ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.2137.99.1
sp. zn. 25 Cdo 2137/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I.L, společnost s ručením omezeným, zastoupeného advokátkou, proti žalované D. H., zastoupené advokátem, o zaplacení 42.329,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 C 552/94, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. května 1999 č. j. 6 Co 1339/99 - 118, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. května 1999 č. j. 6 Co 1339/99 - 118 a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 2. 12. 1998 č. j. 3 C 552/94 - 95 se ve vyhovujících výrocích o věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Prachaticích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 28. 7. 1997 č. j. 3 C 552/94 - 21 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 10.827,60 Kč s 3 % úrokem od 15. 12. 1992 do 13. 7. 1994 a se 16 % úrokem od 14. 7. 1994 do zaplacení, žalobu o zaplacení dalších 31.502,- Kč zamítl a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 13. 11. 1992 kupní smlouvu ohledně sady nádobí D 124 GRANDE, přičemž žalovaná jako kupující se zavázala zaplatit kupní cenu činící celkem 2.390,- DEM ve dvanácti měsíčních splátkách, které byly sjednány od 15. 12. 1992 do 15. 11. 1993 v určené výši v DEM s tím, že peněžní ekvivalent v Kč se určí středním kurzem dle kurzovního lístku SBČS v den dohodnuté splátky. Účastníci také ujednali, že „v případě storna kupní smlouvy je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 25% smluvní ceny zboží a dále, že při nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek bude kupní smlouva zrušena v neprospěch kupujícího\". Dopisem ze dne 11. 12. 1992, doručeným žalobci dne 15. 12. 1992, žalovaná oznámila, že kupní smlouvu z finančních důvodů ruší. Tuto smlouvu posoudil okresní soud jako platně uzavřenou smlouvu kupní ve smyslu §588 obč. zákoníku; ujednání účastníků o smluvní pokutě vyložil podle jeho obsahu jako dohodu o odstupném dle ust. §497 obč. zák. a dovodil, že žalovaná ve smyslu tohoto ustanovení využila svého práva od smlouvy odstoupit, a protože tak učinila v době, kdy ze smlouvy nebylo žádným z účastníků plněno, zanikla smlouva dnem, kdy se žalobce o odstoupení dozvěděl, tj. dnem 15. 12. 1992. Žalované proto vznikla povinnost zaplatit žalobci jen odstupné (nikoliv kupní cenu zboží) ve výši 25 % smluvní ceny zboží, tedy 597,- DEM, což v přepočtu na Kč dle kursu v den odstoupení od smlouvy činí částku 10.827,60 Kč; vzhledem k tomu, že dnem 15. 12. 1992 se žalovaná dostala do prodlení, je povinna zaplatit žalobci rovněž příslušenství pohledávky. Požadavek žalobce na zaplacení další částky 31.502,- Kč nepovažoval okresní soud za důvodný, když kupní smlouva zanikla odstoupením žalované.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 1. 1998 č. j. 6 Co 2622/97 - 45 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl okresnímu soudu, že rozhodl o nároku, který žalobce nepožadoval, neboť předmětem řízení nebylo zaplacení smluvní pokuty, (které soud posoudil jako odstupné), nýbrž zaplacení kupní ceny zboží. Dále krajský soud - s ohledem na obsah vedlejších ujednání ve smlouvě - zaujal názor, že mezi účastníky nebyla možnost jednostranného odstoupení od smlouvy ze strany kupujícího dohodnuta; žalovaná sice svým dopisem ze dne 11. 12. 1992 „odstoupení od smlouvy navrhla, avšak žalobce s tím nesouhlasil, takže ke zrušení smlouvy dohodou nedošlo\". Vzhledem k tomu, že žalovaná v průběhu odvolacího řízení tvrdila, že při uzavírání smlouvy byla žalobcem uvedena v omyl a že je smlouva neplatná podle §49a obč. zák. a dále že je neplatná i podle §37 obč. zák., bylo soudu prvního stupně krajským soudem uloženo, aby se těmito námitkami žalované v dalším řízení zabýval.
Okresní soud v Prachaticích ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 2. 12. 1998 č. j. 3 C 552/94 - 100 tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 39.329,60 Kč se 16% úrokem z prodlení od 5. 11. 1997 do zaplacení a s 3% úrokem z částky 42.329,60 Kč od 16. 11. 1993 do 15. 7. 1994 a dále se 16% úrokem z částky 42.329,60 Kč od 16. 7. 1994 do 11. 9. 1997, z částky 41.329,60 Kč od 12. 9. 1997 do 9. 10. 1997 a z částky 40.329,60 Kč od 10. 10. 1997 do 4. 11. 1997, řízení o zaplacení částky 3.000,- Kč zastavil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Po doplnění řízení dospěl soud prvního stupně k závěru, že uzavřená kupní smlouva účastníků je platným právním úkonem; námitky žalované o neplatnosti smlouvy z důvodu nepřesného označení žalobce (§37 obč. zák.), že za něj při uzavírání smlouvy jednala osoba k tomu neoprávněná, že smlouva je v rozporu s dobrými mravy (§39 obč. zák.) a že ji žalovaná uzavřela v omylu a pod nátlakem, odmítl soud jako neopodstatněné. Nárok žalobce na zaplacení kupní ceny zboží včetně úroků z prodlení shledal proto důvodným.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11. 5. 1999 č. j. 6 Co 1339/99 - 118 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že ve výroku o zastavení řízení zůstal nedotčen, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a nevyhověl návrhu žalované na připuštění dovolání. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci; dovodil, že na straně žalobce je dána aktivní věcná legitimace, že reprezentant žalobce byl za něj při uzavírání smlouvy oprávněn jednat. Za neprokázané považoval tvrzení žalované, že jednáním žalobce byla uvedena v omyl, a že smlouva je neplatná z důvodu porušení zákona o ochraně spotřebitele. Nepřisvědčil ani námitce žalované, že smlouva byla jednostranným právním úkonem žalované (jejím dopisem ze dne 11. 12. 1992) zrušena, neboť takovéto oprávnění pro kupujícího nelze z obsahu smlouvy podle jeho názoru dovodit. Žalovaná sice navrhla odstoupení od smlouvy, avšak žalobce s tím nesouhlasil, takže ke zrušení smlouvy nedošlo, a žalovaná je proto povinna ze smlouvy plnit. Krajský soud nepřipustil ve věci podání dovolání s odůvodněním, že „sporné otázky již byly judikaturou řešeny\".
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodů uvedených v ust. §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o. s. ř. Za nesprávné pokládá závěry odvolacího soudu pokud dovodil, že kupující není oprávněn od smlouvy jednostranně odstoupit; v této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozsudek NS ČR ze dne 31. 3. 1998 sp. zn. 3 Cdon 1398/96) k otázce možnosti jednostranného odstoupení od smlouvy kupujícím a k výkladu pojmu „storno\" a má za to, že na základě vedlejšího ujednání ve smlouvě obsaženého byla oprávněna od uzavřené kupní smlouvy odstoupit a že tohoto svého práva využila dopisem ze dne 11. 12. 1992. Tímto jejím právním úkonem, který nevyžaduje souhlas druhé strany, byla smlouva zrušena, čímž zanikla i její povinnost žalobci kupní cenu zaplatit. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém písemném vyjádření k dovolání se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že možnost jednostranného odstoupení od smlouvy nebyla pro kupujícího ve smlouvě účastníků ujednána a že k dohodě účastníků o zrušení smlouvy nedošlo; navrhl proto, aby dovolání žalované bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), že je podle §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. přípustné, rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř. a shledal dovolání důvodným.
Z ust §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. vyplývá, že dovolací soud je vázán rozsahem dovolání a uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho věcného vymezení. Obligatorně posuzuje vady vyjmenované v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. a jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.).
Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) namítá dovolatelka, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právní posouzení věci; jde tedy o dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jež může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podle §48 odst. 1 obč. zák. může účastník od smlouvy odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Podle odst. 2 tohoto ustanovení odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
Následkem odstoupení od smlouvy se smlouva od samého počátku (ex tunc) ruší (nestanoví-li právní předpis či dohoda účastníků něco jiného) a pokud na takto zrušenou smlouvu nebylo zatím plněno, závazek plnit odpadá.
Pokud oprávnění od smlouvy odstoupit není založeno zákonem, jako je tomu v daném případě, lze možnost odstoupení dohodnout. Přitom není rozhodující, zda písemné ujednání účastníků o možnosti odstoupení je obsaženo přímo v kupní smlouvě (na téže listině), nebo v rámci jiného ujednání, popř. v samostatné dohodě. Podstatné je jen to, zda projev vůle obou účastníků (písemný) směřoval ke sjednání možnosti kupní smlouvu zrušit.
Pro odstoupení od smlouvy nevyžaduje zákon obecně žádnou zvláštní formu; byla-li však smlouva uzavřena písemně, platí, že i odstoupení musí být písemné (§40 odst. 2 obč. zák.). Odstoupení od smlouvy se jako jednostranný adresovaný právní úkon stává perfektní již tím, že dojde do dispozice (sféry) adresáta. K perfektnosti odstoupení není tudíž třeba ani souhlasu adresáta, ani rozhodnutí soudu.
S názorem odvolacího soudu, že předmětná smlouva účastníků neobsahuje ujednání o možnosti jednostranného odstoupení od smlouvy pro kupujícího, se dovolací soud neztotožňuje.
Ujednání účastníků obsažené v předmětné kupní smlouvě ze dne 13. 11. 1992, podle kterého „v případě storna kupní smlouvy je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 25% smluvní ceny zboží\", nelze totiž vyložit (§35 odst. 2 obč. zák.) jinak, než že tato možnost ve prospěch kupujícího dohodnuta byla. Pojem „storna\" kupní smlouvy v návaznosti na dohodnutou majetkovou sankci, kterou je pro ten případ kupující povinen zaplatit, je třeba vyložit v souladu s nyní již konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 3 Cdon 1032/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2/98, příp. rozsudek NS ČR sp. zn. 3 Cdon 1398/98 publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 4/1999) a též nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 267/99 tak, že i kupující je oprávněn podle dohody účastníků od smlouvy odstoupit, a to v podstatě z jakýchkoliv důvodů nebo bez uvedení důvodu, aniž by byl zapotřebí souhlas prodávajícího. Jestliže tedy žalovaná dopisem ze dne 11. 12. 1992, doručeným žalobci dne 15. 12. 1992, sdělila, že kupní smlouvu z finančních důvodů ruší, došlo tímto jejím jednostranným právním úkonem ke „stornu\" smlouvy, tedy k odstoupení od ní (§48 odst. 1 obč. zák.), v důsledku čehož zaniklo právo prodávajícího na zaplacení kupní ceny a současně povinnost kupujícího kupní cenu zaplatit (§48 odst. 2 obč. zák.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. byl naplněn, neboť právní názor, na kterém rozsudek odvolacího soudu spočívá, je nesprávný. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek krajského soudu v potvrzujícím výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení zrušil; protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu