ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.1385.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 1385/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. A., proti žalovanému Městu Č. K., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 181/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. dubna 2001 č. j. 8 Co 453/2001-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 8. 12. 2000 č. j. 9 C 181/2000-73 po částečném zpětvzetí žaloby řízení ohledně částky 44.050,- Kč zastavil, žalobu na zaplacení částky 5.950,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobce, které směřovalo proti výroku o zamítnutí žaloby a proti výroku o náhradě nákladů řízení, rozsudkem ze dne 20. 4. 2001 č. j. 8 Co 453/2001-99 rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčených výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýká odvolacímu soudu též nesprávný právní názor, jímž byl odůvodněn výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení. Navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.\"). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]. Podle §238 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení jestliže odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. platí ustanovení §237 odst. 2, §238 odst. 2 a §238a odst. 2 obdobně.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 5.950,- Kč potvrzen. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000.- Kč, je přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu vyloučena již ustanovením §238 odst. 2 písm. a) a §239 odst. 3 o.s.ř.
Výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení má povahu usnesení (srov. §152 odst. 1 věta prvá, §167 odst. 1 o.s.ř.) i když je součástí rozsudku ve věci samé. Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení §238a a §239 o.s.ř.; proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, však není dovolání podle §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné a dovolání proti výroku, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, zákon vůbec nepřipouští [ve výčtu uvedeném v §238a odst. 1 písm. a) - f) o.s.ř. se nenachází]. Dovolání nemůže být přípustné ani podle §239 o.s.ř., neboť rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé.
Zbývalo proto posoudit přípustnost dovolání z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., tedy zda v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť omezení uvedené v ustanovení §238 odst. 2 písm. a) a §239 odst. 3 o.s.ř. zde neplatí. Dovolatel však netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovené §237 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. srpna 2001
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu