ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.1449.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 1449/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. a.s. proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.396,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 32/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2000, č. j. 22 Co 328/2000-10, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 29. 3. 2000, č. j. 18 C 32/2000-5 zastavil řízení o zaplacení částky 1.396,- Kč se 14% úrokem od 24. 1. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyni byla žalovaná částka přiznána již usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 5. 12. 1995, č. j. 7 Cm 145/93-35, a proto novému projednání věci v občanském soudním řízení brání překážka věci pravomocně rozsouzené (§159 odst. 3, §104 odst. 1 o.s.ř.).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2000, č. j. 22 Co 328/2000-10, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení ohledně částky 1.396,- Kč potvrdil, ve výroku o zastavení řízení ohledně příslušenství z této částky a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil, vrátil v tomto rozsahu věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení a zamítl návrh žalobkyně na připuštění dovolání. Podle odvolacího soudu nemůže být žalovaná částka, představující polovinu soudního poplatku, o níž bylo rozhodnuto v jiné souvislosti podle zákona č. 78/1995 Sb., o soudních poplatcích, samostatným předmětem řízení před soudem, a to ani v rámci řízení o náhradu škody. Soud prvního stupně však měl věc projednat, pokud jde o příslušenství žalované částky.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (zřejmě ve znění účinném od 1. 1. 2001) a které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) téhož předpisu. Namítá především, že soud při řešení otázky vrácení soudního poplatku o věci konstitutivně nerozhoduje, nýbrž deklaruje právní stav vyplývající přímo ze zákona, a stát v takovém případě vystupuje jako každý jiný účastník civilního řízení. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadené části zrušil.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 30. 11. 2000, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb., Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.\"), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Z obsahu spisu vyplývá, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně i žalované dne 26. 2. 2001. Tímto dnem také nabylo právní moci a dovolání proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději v pondělí dne 26. 3. 2001. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce však dovolání podala k poštovní přepravě až dne 29. 3. 2001, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta prvá o.s.ř.); proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. její dovolání odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat přípustností dovolání a důvodností v něm uvedených dovolacích námitek.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst.1 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2001
JUDr. Petr V o j t e k, v.r.
předseda senátu