ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.1199.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 1199/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. S., proti žalovanému J. S., o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 137/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2001 č. j. 12 Co 59, 60/2001-136, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 29. 5. 2000 č. j. 10 C 137/98-94, ve spojení s opravným usnesením ze dne 7. 8. 2000 č. j. 10 C 137/98-112, zastavil řízení ohledně částky 40.000,- Kč s příslušenstvím, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.740,- Kč s 19% úrokem od 23. 9. 1998 do zaplacení, dále částku 1.050,- Kč s 23% úrokem z částky 1.030,-Kč od 23. 9. 1998 do zaplacení a 12% úrokem z částky 20,- Kč od 3. 5. 1999 do zaplacení, a částku 2.247,- Kč s 12% úrokem od 3. 5. 1999 do zaplacení; ohledně částky 18.960,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 16. 3. 2001 č. j. 12 Co 59,60/2001-136 odvolání žalovaného odmítl, připustil rozšíření žalobního návrhu na zaplacení dalšího 4% úroku z částky 20.000,- Kč od 23. 9. 1998 do zaplacení, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci další 4% úrok z částky 1.740,- Kč od 23. 9. 1998 do zaplacení, žalobu o zaplacení 4% úroku z částky 18.260,- Kč od 23. 9. 1998 do zaplacení zamítl, a k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o zaplacení částky 18.260,- Kč s 19% úrokem od 23. 9. 1998 do zaplacení potvrdil, ohledně 14% úroku z částky 2.247,- Kč od 11. 4. 1996 do zaplacení, jakož i ve výrocích o nákladech řízení a soudním poplatku rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání žalovaného považoval odvolací soud za opožděné, neboť podle doručenky doporučená zásilka se stejnopisem rozsudku a opravného usnesení byla žalovanému po marném pokusu o doručení (dne 18. 8. 2000) uložena na poště v M. p. B. dne 21. 8. 2000. V souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 nastaly účinky doručení dne 24. 8. 2000, přičemž je nerozhodné, že žalovaný si posléze zásilku osobně vyzvedl dne 29. 8. 2000. Dnem 25. 8. 2000 začala běžet žalovanému patnáctidenní lhůta k podání odvolání podle §204 odst. 1 o.s.ř., která skončila dne 8. 9. 2000. Žalovaný však prostřednictvím svého právního zástupce podal odvolání osobně na podatelně soudu až dne 11. 9. 2000.
Žalovaný v dovolání namítá, že ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. o náhradním doručení v daném případě nelze uplatnit, neboť se v místě doručení (v M. p. B.) nevyskytoval - do 29. 8. 2000 se zdržoval společně s rodinou v K. Žalovaný navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu ve výroku o odmítnutí jeho odvolání byl zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání především vysvětlil důvody, proč nepodal dovolání, ačkoliv má ke správnosti rozsudku odvolacího soudu výhrady.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 16. 3. 2001 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy podle předpisu dosavadního, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.\"), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
V posuzovaném případě byl rozsudek odvolacího soudu doručen právnímu zástupci žalobce dne 5. 4. 2001 a právnímu zástupci žalovaného o den později. Dnem 6. 4. 2001 tedy napadený rozsudek nabyl právní moci a dovolání proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději v pondělí dne 7. 5. 2001. Žalovaný však dovolání podal osobně na podatelně Obvodního soudu pro Prahu 5 až dne 29. 5. 2001, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta prvá o.s.ř.); proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jeho dovolání odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat důvodností dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. srpna 2001
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu