ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.1350.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 1350/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. G., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 3.390,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 5 C 98/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. května 2001 č. j. 13 Co 1133/2000-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - jih rozsudkem ze dne 7. 11. 2000 č. j. 5 C 98/2000-48 zamítl žalobu na zaplacení částky 3.390,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 5. 2001 č. j. 13 Co 1133/2000-68 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodňuje podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (zřejmě ve znění účinném od 1. 1. 2001) a s odkazem na ustanovení §241 odst. 2 písm. a) a b) téhož předpisu namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž jde o otázku zásadního právního významu. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o.s.ř.\"). Dospěl k závěru, že dovolání, které bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g).
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]. Podle §238 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle §239 odst. 3 o.s.ř. platí ustanovení §237 odst. 2, §238 odst. 2 a §238a odst. 2 obdobně.
V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 3.390,- Kč. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vyloučena ustanoveními §238 odst. 2 písm. a) a §239 odst. 3 o.s.ř.
Zbývalo posoudit přípustnost dovolání z hlediska §237 odst. 1 o.s.ř., tedy zda v řízení nedošlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným, neboť omezení uvedené v §238 odst. 2 písm. a) o.s.ř. zde neplatí. Dovolatel však netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v §237 odst. 1 písm. a) - g) o.s.ř.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž se mohl věcí dále zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. srpna 2001
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu