ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.1231.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 1231/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce R. J. proti žalované Správě a údržbě silnic O., o 74.524,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 17 C 82/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2001, č. j. 11 Co 656/2000-67, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 18. ledna 2001, č. j. 11 Co 656/2000-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 14. 3. 2000, č. j. 17 C 82/99-41, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 15. 5. 2000, č. j. 17 C 82/99-50, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 74.524,- Kč s 11 % úrokem od 13. 10. 1999 do zaplacení a částku 1.000,- Kč, zastavil řízení ohledně části příslušenství z částky 74.524,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 1. 2001, č.j. 11 Co 656/2000-67, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 18. 1. 2001, č. j. 11 Co 656/2000-75, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zároveň připustil dovolání k otázce, zda chybějící dopravní značku lze považovat ve smyslu ust. §26 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb. za závadu ve sjízdnosti, v důsledku které je dána podle §27 odst. 2 tohoto zákona odpovědnost vlastníka pozemní komunikace za škodu vzniklou uživateli pozemní komunikace v souvislosti s touto závadou. Výrok rozsudku soudu prvního stupně o zastavení řízení ohledně části příslušenství zůstal odvoláním nenapaden.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání adresované soudu prvního stupně, jež bylo podáno na poštu dne 14. 6. 2001. Odvolacímu soudu vytýká, že právní posouzení věci provedl v rozporu s hmotným právem, když jeho výklad pojmu „závada ve sjízdnosti\" je výkladem extenzivním, který ve svém důsledku porušuje logiku celé právní normy. Podle názoru dovolatelky chybějící dopravní značka je nedostatkem stavebního stavu pozemní komunikace, a dovolatelka nenese odpovědnost za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s tímto nedostatkem. Navrhuje zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Protože odvolací soud věc projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, je Nejvyšší soud ve shodě s posledně citovaným ustanovením povinen podle dosavadních právních předpisů projednat a rozhodnout i o dovolání v této věci, a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. (ve znění účinném před 1. 1. 2001) účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu i doplňující usnesení ze dne 18. 1. 2001 byly doručeny právnímu zástupci žalobce i právnímu zástupci žalované dne 18. 4. 2001, a tohoto dne tedy nabyly právní moci (§159 odst. 1 o. s. ř. ).
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 18. 4. 2001, a skončila dne 18. 5. 2001 (pátek). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalované bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. září 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu