ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.2690.99.1
sp. zn. 25 Cdo 2690/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I., zastoupeného advokátkou, proti žalované A. K., o zaplacení 33.317,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 1121/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 15. června 1999 č. j. 29 Co 277/99 - 40, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 15. června 1999 č. j. 29 Co 277/99 - 40 ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změněn tak, že se zamítá žaloba o 24. 840,70 Kč se 16 % úrokem od 16. 1. 1995 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 21. 1. 1999 č. j. 18 C 1121/97 - 22 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 28.123,70 Kč s 16% úrokem z prodlení od 16. 1. 1995 do zaplacení, žalobu do částky 5.193,30 Kč s 16% úrokem z prodlení od 16. 1. 1995 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že dne 19. 1. 1993 uzavřeli účastníci kupní smlouvu č. 245834 ohledně sady nádobí D-120 U., přičemž žalovaná jako kupující se zavázala zaplatit kupní cenu činící celkem 1.798,- DEM ve 24 měsíčních splátkách od 15. 2. 1993 do 15. 1. 1995 s tím, že peněžní ekvivalent v Kč se určí podle kurzovního lístku SBČS dle středního kurzu v den splátky. Dále účastníci ujednali, že "při nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek může být kupní smlouva zrušena v neprospěch kupujícího, a dále že v případě storna kupní smlouvy je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu podle §544 obč. zák. ve výši 25 % smluvní ceny zboží". Dopisem doručeným žalobci dne 10. 2. 1993 žalovaná sdělila, že od uzavřené kupní smlouvy odstupuje, s čímž však žalobce ve svém přípise ze dne 12. 2. 1993 nesouhlasil. Tuto smlouvu posoudil okresní soud jako platně uzavřenou smlouvu kupní dle ust. §588 a násl. obč. zák.; námitky žalované o neplatnosti smlouvy z důvodu chybějícího souhlasu manžela a pro rozpor se zákonem (§39 obč. zák.) a s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.) neshledal opodstatněnými. Dále dovodil, že ze strany žalované nemohlo dojít k jednostrannému odstoupení od smlouvy (§48 obč. zák.), protože takováto možnost nebyla ve smlouvě účastníku ve prospěch kupujícího sjednána. Za nedůvodnou považoval okresní soud též námitku žalované o promlčení nároku žalobce, neboť tříletá promlčecí doba počala v daném případě běžet až dnem následujícím po dni splatnosti poslední splátky kupní ceny, tj. dnem 16. 1. 1995. Byla-li žaloba u soudu podána dne 15. 8. 1997, stalo se tak před uplynutím této doby. Žalobu neshledal opodstatněnou jen co do částky 5.193,30 Kč s příslušenstvím, která převyšuje výpočet kupní ceny dohodnuté v DEM v přepočtu na Kč dle aktuálních kurzovních lístků.
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec rozsudkem ze dne 15. 6. 1999 č. j. 29 Co 277/99 - 40 rozsudek soudu prvního stupně změnil ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu do částky 24.840,70 Kč s 16% úrokem z prodlení od 16. 1. 1995 do zaplacení zamítl, ohledně částky 3.283,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 16. 1. 1995 do zaplacení jej v tomto výroku potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a dále vyslovil, že v zamítavém výroku co do 5.193,30 Kč s příslušenstvím zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a shodně s ním dovodil, že účastníci ve smyslu ust. §588 obč. zák. uzavřeli platnou kupní smlouvu, v níž možnost jednostranného odstoupení od smlouvy ze strany kupujícího nebyla dohodnuta. Na rozdíl od soudu prvního stupně však krajský soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení kupní ceny je částečně promlčen; bylo-li totiž mezi účastníky smlouvy dohodnuto splnění kupní smlouvy ve splátkách, počíná ve smyslu ust. §103 obč. zák. běžet promlčecí doba (§101 obč. zák.) jednotlivých splátek kupní ceny ode dne jejich splatnosti. Jestliže v posuzované věci byla žaloba o zaplacení kupní ceny u soudu podána dne 15. 8. 1997, pak ohledně splátek kupní ceny splatných od 15. 2. 1993 do 15. 7. 1994 (po 70,30 DEM) došlo k promlčení práva na jejich zaplacení; v této části nelze proto žalobě vyhovět.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a podává jej z důvodu uvedeného v ust. §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. Namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem pokud dovodil, že část uplatněného nároku je promlčena. Krajskému soudu vytýká, že nepřihlédl k celému obsahu kupní smlouvy, nýbrž že vycházel jen z ujednání o splátkách, které však ve skutečnosti dohodou o zaplacení kupní ceny ve splátkách není. Má-li totiž kupující právo na dodání zboží až do 28 dní po zaplacení celé kupní ceny, pak je podle dovolatele rozhodujícím termínem, který určuje splatnost kupní ceny, datum poslední splátky. Skutečnost, že si účastníci rozvrhli placení kupní ceny do 24 splátek proto neznamená, že splatnost kupní ceny nastává postupně, a pokud se ve smlouvě užívá termínu "splátky" jsou tím míněny "zálohy", což lze výkladem obsahu smlouvy dovodit. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou oprávněnou, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. 1 o. s. ř., že je přípustné, neboť směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), a opírá se o přípustný dovolací důvod ve smyslu §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., dospěl po přezkoumání věci (§242 odst. 1, 3 o.s.ř.) k závěru, že dovolání je opodstatněné, i když z jiných důvodů, než dovolatel namítá.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání vyvozována ze závěru, že nárok žalobce na zaplacení části kupní ceny (splátek kupní ceny splatných od 15. 2. 1993 do 15. 7. 1994 ve výši po 70,30 DEM) je ve smyslu §101 a §103 obč. zák. promlčen.
Ze skutkových zjištění v posuzované věci vyplývá, že dne 19. 1. 1993 uzavřeli účastníci kupní smlouvu č. 245834 ohledně sady nádobí D-120 U., podle které se žalovaná jako kupující zavázala zaplatit kupní cenu ve výši 1.798,- DEM ve 24 měsíčních splátkách od 15. 2. 1993 do 15. 1. 1995, a v níž účastníci dále (mimo jiného) ujednali, že "v případě storna kupní smlouvy je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu podle §544 obč. zák. ve výši 25 % smluvní ceny zboží". Dále bylo zjištěno, že dopisem doručeným žalobci dne 10. 2. 1993 žalovaná sdělila, že od uzavřené kupní smlouvy odstupuje.
S ohledem na takto zjištěný skutkový stav věci bylo tudíž třeba jako předběžnou nejprve vyřešit otázku, zda závazkový právní vztah mezi účastníky trvá, tedy zda trvají jejich vzájemná práva a povinnosti předmětnou smlouvou založená, či nikoliv; nebyl-li by totiž uplatněný nárok žalobce důvodný proto, že zanikl, nepřicházelo by již v úvahu zkoumat otázku, zda byl u soudu uplatněn včas.
Touto otázkou se sice odvolací soud zabýval, avšak pokud vycházel z toho, že závazky účastníků z uzavřené smlouvy trvají, když dovodil, že možnost jednostranného odstoupení od smlouvy ve prospěch žalované jako kupující v ní nebyla sjednána, a že "účastníci neuzavřeli dohodu o odstoupení od smlouvy", jde o názor nesprávný.
Ve smyslu ust. §35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podle §48 odst. 1 obč. zák. může účastník od smlouvy odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Podle odst. 2 tohoto ustanovení odstoupením se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
Pokud oprávnění od smlouvy není založeno zákonem, jako je tomu v daném případě, lze možnost odstoupení dohodnout. Přitom není rozhodující, zda písemné ujednání účastníků o možnosti odstoupení je obsaženo přímo v kupní smlouvě, nebo v její příloze. Podstatné je jen to, zda projev vůle obou účastníků ( písemný) směřoval ke sjednání možnosti kupní smlouvu zrušit. Pro odstoupení od smlouvy nevyžaduje zákon obecně žádnou zvláštní formu; byla však smlouva uzavřena písemně, platí, že i odstoupení musí být písemné (§40 odst. 2 obč. zák.). Odstoupení od smlouvy se jako jednostranný, adresovaný právní úkon stává perfektní již tím, že dojde do dispozice (sféry) adresáta. K perfektnosti odstoupení není tudíž třeba ani souhlasu adresáta, ani rozhodnutí soudu.
Následkem odstoupení od smlouvy se smlouva od počátku (ex tunc) ruší (nestanoví-li právní předpis či dohoda účastníků něco jiného) a pokud na takto zrušenou smlouvu nebylo zatím plněno, závazek plnit odpadá.
Jestliže v daném případě od kupní smlouvy odstoupila (smlouvu stornovala) žalovaná svým dopisem ze dne 9. 2. 1993 na základě ujednání, podle kterého "v případě storna kupní smlouvy je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu podle §544 obč. zák. ve výši 25 % smluvní ceny zboží", došlo k zániku účinků smlouvy právě tímto jejím jednostranným právním úkonem. Pojem "storna" kupní smlouvy v návaznosti na dohodnutou majetkovou sankci, kterou je pro ten případ kupující povinen zaplatit, je totiž třeba vyložit (§35 odst. 2 obč. zák.) v souladu s nyní již konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 3 Cdon 1032/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2/98, příp. rozsudek NS ČR sp. zn. 3 Cdon 1398/96 publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 4/1999) a též nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 276/99 tak, že i kupující je oprávněn podle dohody účastníků od smlouvy odstoupit, a to v podstatě z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodu. Jestliže tedy žalovaná dopisem doručeným žalobci dne 10. 2. 1993 sdělila, že od kupní smlouvy odstupuje, došlo tímto jejím jednostranným právním úkonem ke "stornu" smlouvy, tedy k odstoupení od ní (§48 odst. 1 obč. zák.), v důsledku čehož zaniklo právo prodávajícího na zaplacení kupní ceny a současně povinnost kupující kupní cenu zaplatit.
Byla-li kupní smlouva účastníků jednostranným právním úkonem žalované (§48 odst. 1 obč. zák.) od počátku zrušena (§48 odst. 2 obč. zák.), nebylo již namístě zabývat se tím, zda žalobce nárok na zaplacení kupní ceny uplatnil u soudu včas (§100, §103 obč. zák.).
Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu na otázku promlčení (části) nároku žalobce, z něhož při svém rozhodnutí vycházel, není správný, a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. je naplněn. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku a ve výroku o nákladech řízení zrušil (§243b odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. února 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková