ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.2266.99.1
sp. zn. 25 Cdo 2266/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I., zastoupeného advokátem, proti žalované M. J., zastoupené advokátem, o zaplacení 24.398,30 Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 15 C 1668/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. března 1999 č. j. 30 Co 148/99 - 52, takto:
Rozsudek Krajského soudu - pobočka v Liberci ze dne 3. března 1999 č. j. 30 Co 148/99 - 52 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 27. 5. 1998 č. j. 15 C 1668/97 - 25 zamítl žalobu o zaplacení 24.398,30 Kč a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že dne 3. 9. 1994 uzavřeli účastníci kupní smlouvu č. 839739, jejímž předmětem je sada nádobí D - 110 S. v ceně 1.299,- DEM splatné ve 24 měsíčních splátkách od 25. 1. 1995 do 25. 12. 1996, a že žalovaná žádnou splátku nezaplatila. Soud prvního stupně dovodil, že uzavřená smlouva sice splňuje náležitosti kupní smlouvy uvedené v ust. §588 obč. zák., avšak vzhledem k tomu, že žalovaná je polské národnosti a nemá dostatečnou znalost českého jazyka, jak z řízení před soudem vyplynulo (což podle jeho názoru muselo být zřejmé i reprezentantce žalobce, která se žalovanou smlouvu uzavírala), je vyloučeno, aby žalovaná učinila tento právní úkon dostatečně určitě a srozumitelně, tzn. aby byla srozuměna s právními následky, které zákon s tímto právním úkonem spojuje. Dospěl proto k závěru, že smlouva „nemá základní náležitosti, tedy že nebyla uzavřena určitě a srozumitelně\" a proto je neplatná. Požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny není tudíž důvodný.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 8. 9. 1998 č. j. 30 Co 527/98 - 33 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se neztotožnil s názorem okresního soudu, že kupní smlouva je absolutně neplatná podle ust. §37 obč. zák., neboť nedostatečná znalost českého jazyka ze strany žalované nemůže absolutní neplatnost smlouvy způsobit; námitku žalované, že obsahu smlouvy nerozuměla, pokud by takovou skutečnost prokázala, by však bylo možno posoudit jako jednání v omylu při uzavírání smlouvy (§49a obč. zák.), jež by měl za následek tzv. relativní neplatnost právního úkonu podle §40a obč. zák., avšak jen za předpokladu, že by se žalovaná relativní neplatnosti tohoto právního úkonu včas, tedy v tříleté promlčecí době, dovolala.
Okresní soud v České Lípě znovu ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 17. 11. 1998 č. j. 15 C 1668/97 - 39 tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 24.398,30 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po doplnění dokazování v naznačeném směru dospěl k závěru, že uzavřená kupní smlouva je platným právním úkonem, neboť žalovaná v řízení neprokázala, že by se relativní neplatnosti smlouvy v tříleté promlčecí době dovolala, a kromě toho vznesl žalobce ohledně takového právního úkonu žalované námitku promlčení; žalobce se tudíž důvodně domáhá zaplacení kupní ceny.
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 3. 3. 1999 č. j. 30 Co 148/99 -52 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho závěry právními. Shodně s ním dovodil, že účastníci uzavřeli platnou kupní smlouvu (§588 obč. zák.), a to i z hlediska ust. §49a obč. zák., neboť žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by se relativní neplatnosti předmětné smlouvy z důvodu omylu v zákonné tříleté promlčecí době dovolala. Z tohoto důvodu se krajský soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobce na zaplacení kupní ceny je důvodný.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a podává jej z důvodů uvedených v ust. §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. Soudům obou stupňů především vytýká, že nepostupovaly podle ust. §43 o.s.ř., neboť žaloba nemá náležitosti požadované ust. §79 o.s.ř., když neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností. Je-li v ní totiž uvedeno, že mezi účastníky byla dne 3. 9. 1994 uzavřena kupní smlouva, jedná se o právní hodnocení a nikoliv o vylíčení rozhodujících skutečností. Tímto nesprávným postupem byla podle dovolatelky porušena zásada rovnosti účastníků v řízení, jež vedla k tomu, že žalovaná byla nucena vyvracet neodůvodněný právní závěr a soud odstraňoval vady návrhu za žalobce vlastní činností při provádění důkazů. Dovolatelka je toho názoru, že skutková tvrzení žalobce nedovolují ani v tomto stádiu řízení učinit závěr o tom, „zda byla či nebyla mezi účastníky uzavřena smlouva\". Dále dovolatelka namítá, že soudy obou stupňů „nesprávně ztotožnily smlouvu s listinou obsahující projevy stran\". Jestliže totiž reprezentantka žalobce ujistila žalovanou, že podpis na předložené listině není závazný, a že smlouva nabude závaznosti teprve zaplacením první splátky, pak „podpis žalované na takovéto listině, navíc za stavu, kdy nebyla vzhledem ke svému jazykovému handicapu schopna předložený text zcela pochopit, není jednáním, z něhož lze dovodit její souhlas s uzavřením smlouvy. Protože tedy žalovaná návrh na uzavření kupní smlouvy nepřijala (§43c odst. 1 obč. zák.), k jejímu uzavření nedošlo. I pokud by se tak stalo, má dovolatelka za to, že se relativní neplatnosti smlouvy dovolala konkludentně tím, že podepsanou listinu zaslala žalobci zpět, že neplatila sjednané splátky, a že v telefonickém rozhovoru s pracovníky žalobce hovořila o odstoupení od smlouvy; tím dala jednoznačně najevo, že se necítí být smlouvou vázána a předmět koupě nepožaduje. Dovolatelka má dále za to, že žalobce dosud nedoložil výši kupní ceny, neboť pro její výpočet užívá kurzů, které nejsou předmětem smluvního ujednání. Je-li totiž kupní cena ve smlouvě stanovena tak, že částka v DEM bude přepočtena na Kč podle kurzovního lístku ČNB, a je-li dohodnutý kurz součástí ujednání o ceně, je vyloučeno stanovit kupní cenu pomocí kurzu jiné banky, jak to v daném případě učinil žalobce, když používá kurzu K. b., nehledě na to, že přijetí závazku v cizí měně mezi devizovými tuzemci je v rozporu s §7 zákona č. 528/1990 Sb., ve znění zákona č. 457/1992 Sb. (devizový zákon). Dovolatelka nesouhlasí ani s názorem soudů obou stupňů o určitosti dohody o předmětu koupě, neboť z obsahu smlouvy nevyplývá, z kolika a z jakých kusů se má souprava nádobí skládat, a dále jim též vytýká, že se nezabývaly otázkou, zda reprezentantka žalobce paní J. S., která není v pracovním poměru u žalobce, jednala při uzavírání předmětné smlouvy na základě plné moci. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. 1 o.s.ř., a že je podle §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je částečně důvodné.
66
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti vady vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je po obsahové stránce dovolatel vymezil. Vady řízení vyjmenované v ust. §237 odst. 1 o.s.ř. dovolatelka nenamítá a z obsahu spisu se ani nepodávají.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Nesprávnost rozhodnutí soudů obou stupňů je v dovolání vyvozována z toho, že žalobce nebyl vyzván k odstranění vad žaloby (§43 o.s.ř)., která podle dovolatelky neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností (nýbrž právní hodnocení věci), a nesplňuje tedy náležitosti uvedené v ust. §79 o.s.ř.; pokud soud odstraňoval vady žaloby vlastní činností při provádění důkazů, byla tím dle jejího názoru porušena zásada rovnosti účastníků v řízení.
Podle §79 odst. 1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh (žaloba). Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat jméno, povolání a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel (žalobce) dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel (žalobce) domáhá.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že v žalobě ze dne 17. 6. 1997, podané k soudu dne 1. 7. 1997, je uveden název a sídlo žalobce, označení jeho zástupce, stejně jako jméno (rodné číslo) a bydliště žalované, dále pod body I. a II. obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, a je z něj rovněž patrno, že žalobce se na žalované domáhá zaplacení částky 24.398,30 Kč a nákladů řízení. Obsahuje i další náležitosti, jež zákon vyžaduje v ust. §42 odst. 4 o.s.ř., neboť je z něj patrno, že je určeno Okresnímu soudu v České Lípě, že jej činí žalobce, tedy Z. I., které věci se týká a co sleduje, a je rovněž podepsáno a datováno.
Za tohoto stavu neměl proto soud prvního stupně (a ani soud odvolací) důvod k postupu podle §43 o.s.ř. a nelze mu tedy ani vytýkat, že „odstraňoval vady žaloby vlastní činností při provádění důkazů, a že tímto jeho postupem byla porušena zásada rovnosti účastníků v řízení\", jak se dovolatelka mylně domnívá. Vadou řízení podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k níž musí dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti, i když není namítána v dovolání ( §242 odst. 3 o.s.ř.), spočívající v tom, že soud jednal a meritorně rozhodl o nesprávné nebo neúplné žalobě, aniž se pokusil postupem podle §43 o.s.ř. vadu odstranit, (a nápravu by nezjednal ani odvolací soud postupem podle §212 odst. 2 o.s.ř) proto řízení před odvolacím soudem z uvedeného důvodu není postiženo.
Názor dovolatelky, že soudy obou stupňů „nesprávně ztotožnily smlouvu s listinou obsahující projevy stran\", neboť ujistila-li reprezentantka žalobce žalovanou, že podpis na předložené listině není závazný, a že smlouva nabude platnosti teprve zaplacením první splátky, pak „podpis žalované na takovéto listině, navíc za stavu, kdy nebyla vzhledem ke svému jazykovému handicapu schopna předložený text zcela pochopit, není jednáním, z něhož by vyplýval její souhlas s uzavřením smlouvy\", z čehož dovozuje, že návrh na uzavření kupní smlouvy nepřijala (§43c odst. 1 obč. zák.), a proto ke vzniku smlouvy nedošlo, nelze považovat za správný.
Podle ustanovení §34 obč. zák. právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.
Dle §46 odst. 2 obč. zák. platí, že (nejde-li o smlouvu o převodu nemovitostí) pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí.
Podle §40 odst. 3 obč. zák. písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé.
Písemná forma právního úkonu tedy předpokládá existenci dvou náležitostí: písemnosti a podpisu, přičemž písemný projev je platný až od podpisu jednající osoby, který na rozdíl od textu písemnosti musí být zásadně vlastnoruční. Možnost nahrazení podpisu mechanickými prostředky (např. razítkem, faksimile, reprodukcí podpisu na tiskopise) přichází v úvahu pouze tam, kde je to v občanskoprávním styku - posuzováno objektivně - obvyklé.
Podle ust. §43a odst. 1 obč. zák. projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy, jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Podle odst. 2 tohoto ustanovení návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu (§43c odst. 1 obč. zák.). Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli (§43c odst. 2 obč. zák.).
Podle §44 odst. 1 věta první obč. zák. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti.
Podle §588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
Ke vzniku kupní smlouvy je tedy třeba, aby se její účastníci dohodli na předmětu koupě a na kupní ceně. Vedle těchto tzv. podstatných náležitostí (essentialia negotii) může kupní smlouva obsahovat další ujednání, tzv. vedlejší náležitosti - accidentalia negotii.
67
Při uzavírání kupních smluv o prodeji výrobků zn. Z. jedná za žalobce, jak z obsahu spisu vyplývá, zmocněnec (reprezentant) na základě plné moci, která rozsah jeho oprávnění vymezuje. V daném případě vycházel odvolací soud ze skutkového zjištění učiněného již před soudem prvního stupně, že uzavření kupní smlouvy se žalovanou projednala dne 3. 9. 1994 reprezentantka žalobce J. S., která také tiskopis předmětné písemné smlouvy ohledně jejích podstatných náležitostí (předmětu koupě a kupní ceny) vyplnila a opatřila jej svým podpisem. Téhož dne návrh smlouvy (§43a odst. 1 obč. zák.) též žalovaná jako jednající osoba (§40 odst. 3 obč. zák.) podepsala a proto tento její právní úkon je třeba považovat za přijetí návrhu (§43c odst. 1 obč. zák.), jež se tentýž den (tedy včas) dostal do dispozice navrhovatele - žalobce (§43c odst. 2 obč. zák.), čímž nabyl účinnosti. Tímto okamžikem (§44 odst. 1 obč. zák.) byla proto kupní smlouva mezi účastníky uzavřena, neboť mezi nimi došlo ke konsensu o jejích podstatných náležitostech.
Odvolací soud pak v dané věci též správně uvažoval o tom, že předmětná tvrzená informace, jíž se žalované dostalo, by sice mohla mít za následek neplatnost kupní smlouvy podle §49a o.s.ř. z důvodu omylu žalované při jejím uzavírání, avšak jen za předpokladu, že se žalovaná relativní neplatnosti smlouvy v tříleté promlčecí době ve smyslu ust. §40a obč. zák. dovolala.
Jestliže však v řízení bylo prokázáno, že takovýto jednostranný adresovaný právní úkon žalovaná neučinila, a pro případ, že by jej učinila později, vznesl právní zástupce žalobce námitku promlčení tohoto úkonu, dospěl odvolací soud ke správnému právnímu závěru, že uzavřená kupní smlouva je z hlediska ust. §49a obč. zák. platným právním úkonem.
Aby nastaly účinky relativní neplatnosti právního úkonu, je postačující i mimosoudní oznámení osoby úkonem dotčené, že se dovolává této neplatnosti (srov. R 50/85); vždy se však musí jednat o výslovný projev účastníka, z něhož vyplývá jeho vůle se neplatnosti smlouvy dovolat. Z tohoto důvodu nelze za správnou považovat námitku dovolatelky, že se relativní neplatnosti smlouvy „dovolala konkludentně\" tím, že „žalobci zaslala zpět podepsanou listinu, že neplatila požadované splátky, a že o odstoupení hovořila v telefonickém hovoru s pracovníky žalobce\".
Správná není ani její další námitka o neurčitosti předmětu koupě. Jestliže totiž žalobce zboží zákazníkům předvádí formou vybraných vzorků z jednotlivých sad nádobí a nabídku doplňuje předložením prospektu, v němž jsou vyobrazeny jednotlivé kompletní soubory, které jsou v kupní smlouvě označeny pouze čísly, pak zákazník na základě předloženého katalogu ví, ačkoliv je zboží identifikováno ve smlouvě pouze typem a číslem, které konkrétní nádobí daný soubor (sadu) tvoří. Uvedené číslo je tak identifikačním znakem, které dostatečně odlišuje sjednaný předmět koupě od jiného zboží. Za stavu, kdy v posuzované věci byl předmět koupě označen v písemné kupní smlouvě jako souprava nádobí D - 110 S., a žalovaná tuto smlouvu podepsala, nelze než uzavřít, že ve vztahu mezi účastníky byl předmět koupě dostatečně identifikován, navíc když při uzavírání kupní smlouvy žalovaná v tomto směru (ohledně předmětu koupě) žádné pochybnosti nevznesla.
Z obsahu uzavřené kupní smlouvy ohledně stanovení výše smluvní ceny, jejíž zaplacení bylo rozděleno do dvacetičtyř splátek, vyplývá, že byla vyjádřena v DEM (1.299,-). Splátkové plnění ceny účastníci dohodli přepočtem stanovených splátek na Kč podle kurzovního lístku Č. dle kurzu valuta - prodej v den placení zálohy (splátky) s tím, že při odchylkách od dohodnutých termínů podléhají splátky případným kurzovním změnám, tzn. že bude vždy brán v úvahu prodejní kurz valuty DEM vůči Kč dle Č. v den platby. Aniž by smlouva obsahovala výslovnou úpravu, je dovoditelné, že také v případě plnění celého zůstatku dluhu je rozhodující relace DEM a Kč (prodej) v den splatnosti jednotlivých splátek kupní ceny. Tím, že je kurz takto fixován, je určena i smluvní cena v Kč. Již z uvedeného je zřejmé, že v daném případě se nejedná o závazek dohodnutý v cizí měně, který by byl v rozporu s §7 zákona č. 528/1990 Sb., ve znění zákona č. 457/1992 Sb. (devizový zákon).
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci podle §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. nebyl tudíž uplatněn důvodně.
Namítá-li však dovolatelka dále, že „žalobce dosud nedoložil výši kupní ceny\", jež měla být podle ujednání účastníků obsaženého v kupní smlouvě určena podle kursovního lístku Č. dle kursu valuty - prodej v den placení zálohy (splátky), a v této souvislosti poukazuje na to, že žalobce vychází při jejím určení nejen z kursovních lístků Č., ale i z kursovních lístků K.B. (což je zřejmé již ze žaloby), z čehož dovozuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu, je třeba konstatovat, že v tomto ohledu je rozsudek krajského soudu pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný. Řízení před odvolacím soudem je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř..
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je správný, dovolací soud jej zruší a věc vrátí tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud znovu o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu