ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.869.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 869/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně N. M., proti žalované E. B., o 90.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 190/97, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2001 č. j. 55 Co 485/2000-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.780,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 26. 6. 2000 č. j. 18 C 190/97-60 uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 70.620,30 Kč s 16% úrokem z prodlení od 25. 9. 1997 do zaplacení, ohledně částky 19.379,70 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 1. 2001 č. j. 55 Co 485/2000-85 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo žalobě vyhověno, a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Namítá, že postupem soudu byla jejímu manželu J. B. odňata možnost jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., neboť s ním soud vůbec nejednal, ačkoliv předmětem řízení bylo plnění týkající se společného jmění žalované a jejího manžela. Dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu, že pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, a že v hodnocení důkazů je logický rozpor [§241 odst. 3 písm. c) o.s.ř.] a že na základě toho došlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) o.s.ř]. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť podmínky jeho přípustnosti ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. nejsou splněny.
Vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.\"). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Dovolatelka namítá, že řízení bylo postiženo vadou ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Přitom přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Odnětím možnosti jednat před soudem [§237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.] se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu uvedeného ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Nejde-li o případy, kdy soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka, je dovolací důvod podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. dán též tehdy, jestliže účastník nebyl přibrán do řízení (§94 o.s.ř.) nebo kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady.
Podle §90 OSŘ jsou účastníky řízení navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný) nebo ti, které zákon za účastníky označuje.
Na rozdíl od tzv. řízení nesporného, v němž je soud povinen v průběhu řízení zkoumat okruh účastníků a případně svým rozhodnutím chybějícího účastníka do řízení přibrat (§94 odst. 2 o.s.ř.), v tzv. řízení sporném, jímž je i posuzované řízení o zaplacení peněžité částky (kupní ceny), se účastenství ve sporu zakládá procesním způsobem. To znamená, že žalobcem je ten, kdo podal u soudu žalobu, a žalovaným ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka označil. Protože žalobkyně označila v žalobě za žalovanou pouze E. B., manžel žalované se účastníkem tohoto řízení nestal bez ohledu na to, zda se žalobou uplatněný nárok týkal jejich společného jmění manželů. Soud proto nebyl povinen ani oprávněn s J. B. jako s účastníkem řízení jednat a jednal-li správně jako s jediným účastníkem na straně žalované s E. B., nelze dovozovat, že by jeho postupem byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem. Řízení tedy nebylo vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. postiženo a není z tohoto důvodu ani přípustné.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.].
Podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř. a aniž by žalovaná vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinila (§239 odst. 2 o.s.ř.), přičemž nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno. Z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. proto není v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Jak již bylo uvedeno, rozsudek odvolacího soudu v dovolání výslovně namítanou vadou podle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. netrpí, a z obsahu spisu nevyplývá, že by trpěl některou z dalších vad v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. uvedených.
Z toho vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska dalších uplatněných dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 písm. c), d) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 (ustanovení bodu 10. Hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (70.620,30 Kč), podle §3 odst. 1 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. sazbou 15.093,- Kč, která byla snížena o 50% podle §14 odst. 1 a §15 citované vyhlášky (dovolání bylo odmítnuto) a o dalších 50% podle §18 odst. 1 věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání). Výsledná částka po zaokrouhlení podle §16 odst. 2 vyhlášky činí 3.780,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu