ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.1616.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1616/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, zastoupeného advokátem, proti žalované V. Ž., o 33.450,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 244/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 11. 1999, č.j. 11 Co 285/99 - 40, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 11. 1999, č.j. 11 Co 285/99 - 40, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. 1. 1999, č. j. 7 C 244/97 - 19, zamítl žalobu o zaplacení 33.450,40 s 19 % úrokem od 26. 1. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 16. 10. 1993 písemnou kupní smlouvu ohledně sady nádobí D-120 Universal, přičemž žalovaná jako kupující se zavázala zaplatit kupní cenu ve výši 1.798,- DEM ve 24 měsíčních splátkách, které byly sjednány od 25. 2. 1994 do 25. 1. 1996 v určené výši v DEM přepočtem na Kč prodejním kurzem ČNB dle kurzu valuty - prodej v den platby. Ve smlouvě je dále uvedeno, že „kupující je srozuměn s tím, že platby záloh musí být dodrženy přesně ve výši i termínech a že při odchylkách od dohodnutých termínů podléhají případným kurzovním změnám, to znamená, že bude vždy brán v úvahu prodejní kurz valuty DEM vůči Kč dle ČNB v den platby“, a v příloze ke kupní smlouvě, která je její nedílnou součástí, se pak uvádí, že „při prezentacích jsou předváděny výrobky, které jsou pracovním vzorkem a slouží pouze k předvedení funkcí, možností a kvality zboží, a že výrobce si vyhrazuje právo změny designu nebo zkvalitnění zboží“. Dále bylo zjištěno, že žalovaná na kupní cenu ničeho nezaplatila. Obvodní soud dospěl k závěru, že kupní smlouva účastníků je absolutně neplatná, neboť předmět koupě v ní nebyl vymezen určitě (§37 odst. 1 obč. zák.); dále dovodil, že žalobě nelze vyhovět ani z toho důvodu, že nelze určit výši kupní ceny, kterou by žalovaná měla zaplatit. Požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny proto obvodní soud nepovažoval za důvodný.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 11. 1999, č. j. 11 Co 285/99 - 40, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti svému rozsudku připustil dovolání. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu, neztotožnil se však s jeho závěrem, že uzavřená kupní smlouva účastníků je neplatným právním úkonem. Na rozdíl od obvodního soudu odvolací soud dovodil, že předmět kupní smlouvy byl účastníky dohodnut zcela určitě, neboť byla-li smlouva uzavřena po předvedení vzorku sady nádobí obchodním zástupcem žalobce, byla žalovaná dostatečně seznámena s předmětem prodejní nabídky žalobce. Rovněž ujednání o kupní ceně považoval odvolací soud za určité a srozumitelné, a to i za stavu, kdy způsob stanovení výše splátek kupní ceny byl dohodnut přepočtem z DEM na českou měnu podle dohodnutého kurzu v den splátky. Dále odvolací soud dovodil, že přestala -li ČNB od 16. 10. 1995 vydávat veřejně dostupný kurz valuty - prodej, nastala u žalované počínaje listopadovou splátkou 1995 objektivní nemožnost plnění, neboť od splatnosti této splátky nemohla zjistit podle smluvních podmínek její výši. Protože sjednaný přepočtový kurs nebyl dostupný ani pro žalobce, přepočítával od této doby výši kupní ceny podle kursovního lístku banky, což je však v rozporu se smluvními podmínkami; takto by bylo možno postupovat jen za předpokladu změny smlouvy oboustranně odsouhlasené, k čemuž však v daném případě nedošlo. Městský soud tedy uzavřel, že závazek žalované k plnění z předmětné kupní smlouvy zanikl nejpozději k 25. 11. 1995 pro nemožnost tohoto plnění (ust. §575 odst. 1 obč. zák.). V důsledku následné nemožnosti plnění a zániku závazku žalované není proto požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny důvodný. Za otázku zásadního právního významu považuje odvolací soud „uvedený závěr o následné nemožnosti plnění v důsledku změn nastalých ve veřejném vyhlašování kurzu valut ČNB“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu uvedeného v ust. §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. a odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem městského soudu, že povinnost žalované zaplatit kupní cenu zanikla pro nemožnost plnění (§575 odst. 1 obč. zák.); poukazuje na to, že peníze je třeba chápat jako věc druhově zastupitelnou, a i když po uzavření smlouvy ČNB již kursy valuty-prodej nestanovuje, nemůže to mít za následek, že by žalovaná nemohla svůj dluh splnit. Dovolatel má za to, že použil-li v daném případě k výpočtu výše kupní ceny kurs největší banky v ČR (banky), není tento jeho postup v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. §3 odst.1 obč. zák., nehledě na to, že je ochoten vycházet případně i z kurzu jiných bank. Dále dovolatel poukazuje na právní závěry, jež zaujal Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 4. 8. 1998, č. j. 6 Co 1462/98 – 59, a Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 30. 9. 1998 (sp. zn. neuvedl), s nimiž se ztotožňuje. V těchto rozhodnutích oba jmenované soudy dovodily, že „i za stavu, kdy ČNB přestala dnem 16. 10. 1995 zveřejňovat kurs devizy nákup, prodej a střed, a rovněž tak kurz valuty nákup, prodej a střed, a mezi účastníky po tomto datu nedošlo k písemné změně kupní smlouvy, nestala se smlouva ohledně stanovení výše kupní ceny neplatnou pro neurčitost způsobu přepočtu DEM na Kč, neboť nemůže nastat situace, kdy smlouva je do určitého okamžiku dostatečně určitá a tudíž platná, a od listopadu 1995, pokud by nedošlo k dohodě o změně smlouvy, by se stala neplatnou. Po 16. 10. 1995 v důsledku opatření ČNB musí být přepočet DEM na Kč analogicky odvozen podle kursu vyhlašovaného ČNB od listopadu 1995. Nelze tedy použít kurzu vyhlašovaného bankou a. s., jak to činí žalobce, ale je třeba obdobně jako pro účetní potřeby vycházet z opatření Ministerstva financí ze dne 19. 10. 1995, č. j. 282/63 114/1995A/, jímž bylo stanoveno, že pro přepočet majetku a závazků na českou měnu se používá směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou“. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. 1 o.s.ř. a že je přípustné, neboť jeho přípustnost svým výrokem založil odvolací soud (§239 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Ve smyslu ust. §242 odst. 3 o.s.ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel vymezil, a to v rozsahu a z důvodu té právní otázky, pro niž bylo dovolání odvolacím soudem připuštěno.
Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání vyvozována ze závěru, že dnem 16. 10. 1995, tedy okamžikem, kdy ČNB přestala zveřejňovat kurz valuty - prodej, se plnění vyplývající pro žalovanou z uzavřené kupní smlouvy stalo ve smyslu ust. §575 odst. 1 obč. zák. - za stavu, kdy mezi účastníky nedošlo ke změně smlouvy - nemožným, čímž zanikla povinnost žalované jako dlužníka plnit.
Podle §588 obč. zákoníku z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu.
Podle §575 odst. 1 obč. zákoníku stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne.
Cit. ustanovení, o jehož aplikaci odvolací soud v daném případě uvažoval, se týká následné nemožnosti plnění, jež nastala po vzniku závazku, přičemž rozhodující je stav v době splatnosti závazku.
Smluvní cena (jejíž zaplacení bylo rozděleno do dvacetičtyř splátek od 25. 2. 1994 do 25. 1. 1996), byla v kupní smlouvě účastníků, jak z jejího obsahu vyplývá, vyjádřena v DEM (1.798,-). Splátkové plnění ceny účastníci dohodli přepočtem stanovených splátek na Kč podle kurzovního lístku ČNB dle kurzu valuty-prodej v den placení zálohy (splátky) s tím, že při odchylkách od dohodnutých termínů podléhají splátky případným kurzovním změnám, tzn. že bude vždy brán v úvahu prodejní kurz valuty x DM vůči Kč dle ČNB v den platby.
Názor odvolacího soudu, že okamžikem, kdy ČNB přestala dnem 16. 10. 1995 vydávat veřejně dostupný kurs valuta-prodej, nastala u žalované počínaje listopadovou splátkou roku 1995 (tedy nejpozději k 25. 11. 1995) objektivní nemožnost plnění, není správný.
Vyplývá-li z obsahu předmětné kupní smlouvy, že vůle účastníků při jejím uzavírání směřovala k tomu, že výše splátek v Kč se řídí kurzem ČNB, a jestliže tento kurz (valuty-prodej) přestal být ČNB od 16. 10. 1995 zveřejňován, pak po tomto datu bylo nutno při stanovení výše kupní ceny vycházet z opatření Ministerstva financí ČR ze dne 19. 10. 1995 č.j 282/63 114/1995A/, podle kterého se pro přepočet majetku a závazků vyjádřených v cizí měně na českou měnu používá směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný ČNB.
Způsob přepočtu kupní ceny dohodnuté v DEM je tedy třeba - za stavu, kdy mezi účastníky nedošlo ke změně smlouvy - po 16. 10. 1995 analogicky na Kč určit dle směnného kurzu vyhlašovaného od listopadu ČNB.
Vzhledem k tomu, že aplikace ust. §575 odst. 1 obč. zák. v daném případě nepřichází v úvahu, neztotožňuje se dovolací soud ani s konečným závěrem odvolacího soudu, že povinnost žalované zaplatit kupní cenu zanikla.
Z uvedeného tudíž vyplývá, že dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadený rozsudek je správný, dovolací soud jej zruší a věc vrátí odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243 odst. 1 a 2 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2001
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu