ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.598.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 598/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce E. H., proti žalované I. F., o 17.409,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 51/96, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2000 č. j. 21 Co 515/2000-75, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 19. 6. 2000 č. j. 25 C 51/96-57 uložil žalované zaplatit žalobci částku 17.409,40 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 1. 10. 1995 do zaplacení, pokud žalobce požadoval další úroky ve výši 21 % z této částky od 1. 10. 1995 do zaplacení, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalovaná podle §427 odst. 1 a 431 obč. zák. odpovídá žalobci za škodu, kterou způsobila na jeho vozidle při dopravní nehodě, když na křižovatce při odbočování vlevo nedala přednost protijedoucímu automobilu řízenému žalobcem.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2000 č. j. 21 Co 515/2000-75 rozsudek soudního stupně ve výroku, jímž byla žalované uložena platební povinnost, a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh na připuštění dovolání. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně a dovodil, že ve věci nebyla řešena právní otázka zásadního významu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je „podrobně odůvodní spolu s úhradou soudního poplatku ihned poté, jakmile bude k úhradě soudního poplatku vyzvána\".
Vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.\"). Dospěl k závěru, že projednání dovolání brání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. l věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §241 odst. 2 věty první o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Dovolání lze podat jen pro některý z dovolacích důvodů, uvedených v ustanovení §241 odst. 3 o.s.ř.
Podle ustanovení §243c a §43 o.s.ř. předseda senátu vyzve dovolatele, aby nesprávné nebo neúplné dovolání opravil nebo doplnil, a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu dovolání opraveno nebo doplněno a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví; o těchto následcích musí být dovolatel poučen.
V dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu žalovaná neuvedla žádné údaje o tom, z jakých důvodů toto rozhodnutí napadá; i když sdělila, že dovolání odůvodní po výzvě k úhradě soudního poplatku, neučinila tak. Doplnění dovolání o dovolací důvod je přitom pro další pokračování v dovolacím řízení nezbytné. Dovolací soud je totiž uplatněným dovolacím důvodem vázán; není-li v dovolání vymezen dovolací důvod, je tím dovolacímu soudu znemožněno přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 2. 2001 č. j. 25 C 51/96-82 žalovanou vyzval, aby své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu do 10 dnů od doručení usnesení doplnila o uvedení dovolacích důvodů a poučil ji, že dovolací řízení může být zastaveno, jestliže žalovaná vady dovolání neodstraní. Přestože usnesení bylo žalované doručeno dne 9. 3. 2001, žalovaná výzvě soudu dosud nevyhověla a neúplné dovolání nedoplnila.
Vzhledem k tomu, že zmíněná neúplnost dovolání brání - jak vyplývá z výše uvedeného - v pokračování dovolacího řízení a že výzva učiněná soudem k odstranění této vady dovolání byla bezvýsledná, ačkoliv žalovaná byla řádně poučena a upozorněna na následky své nečinnosti, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení podle ustanovení §243c a §43 odst. 2 o.s.ř. zastavil, aniž se mohl zabývat přípustností dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první o.s.ř., neboť žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobcům v dovola-cím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. dubna 2001
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu