že k rozhodování o navrženém předběžném opatření není dána pravomoc soudu. Obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, ale veřejnoprávním oprávněním, jehož úprava se neopírá o občanskoprávní předpisy, nýbrž o zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (dále též jen „zákon\"); podle §40 odst. 5 písm. c) zákona obce vykonávají působnost silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, přičemž podle §44 odst. 1 zákona pokud tento zákon nestanoví jinak, postupuje se v řízení upravených tímto zákonem podle obecných předpisů o správním řízení. Proto podle odvolacího soudu nelze v občanském soudním řízení projednávat a rozhodovat věci upravené zákonem o pozemních komunikacích, které podle posledně citovaného ustanovení mají být projednány ve správním řízení příslušným správním orgánem. Jestliže k takovému řízení není příslušný soud, nemůže být návrh zamítnut, nýbrž je třeba řízení zastavit a věc postoupit orgánu, do jehož pravomoci rozhodování náleží [§221 odst. 2 písm. c) o.s.ř.].
Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání. Namítají, že odvolací soud nesprávně vyslovil nedostatek pravomoci soudu. V řízení jde o náhradu škody (uvedením do předešlého stavu a odstraněním závadného stavu), a tedy o občanskoprávní nárok, přičemž z ustanovení §40 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb. nelze dovodit, že by tato věc byla vyňata z pravomoci soudů a svěřena k rozhodování obcím ve správním řízení. Pokud žalobci v souvislosti s řízením o náhradu škody navrhují vydání předběžného opatření, je založena i pro toto předběžné opatření pravomoc soudu podle §102 odst. 1 o.s.ř.; v soudním řízení zahájeném podle občanského soudního řádu může totiž podle dovolatelů vydat předběžné opatření jen soud, nikoliv správní orgán ve správním řízení. Navrhují, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., bylo podáno včas, osobami oprávněnými - účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), a po přezkoumání věci podle §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle odst. 2 tohoto ustanovení jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
Podle ustanovení §103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnou ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu (§104 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).
Podle §24 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, provoz na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích může být částečně nebo úplně uzavřen, popřípadě může být nařízena objížďka. Nikdo nemá nárok na náhradu případných ztrát, jež mu vzniknou v důsledku uzavírky nebo objížďky. Podle odst. 2 věty první tohoto ustanovení o uzavírce a objížďce rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě žádosti osoby, v jejímž zájmu má dojít k uzavírce, a to po předchozím souhlasu Ministerstva vnitra, jde-li o dálnice nebo rychlostní silnice, v ostatních případech po předchozím souhlasu příslušného orgánu Policie České republiky.
Podle §19 odst. 5 zákona silniční správní úřad je oprávněn rozhodnout o označení místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice nebo jejich částí, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu.
Podle §40 odst. 5 písm. c) zákona obce vykonávají působnost silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací.
Z této úpravy vyplývá, že k rozhodování o omezení obecného užívání komunikací uzavírkami a objížďkami či zákazem stání zákon zakládá pravomoc silničního správního úřadu, jímž je ve vztahu k místní komunikaci obec.
V posuzovaném případě se žalobci v rámci řízení o náhradu škody domáhají, aby soud předběžným opatřením uložil žalovanému povinnost zakázat provoz a zastavení a stání motorových vozidel na místní komunikaci. Nežádají tedy, aby samotnému žalovanému byla uložena povinnost zdržet se určitého jednání (např. průjezdu či stání jeho vozidel), která by měla základ v občanskoprávních předpisech, nýbrž požadují, aby soud uložil obci povinnost rozhodnout o omezení užívání místní komunikace ve vztahu ke všem jejím potenciálním uživatelům podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Rozhodování v tomto směru však patří do pravomoci silničního úřadu (v daném případě obce) a proto k řízení, které by směřovalo k vydání rozhodnutí podle tohoto zákona, není pravomoc soudu dána.
Na tomto závěru nic nemění okolnost, že předmětem řízení ve věci samé je nárok na náhradu škody, tedy věc, která do pravomoci soudu spadá. Ze systematického řazení ustanovení upravujících řízení o vydání předběžného opatření v občanském soudním řádu je patrné, že obecná ustanovení o podmínkách řízení, tj. včetně podmínky pravomoci soudu, dopadají i na řízení o vydání předběžného opatření. Pravomoc k nařízení předběžného opatření má proto soud jen tehdy, týká-li se návrh na vydání předběžného opatření věci, v níž je dána pravomoc soudu rozhodnout i meritorně; předběžným opatřením, byť by o něm bylo rozhodováno v řízení náležejícím do pravomoci soudu, však nelze ukládat takovou povinnost, která do pravomoci soudu nespadá.
Dovolací soud tedy nesdílí právní názor dovolatelů, že věc (návrh na vydání předběžného opatření), v níž se obrátili na soud, vyplývá z občanskoprávního vztahu, resp. že takovou povahu (povahu občanskoprávní) má. V daném případě nejde o věc podřaditelnou pod ustanovení §7 odst. 1 o.s.ř. a zároveň nejde ani o případ, kdy zákon svěřuje pravomoc k rozhodování správních věcí soudu (§7 odst. 2 o.s.ř.). Jestliže nedostatek pravomoci soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, k němuž soud přihlíží kdykoli za řízení (§103, §211 o.s.ř.), a je důvodem pro zastavení řízení (§104 odst. 1 o.s.ř.), vyvodil odvolací soud ze zjištěného nedostatku podmínky řízení odpovídající důsledky a správně podle §221 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) o.s.ř. zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, řízení v tomto rozsahu zastavil a rozhodl o postoupení věci příslušnému správnímu orgánu. Proto dovoláním uplatněný dovolací důvod není naplněn a dovolací soud je zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci neměli v dovolacím řízení úspěch a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2001
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu