ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.2195.99.1
sp. zn. 25 Cdo 2195/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. I., proti žalované K. M., o zaplacení 43.827,40 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 288/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 1999 č. j. 29 Co 135/99 - 64, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 26. 11. 1998 č. j. 39 C 288/96 - 50 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 14.494,10 Kč, žalobu co do částky 29.333,30 Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že dne 12. 10. 1992 uzavřeli účastníci kupní smlouvu ohledně sady nádobí D-124 G. a D-929 T., přičemž žalovaná jako kupující se zavázala zaplatit kupní cenu činící celkem 2.429,- DEM ve třech měsíčních splátkách od 1. 11. 1992 do 1. 1. 1993, z nichž první činí 810,- DEM a další dvě po 809,50 DEM s tím, že peněžní ekvivalent v Kč se určí podle kurzovního lístku SBČS dle středního kurzu v den splátky. Tuto smlouvu posoudil obvodní soud jako platně uzavřenou smlouvu kupní dle ust. §613 obč. zák.; námitky žalované o neplatnosti smlouvy z důvodu omylu, pro rozpor s dobrými mravy a pro nepřesné označení žalobce v kupní smlouvě neshledal opodstatněnými. Dále se soud zabýval námitkou promlčení nároku žalobce, kterou žalovaná vznesla v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu, a s odkazem na ustanovení §100 a §101 obč. zák. dospěl k závěru, že první a druhá splátka kupní ceny jsou promlčeny, neboť měla-li být první z nich zaplacena dne 1. 11. 1992 a druhá dne 1. 12. 1992, a byl-li nárok uplatněn žalobou u soudu dne 6. 12. 1995, stalo se tak po uplynutí tříleté promlčecí doby. Plnění odpovídající těmto dvěma splátkám v celkové výši 29.333,30 Kč proto žalobci nepřiznal.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 1999 č. j. 29 Co 135/99 - 64 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku a ve výroku o náhradě nákladů státu potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a shodně s ním dovodil, že účastníci ve smyslu ust. §613 obč. zák. uzavřeli platnou kupní smlouvu, když se dohodli na předmětu koupě a na kupní ceně, jež měla být zaplacena ve třech splátkách. Městský soud se rovněž ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že žalobě nelze ohledně požadované částky 29.333,30 Kč představující první dvě nezaplacené splátky kupní ceny - v důsledku důvodně vznesené námitky promlčení nároku žalobce - vyhovět (§101 a §103 obč. zák.); bylo-li totiž plnění dohodnuto ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Své rozhodnutí v projednávané věci nepovažoval městský soud po právní stránce za zásadního významu, a proto návrh žalobce na připuštění dovolání zamítl.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu (s poukazem na chybějící výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně) podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §239 odst. 2 o.s.ř. a podává jej z důvodu uvedeného v ust. §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř., tedy pro nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že zamítavé rozhodnutí soudů obou stupňů není správné, neboť ujednání obsažené v kupní smlouvě, podle kterého bude zboží kupujícímu dodáno do 28 dnů od zaplacení celé kupní ceny, je třeba posoudit v celku, přičemž jeho obsah lze chápat jen tak, že splatnost kupní ceny byla sjednána ku dni poslední sjednané splátky, a předešlé platby, i když jsou ve smlouvě označeny splátkami, jsou vlastně pouze zálohami na kupní cenu. Z tohoto důvodu má dovolatel za to, že soud nemůže svým rozhodnutím měnit obsah sjednané smlouvy; k tomu však v daném případě došlo, když žalované bylo uloženo zaplatit žalobci jen část kupní ceny. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla tomuto soudu, případně soudu prvního stupně, vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě podle §240 odst. 1 o.s.ř., osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ( §241 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle ust. §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že v dané věci směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( §236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné, jestliže rozhodnutí trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř.).
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud vyslovil ve výroku svého rozsudku, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V posuzovaném případě přípustnost dovolání nezakládá ust. §238 odst. 1 ani ust. §239 odst. 1 o.s.ř. a - kromě důvodů podle §237 odst. 1 o.s.ř. - lze přípustnost dovolání posuzovat toliko podle §239 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce podal návrh odvolacímu soudu na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl zamítnut, a proti rozsudku odvolacího soudu podal včas dovolání.
Předpokladem přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. je závěr dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí, popř. některá z právních otázek v něm řešených, jež jsou napadeny dovoláním, má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání podle §239 odst.2 o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkových zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tudíž o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.
Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení takové právní otázky, které pro rozhodnutí soudu nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy při svém rozhodování řeší takovou otázku rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1339/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 13, ročník 1997, pod číslem 101).
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku odvolacího soudu po právní stránce, je také dovolací přezkum otevřen - za splnění předpokladů shora uvedených - jen pro posouzení těch právních otázek, pro něž byl návrh na připuštění dovolání učiněn a pro které je dovolání podáno.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání vyvozována ze závěru, že nárok žalobce na zaplacení dvou splátek kupní ceny je ve smyslu §101 a §103 obč. zák. promlčen.
Podle ust. §100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle ust. §101 obč. zák. je obecná promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Podle ust. §103 věta první obč. zák. bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Pro každou splátku tedy běží samostatná tříletá promlčecí doba podle §101.
Dohodli-li se účastníci v dané věci na splnění kupní ceny ve 3 měsíčních splátkách splatných od 1. 11. 1992 do 1. 1. 1993 a byl-li nárok žalobce u soudu uplatněn dne 6. 12. 1995, pak je zřejmé, že ohledně prvních dvou splátek kupní ceny se tak stalo po uplynutí tříleté promlčecí doby stanovené v ust. §101 a 103 věta první obč. zák., jak odvolací soud dovodil.
Námitky dovolatele, že splatnost kupní ceny byla v kupní smlouvě účastníků sjednána ku dni poslední sjednané splátky, a předešlé platby, i když jsou ve smlouvě označeny jako splátky, jsou vlastně pouze zálohami na kupní cenu, a že soud svým rozhodnutím, pokud žalobci přiznal jen část dohodnuté kupní ceny, změnil obsah kupní smlouvy, nejsou správné, neboť z obsahu uzavřené kupní smlouvy beze vší pochybnosti vyplývá, že účastníci se dohodli na tom, že kupní cena zboží činící celkem 2.429,- DEM je splatná ve třech měsíčních splátkách, z nichž první představující 810,- DEM byla v přepočtu na Kč splatná dne 1. 11. 1992 a další dvě po 809,50 DEM byly v přepočtu na Kč splatné dne 1. 12. 1992 a dne 1. 1. 1993.
Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolacímu přezkumu předložené právní otázky nezakládají důvod pro závěr, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť se nejedná o otázky, které by nebyly judikaturou vyšších soudů vyřešeny a které by odvolací soud řešil odlišně. Podmínky přípustnosti dovolání z hlediska ust. §239 odst. 2 o.s.ř. tak nejsou splněny.
Přípustnost dovolání v dané věci není založena ani z důvodů podle §237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad v tomto ustanovení uvedených.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud jej proto odmítl podle §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. února 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková