ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.2008.99.1
sp. zn. 25 Cdo 2008/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, proti žalované K. P., o zaplacení 28.425,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 321/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 11. 1998 č. j. 18 Co 711/98 - 78 ve znění usnesení ze dne 8. 4. 1999 č. j. 18 Co 223/99 - 97, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 22. 11. 1996, č. j. 4 C 321/95 - 30 zamítl žalobu o zaplacení 28.427,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že dne 12. 9. 1992 uzavřeli účastníci kupní smlouvu č. 218180 ohledně sady nádobí D-124 G., D 400 - 24 I. 24, A- 010 A. 6 a S - 018 P. 12 v celkové ceně 5.278,- DEM a kupní smlouvu č. 218181 ohledně desertní soupravy S - 060 B. 6 v ceně 898,- DEM, přičemž žalovaná jako kupující se zavázala kupní cenu zboží podle obou smluv zaplatit ve 24 měsíčních splátkách od 1. 10. 1992 do 1. 9. 1994. Účastníci dále ujednali, že „v případě storna kupní smlouvy je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu podle §544 OZ ve výši 25 % smluvní ceny zboží\" a dále, že „ při nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek bude kupní smlouva zrušena v neprospěch kupujícího\". Dále bylo zjištěno, že žalovaná žádnou splátku na kupní ceny nezaplatila a dopisem ze dne 17. 9. 1992 žalobce požádala z finančních a rodinných důvodů o zrušení obou kupních smluv. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že obě kupní smlouvy jsou ve smyslu ust. §38 obč. zák. neplatné, neboť z výpovědi žalované a slyšených svědků vzal za prokázané, že v době jejich uzavírání byla žalovaná v podnapilém stavu, který vyloučil možnost, aby posoudila následky svého jednání. Nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty, k níž se žalovaná oběma kupními smlouvami zavázala, nepovažoval proto za důvodný.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. 7. 1997, č. j. 18 Co 372/97 - 48, rozsudek okresního soudu z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že pro závěr o neplatnosti obou kupních smluv podle §38 odst. 2 obč. zák. z důvodu opilosti žalované neprovedl dostatečné dokazování s tím, že v řízení nebylo ani prokázáno, že do tvrzeného stavu opilosti byla žalovaná uvedena jednáním pracovníka žalobce. S ohledem na to okresnímu soudu uložil, aby řízení v tomto směru doplnil a aby dále zkoumal i otázku případného odstoupení od obou kupních smluv ze strany obou účastníků z hlediska ust. §48 odst. 1 a 2 obč. zák.
Poté Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 17. 4. 1998 č. j. 4 C 321/95 - 61 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po doplnění dokazování posoudil soud prvního stupně obě kupní smlouvy jako platné právní úkony, neboť v řízení nebylo prokázáno, že „do stavu případné opilosti byla žalovaná uvedena jednáním zaměstnance žalobce\". Dále dospěl k závěru, že předmětné smlouvy byly sice na základě ujednání, podle kterého „při nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek bude kupní smlouva zrušena\", zrušeny již tím, že žalovaná nezaplatila žádnou z dohodnutých splátek kupní ceny, avšak požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty není přesto důvodný, neboť ze smluv nevyplývá, „co účastníci považují za storno kupní smlouvy\", a takový institut nezná ani občanský zákoník.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 11. 1998, č. j. 18 Co 711/98 - 78, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a řízení dále doplnil obsahem příloh ke kupním smlouvám. Ztotožnil se se závěrem okresního soudu o platnosti obou kupních smluv, a to včetně ujednání o smluvní pokutě pro případ storna. Dovodil, že možnost odstoupení od kupních smluv byla mezi účastníky sjednána pouze ve prospěch žalobce, a to pro případ, že kupující nezaplatí čtyři po sobě jdoucí splátky; k případnému zrušení smlouvy však může dojít jen za předpokladu, že žalobce učiní zrušovací projev. Vzhledem k tomu, že k odstoupení či ke zrušení smlouvy ze strany žalobce nedošlo, není jeho požadavek na zaplacení smluvní pokuty, jež byla sjednána právě pouze pro případ zrušení (storna) kupní smlouvy, důvodný. Výrok, jímž nebylo připuštěno dovolání žalobce, odůvodnil odvolací soud tím, že žalobce nijak nevymezil otázky, jež považuje za zásadního právního významu.
Usnesením ze dne 18. 1. 1999, č.j. 4 C 321/95, Okresní soud v Tachově znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 4. 1999, č.j. 18 Co 233/99, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku i usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání. Přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. a podává jej z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., tedy pro nesprávné právní posouzení věci. Zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce spatřuje dovolatel v zodpovězení otázky „platnosti uzavřené dohody o odstoupení od kupních smluv\". Má totiž za to, že požádala-li žalovaná žalobce dopisem ze dne 17. 9. 1999 o jejich zrušení a žalobce tuto nabídku dopisem ze dne 29. 9. 1992, kterým, kromě informace o možnosti odložení splátek, jí sdělil, že k zaplacení smluvní pokuty dojde v případě storna kupní smlouvy (zrušení kupní smlouvy), tak „vyslovil, že obě kupní smlouvy zrušuje\". „Tímto projevem splnil předpoklad dalšího úkonu, který musí přistoupit k ujednání o možnosti odstoupení od smlouvy v případě, že kupující nezaplatí čtyři po sobě jdoucí splátky\". Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci (§242 o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( §236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř.).
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud vyslovil ve výroku svého rozsudku, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soudu návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
107
V posuzovaném případě však přípustnost dovolání nezakládá ust. §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím), ani ust. §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř. (i když rozsudkem okresního soudu ze dne 22. 11. 1996, č.j. 4 C 321/95 - 30, bylo rozhodnuto jinak než v dřívějším rozsudku, byl původní rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 7. 7. 1997, č. j. 18 Co 372/97 - 48, z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, aniž by soud prvního stupně byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek zrušil). Podle §239 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné též, neboť návrh na vyslovení přípustnosti dovolání byl odvolacím soudem zamítnut.
V dané věci - kromě důvodů podle §237 odst. 1 o.s.ř. - lze přípustnost dovolání posuzovat toliko podle §239 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce podal návrh odvolacímu soudu na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž nebylo vyhověno a proti rozsudku odvolacího soudu podal včas dovolání.
Předpokladem přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. je závěr dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí, popř. některá z právních otázek v něm řešených, jež jsou napadeny dovoláním, má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání podle §239 odst.2 o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkových zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tudíž o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.
Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení takové právní otázky, které pro rozhodnutí soudu nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající ale obecný dopad na případy obdobné povahy). Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy při svém rozhodování řeší takovou otázku rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1339/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 13, ročník 1997, pod číslem 101).
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku odvolacího soudu pro právní stránce, je také dovolací přezkum otevřen - za splnění předpokladů shora uvedených - jen pro posouzení těch právních otázek, pro něž byl návrh na připuštění dovolání učiněn a pro které je dovolání podáno.
V posuzované věci podal žalobce dovolání k řešení právní otázky „platnosti uzavřené dohody o odstoupení od kupních smluv\". Z rozhodnutí odvolacího soudu plyne, že vycházel ze skutkového zjištění, že žalobce žádný právní úkon, jímž by od uzavřených kupních smluv odstoupil, neučinil. Poukazuje-li dovolatel na svůj dopis ze dne 29. 9. 1992 adresovaný žalované, jenž je součástí spisu, v němž jí sdělil - „Uzavřením kupní smlouvy č. 218181 ze dne 12. 9. 1992 jste se zavázala vedle jiného i k zaplacení majetkové sankce, která v případě odstoupení od smlouvy je účtována a vymáhána. Ve výjimečných případech umožňuje firma Z. odklad splátek až o 6 měsíců za podmínky, že kupující zaplatí první splátku ve výši minimálně 10 % ceny zboží a poté firmu o odložení splátek písemně požádá. Mezi takové případy náleží např. i situace, kdy zákazník přechodně nemá finanční prostředky. Uvedené řešení pomůže překlenout Vaše nesnáze a dosáhnout splnění kupní smlouvy. Můžeme však k němu přistoupit jen jestliže Vaši písemnou žádost o odložení splátek obdržíme do 15. 10. 1992. Jinak platí sankce, jak je stanoveno ve smlouvě\" - pak je z něj zcela zřejmé, že jím souhlas se žádostí žalované na zrušení uzavřených kupních smluv nevyslovil a že se nejedná ani o dohodu o odstoupení od smluv. Právní otázka „platnosti uzavřené dohody o odstoupení od kupních smluv\" neměla z tohoto důvodu pro rozhodnutí odvolacího soudu v této věci zásadní právní význam a nelze tedy ani dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo z hlediska takto dovolatelem namítané otázky rozhodnutím zásadního právního významu.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 8. 4. 1999, č. j. 18 Co 223/99 - 97, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 18. 1. 1999, č. j. 4 C 321/95 - 92, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, je vyloučena ustanovením §238a o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu nevyplývá (a dovolatel ani netvrdí), že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad vyjmenovaných v ust. §237 odst. 1 o.s.ř. (§241 odst. 3 písm.a/, §242 odst. 3 o.s.ř.), Nejvyšší soud dovolání žalobce jako nepřípustné podle §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. srpna 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu