ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.468.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 468/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce Z. I., zastoupeného advokátem, proti žalované M. S., o 33.682,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 320/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1999 č.j. 11 Co 462/99 - 53, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1999 č.j. 11 Co 462/99 - 53 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 8. 9. 1998 č. j. 9 C 320/97 - 17 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 33.682,80 Kč s 21% úrokem z prodlení od 16. 9. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 2. 9. 1994 kupní smlouvu pod č. 820084 ohledně sady nádobí D-120 U., přičemž žalovaná jako kupující se zavázala zaplatit kupní cenu ve výši 1.798,- DEM ve 24 měsíčních splátkách, které byly sjednány od 15. 10. 1994 do 15. 9. 1996 v určené výši v DEM přepočtem na Kč prodejním kurzem Č. v den platby. Účastníci dále ujednali, že v případě porušení smluvních povinností kupujícím je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 25% smluvní ceny zboží dle §544 obč. zák. Dále bylo zjištěno, že žalovaná na kupní cenu ničeho nezaplatila. Tuto smlouvu posoudil obvodní soud jako platně uzavřenou smlouvu kupní ve smyslu ust. §588 obč. zák.; vzhledem k tomu, že od ní žádná ze smluvních stran neodstoupila, závazkový právní vztah smlouvou založený nadále trvá, a požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny je proto důvodný.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. listopadu 1999 č. j. 11 Co 462/99 - 53 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu a ztotožnil se i s jeho závěrem, že uzavřená smlouva účastníků je platným právním úkonem, neboť námitky žalované o tom, že listinu, kterou podepsala, považovala jen za nezávaznou objednávku, a že neměla vůli k uzavření kupní smlouvy, nepovažoval za opodstatněné; smlouva účastníků je tedy platná i z hlediska ust. §37 odst. 1 a §49a obč. zák. Na rozdíl od obvodního soudu však městský soud - s poukazem na kursovní lístky předložené žalobcem, z nichž je zřejmé, že od listopadu 1995 provedl přepočet výše kupní ceny, kterou požaduje zaplatit, podle kursovního lístku K. b., a dále s ohledem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 1998 č. j. 18 Co 380/98 - 33, z jehož obsahu vyplývá, že k dotazu učiněnému v průběhu tohoto odvolacího řízení na oddělení kursů deviz Č., bylo sděleno, že od 16. 10. 1995 stanoví Č. oficiálně pro veřejnost pouze kurs valuta-střed a ostatní hodnoty sděluje pouze pro svoji klientelu, a na požádání soudům, orgánům činným v trestním řízení a notářům - odvolací soud dovodil, že dnem 16. 10. 1995 (tedy v průběhu smluvního vztahu účastníků), došlo k podstatné změně důležité okolnosti mající vliv na další plnění závazku žalované. Přestala-li totiž Č. uvedeným dnem vydávat veřejně dostupný kurs valuta-prodej, nastala u žalované počínaje listopadovou splátkou roku 1995 objektivní nemožnost plnění, neboť od splatnosti této splátky nemohla zjistit podle smluvních podmínek její výši. Protože sjednaný přepočtový kurs nebyl dostupný ani pro žalobce, přepočítával od této doby výši kupní ceny podle kursovního lístku K. b., což je však v rozporu se smluvními podmínkami; takto by bylo možno postupovat jen za předpokladu změny smlouvy oboustranně odsouhlasené, k čemuž však v daném případě nedošlo. Městský soud tedy uzavřel, že závazek žalované k plnění z předmětné kupní smlouvy zanikl nejpozději k 25. 11. 1995 pro nemožnost tohoto plnění (ust. §575 odst. 1 obč. zák.); stejně tak se podle jeho názoru stalo nemožným i plnění žalobce navazující na zaplacení celé kupní ceny ze strany žalované. V důsledku následné nemožnosti plnění a zániku závazku žalované není proto požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny důvodný.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu uvedeného v ust. §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. a odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem městského soudu, že povinnost žalované zaplatit kupní cenu zanikla pro nemožnost plnění (§575 odst. 1 obč. zák.); poukazuje na to, že peníze je třeba chápat jako věc druhově zastupitelnou, a i když po uzavření smlouvy Č. již kursy valuty-prodej nestanovuje, nemůže to mít za následek, že by žalovaná nemohla svůj dluh splnit. Dovolatel má za to, že použil-li v daném případě k výpočtu výše kupní ceny kurs největší banky v ČR (K. b.), není tento jeho postup v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. §3 odst. 1 obč. zák. Dále dovolatel poukazuje na právní závěry, jež zaujal Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 4. 8. 1998 č. j. 6 Co 1462/98 - 59 a Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 30. 9. 1998 (sp. zn. neuvedl), s nimiž se ztotožňuje. V těchto rozhodnutích oba jmenované soudy dovodily, že „i za stavu, kdy Č. přestala dnem 16. 10. 1995 zveřejňovat kurs devizy nákup, prodej a střed, a rovněž tak kurz valuty nákup, prodej a střed, a mezi účastníky po tomto datu nedošlo k písemné změně kupní smlouvy, nestala se smlouva ohledně stanovení výše kupní ceny neplatnou pro neurčitost způsobu přepočtu DEM na Kč, neboť nemůže nastat situace, kdy smlouva je do určitého okamžiku dostatečně určitá a tudíž platná, a od listopadu 1995, pokud by nedošlo k dohodě o změně smlouvy, by se stala neplatnou. Po 16. 10. 1995 v důsledku opatření Č. musí být přepočet DEM na Kč analogicky odvozen podle kursu vyhlašovaného Č. od listopadu 1995. Nelze tedy použít kurzu vyhlašovaného K. b. a. s., jak to činí žalobce, ale je třeba obdobně jako pro účetní potřeby vycházet z opatření Ministerstva financí ze dne 19. 10. 1995 č. j. 282/63 114/1995A/, jímž bylo stanoveno, že pro přepočet majetku a závazků na českou měnu se používá směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný Č. n. b.\". Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. 1 o.s.ř., a že je podle §238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání vyvozována ze závěru, že dnem 16. 10. 1995, tedy okamžikem, kdy Č. přestala zveřejňovat kurz devizy nákup, prodej a střed a rovněž tak kurz valuty nákup, prodej a střed, se plnění vyplývající pro žalovanou z uzavřené kupní smlouvy stalo ve smyslu ust. §575 odst. 1 obč. zák. - za stavu, kdy mezi účastníky nedošlo ke změně smlouvy - nemožným, čímž zanikla povinnost žalované jako dlužníka plnit.
Podle §588 obč. zákoníku z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu.
Podle §575 odst. 1 obč. zákoníku stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne.
Cit. ustanovení, o jehož aplikaci odvolací soud v daném případě uvažoval, se týká následné nemožnosti plnění, jež nastala po vzniku závazku, přičemž rozhodující je stav v době splatnosti závazku.
Smluvní cena (jejíž zaplacení bylo rozděleno do dvacetičtyř splátek od 15. 10. 1994 do 15. 9. 1996), byla v kupní smlouvě účastníků, jak z jejího obsahu vyplývá, vyjádřena v DEM (1.798,-). Splátkové plnění ceny účastníci dohodli přepočtem stanovených splátek na Kč podle kurzovního lístku Č. dle kurzu valuty-prodej v den placení zálohy (splátky) s tím, že při odchylkách od dohodnutých termínů podléhají splátky případným kurzovním změnám, tzn. že bude vždy brán v úvahu prodejní kurz valuty x DM vůči Kč dle Č. v den platby.
Názor odvolacího soudu, že okamžikem, kdy Č. přestala dnem 16. 10. 1995 vydávat veřejně dostupný kurs valuta-prodej, nastala u žalované počínaje listopadovou splátkou roku 1995 (tedy nejpozději k 25. 11. 1995) objektivní nemožnost plnění, není správný.
Vyplývá-li z obsahu předmětné kupní smlouvy, že vůle účastníků při jejím uzavírání směřovala k tomu, že výše splátek v Kč se řídí kurzem Č., a jestliže tento kurz (valuty-prodej) přestal být Č. od 16. 10. 1995 zveřejňován, pak po tomto datu bylo nutno při stanovení výše kupní ceny vycházet z opatření Ministerstva financí ČR ze dne 19. 10. 1995 č.j 282/63 114/1995A/, podle kterého se pro přepočet majetku a závazků vyjádřených v cizí měně na českou měnu používá směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný Č.
Způsob přepočtu kupní ceny dohodnuté v DEM je tedy třeba - za stavu, kdy mezi účastníky nedošlo ke změně smlouvy - po 16. 10. 1995 analogicky na Kč určit dle směnného kurzu vyhlašovaného od listopadu Č.; z uvedeného důvodu nelze ani souhlasit s názorem dovolatele, že při výpočtu výše kupní ceny se použije kurs valuty-prodej dle kursovního lístku K. b.
Vzhledem k tomu, že aplikace ust. §575 odst. 1 obč. zák. v daném případě nepřichází v úvahu, neztotožňuje se dovolací soud ani s konečným závěrem odvolacího soudu, že povinnost žalované zaplatit kupní cenu (a rovněž povinnost žalobce dodat žalované zboží) zanikla.
Z uvedeného tudíž vyplývá, že dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., byl uplatněn důvodně. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadený rozsudek je správný, dovolací soud jej zruší a věc vrátí odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243 odst. 1 a 2 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. března 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu