ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.2258.99.1
sp. zn. 25 Cdo 2258/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. M., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 32.363,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 135/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 1999 č. j. 20 Co 157/98 - 38, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 26. 11. 1997 č. j. 6 C 135/97 - 15 uložil žalovanému zaplatit žalobci 32.363,90 Kč s 3% úrokem z prodlení od 26. 5. 1994 do 14. 7. 1994 a s 16% úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 11. 3. 1994 kupní smlouvu č. 669681 ohledně sady nádobí D-120 UNIVERSAL, přičemž žalovaný jako kupující se zavázal zaplatit kupní cenu činící celkem 1.798,- DEM ve 3 měsíčních splátkách od 25. 3. 1994 do 25. 5. 1994, které byly sjednány v určené výši DEM v přepočtu na Kč podle kurzovního lístku ČNB dle kurzu valuta - prodej v den placení zálohy. Účastníci také ujednali, že "v případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího je tento povinen zaplatit smluvní pokutu dle §544 obč. zák. ve výši 25% smluvní ceny zboží" a dále, že žalobce předá žalovanému zboží do 28 dnů od připsání poslední splátky kupní ceny na účet prodávajícího u peněžního ústavu. Žalovaný však na kupní cenu ničeho nezaplatil a dopisem bez data doručeným žalobci zřejmě dne 16. 3. 1994 sdělil, že kupní smlouvu ruší. Tuto smlouvu posoudil okresní soud jako platně uzavřenou smlouvu kupní, v níž byla dohodnuta výhrada vlastnictví podle ust. §601 obč. zák.; námitky žalovaného o neurčitém označení předmětu koupě, o tom, že smlouvu uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, že tento právní úkon učinil v omylu, že kupní cena byla sjednána v rozporu s právními předpisy a že předmětná smlouva je neplatná pro chybějící souhlas manželky žalovaného, neshledal opodstatněnými. Dále soud prvního stupně dovodil, že ujednání účastníků ve smlouvě obsažené, podle kterého "v případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího je tento povinen zaplatit smluvní pokutu dle §544 obč. zák. ve výši 25% smluvní ceny zboží", je neplatné, neboť smluvní pokutu lze sjednat jen pro případ porušení smluvní povinnosti (§544 obč. zák.), a nikoliv pro případ zrušení smlouvy či odstoupení od smlouvy ze strany kupujícího, které "by takto žalobce vlastně připouštěl (sjednával)". Nárok žalobce na zaplacení kupní ceny je proto důvodný.
K odvolání žalovaného se věcí zabýval Krajský soud v Brně, který rozsudkem ze dne 27. 5. 1999 č. j. 20 Co 157/98 - 38 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je platným právním úkonem. Výkladem ujednání účastníků obsaženého ve smlouvě (§35 odst. 2 obč. zák.), podle kterého "v případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího je tento povinen zaplatit smluvní pokutu dle §544 obč. zák. ve výši 25% smluvní ceny zboží", však krajský soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - dovodil, že účastníci sjednali možnost jednostranného odstoupení od smlouvy ze strany kupujícího bez nutného souhlasu prodávajícího. Vzhledem k tomu, že žalovaný dopisem doručeným žalobci dne 16. 3. 1994 od uzavřené kupní smlouvy ve smyslu ust. §48 odst. 1 obč. zák. jednostranně odstoupil (smlouvu zrušil), došlo k jejímu zrušení od počátku (§48 odst. 2 obč. zák.); proto požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny není důvodný.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že žalovaný měl možnost od uzavřené kupní smlouvy jednostranně odstoupit, neboť podle jeho názoru smlouva žádné takové výslovné ujednání neobsahuje, a naopak je v její příloze uvedeno, že "žádost o zrušení kupní smlouvy musí být podána písemně na centrálu firmy s tím, že kupující bude vyrozuměn o stanovisku prodávajícího". Ohledně výkladu (§35 odst. 2 obč. zák.) sporného ujednání i o jeho neplatnosti, která však nezpůsobuje neplatnost uzavřené kupní smlouvy, se proto dovolatel ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, a závěr odvolacího soudu, že žalovaný od předmětné smlouvy platně odstoupil a že smlouva byla zrušena, považuje za nesprávný. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), že bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou oprávněnou, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. 1 o. s. ř., a opírá se i o přípustné dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. c/a d/ o.s.ř., po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel vymezil. Uvedené vady řízení nebyly dovoláním namítány a ani z obsahu spisu se nepodávají.
I když dovolatel uplatňuje dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., jedná se podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) o dovolací důvod podle písm. d/, jímž lze rozsudku odvolacího soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Ve smyslu ust. §35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podle §48 odst. 1 obč. zák. může účastník od smlouvy odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Podle odst. 2 tohoto ustanovení odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
Pokud oprávnění od smlouvy odstoupit není založeno zákonem (např. dle §517 obč. zák.), jako je tomu v daném případě, lze možnost odstoupení dohodnout. Přitom není rozhodující, zda písemné ujednání účastníků o možnosti odstoupení je obsaženo přímo v kupní smlouvě, nebo v rámci jiného ujednání, popř. v samostatné dohodě. Podstatné je jen to, zda projev vůle obou účastníků (písemný) směřoval ke sjednání možnosti kupní smlouvu
zrušit.
Pro odstoupení od smlouvy nevyžaduje zákon obecně žádnou zvláštní formu; byla-li však smlouva uzavřena písemně, platí, že i odstoupení musí být písemné (§40 odst. 2 obč. zák.). Odstoupení od smlouvy se jako jednostranný, adresovaný právní úkon stává perfektní již tím, že dojde do dispozice (sféry) adresáta. K perfektnosti odstoupení není tudíž třeba ani souhlasu adresáta, ani rozhodnutí soudu.
Následkem odstoupení od smlouvy se smlouva od samého počátku (ex tunc) ruší (nestanoví-li právní předpis či dohoda účastníků něco jiného) a pokud na takto zrušenou smlouvu nebylo zatím plněno, závazek plnit odpadá.
Odvolací soud vyložil smluvní ujednání obsažené v předmětné kupní smlouvě ze dne 11. 3. 1994, podle kterého "v případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího je tento povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % smluvní ceny", v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 27. 10. 1999 sp. zn. 25 Cdo 591/99, popř. rozsudek NS ČR ze dne 30. 11. 1999 sp. zn. 25 Cdo 1017/98).
Zmíněné ujednání účastníků nelze totiž vyložit (§35 odst. 2 obč. zák.) jinak, než že tato možnost ve prospěch kupujícího dohodnuta byla, neboť pojem zrušení smlouvy je občanským zákoníkem běžně užíván (srov. např. §48 odst. 2, §457, §507 odst. 1, §518, §648 odst. 2 obč. zák.). Pojmu zrušení uvedeném ve smlouvě lze proto rozumět jen v tom smyslu, že kupující je oprávněn podle dohody účastníků od smlouvy odstoupit, a to v podstatě z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodu, aniž by byl zapotřebí souhlas prodávajícího.
Závěr odvolacího soudu o tom, že za stavu, kdy žalovaný dopisem doručeným žalobci dne 16. 3. 1994 uzavřenou kupní smlouvu po právu (na základě platného ujednání o možnosti smlouvu zrušit) zrušil (jednostranně od ní odstoupil ve smyslu ust. §48 odst. 1 obč. zák.), došlo v důsledku tohoto jeho právního úkonu ke zrušení kupní smlouvy od počátku (§48 odst. 2 obč. zák.), čímž zaniklo právo prodávajícího na zaplacení kupní ceny a současně povinnost kupujícího kupní cenu zaplatit, je rovněž správný.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. není tedy naplněn. Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelem tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 1, věta prvá před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. (ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 10 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu svých nákladů a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová