ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.902.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 902/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce JUDr. B. G. proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 12 C 17/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. dubna 2001 č.j. 10 Co 287/2001-46, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 4. 2001 č.j. 10 Co 287/2001-46 rozhodl, že soudci Okresního soudu Plzeň-město JUDr. J. R., JUDr. J. Š., JUDr. I. Š., JUDr. J. T., Mgr. I. Ž., Mgr. H. J., JUDr. J. Ř., Mgr. M. Š., JUDr. O. K. a Mgr. J. B. jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování této věci a že soudce Mgr. J. L. vyloučen není. Vzhledem k tomu, že námitka podjatosti byla vznesena dne 1. 11. 2000, rozhodoval odvolací soud podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava I, bod 5. zákona č. 30/2000 Sb.).
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, ve kterém uvádí, že podle jeho názoru je soudce z projednávání věci vyloučen i tehdy, má-li účastník důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Navrhl, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.
O tom, zda je soudce vyloučen, rozhoduje nadřízený soud (srov. §16 odst. 1 o. s. ř.).
Pojem \"nadřízený soud\" (\"nejblíže společně nadřízený soud\") je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem \"odvolací soud\" jej tudíž zaměňovat nelze (srovnej též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8 pro rok 1996 pod pořadovým číslem 48). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím; tomuto rozhodnutí také žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení krajského soudu zastavil (§104 odst. 1, §243c o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. l a §146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. srpna 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu