ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1318.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 1318/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Města K., proti žalovaným 1/ P. Š., a 2/ I. Š., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově pod sp. zn. 7 C 224/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. prosince 2000, č. j. 10 Co 731/2000-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. dubna 2000, č. j. 7C 224/99-34, vyhověl žalobě a výrokem označeným jako I. přivolil k výpovědi „z nájmu bytu č. 3, který se nachází ve 2. nadzemním podlaží domu č. 7 v K. a sestává ze dvou pokojů a kuchyně s příslušenstvím“ (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), výrokem označeným jako II. určil, že „nájemní poměr mezi účastníky skončí uplynutím posledního dne třetího měsíce po právní moci tohoto rozsudku“, výrokem označeným jako III. uložil žalovaným povinnost „shora popsaný byt vyklidit a předat žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku“, a výrokem označeným jako IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. prosince 2000, č. j. 10 Co 731/2000-71, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků (před soudy obou stupňů) a státu.
Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - dovodil, že výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. g/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“), není naplněn proto, že na žalovaných především z důvodů jejich nepříznivého zdravotního stavu (oba jsou invalidní důchodci) a neurovnaných vztahů syna žalované nezletilého J. J. s žalovaným, nelze spravedlivě požadovat, aby užívali pouze jeden byt.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., a odůvodnil je ustanovením §241a odst. 3 téhož zákona. Namítl, že při posouzení otázky, zda na žalovaných lze spravedlivě požadovat užívání pouze jednoho bytu, vyšel odvolací soud ze zjištěného zdravotního stavu žalovaných, avšak pominul, že žalovaní po celou dobu (bez ohledu na svůj zdravotní stav) užívali pouze jeden byt - byt č. 4 v domě č. o. 5 v K. Současně odvolacímu soudu vytkl, že vyšel z tvrzení svědka, jehož přímí příbuzní užívali proti vůli žalobce předmětný byt, a naopak neuvěřil tvrzení svědka, který jako soudní vykonavatel v rámci exekučního řízení předmětný byt navštívil a neměl žádný důvod zkreslovat skutečný stav v užívání bytu či stranit žalobci. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 14. prosince 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), neboť zákon č. 30/2000 Sb. to v citovaném přechodném ustanovení v části dvanácté, hlavě první, bodu 17. výslovně ukládá. Nelze tedy v dovolacím řízení postupovat podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., jak se žalobce (vzhledem k obsahu dovolání) mylně domnívá. Přitom „dosavadní právní předpisy“ je zapotřebí aplikovat jak při posuzování včasnosti dovolání, tak také při zkoumání jeho přípustnosti a důvodnosti. Ke stejnému závěru, jde-li o posuzování otázky včasnosti dovolání v těchto případech, dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp.zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném pod č. 81 v sešitě č. 6 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura. V citovaném rozhodnutí totiž mimo jiné dovodil, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. lednem 2001 nebo vydanému v době od 1. ledna 2001 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před tímto datem, lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání žalobce je dovoláním opožděným.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. §55, §58 odst. 1, §240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Na rozdíl od lhůty k podání odvolání (srov. §204 odst. 1 o.s.ř.) počíná jednoměsíční dovolací lhůta běžet nikoliv od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníku řízení, nýbrž od okamžiku, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci (i když den doručení může být totožný se dnem nabytí právní moci). Jestliže výsledkem řízení je meritorní rozhodnutí soudu, ať již ve formě rozsudku nebo usnesení (§152 odst. 1 o.s.ř.), jeho právní moc se podle §159 odst. 1 o.s.ř., které ve smyslu §167 odst. 2 o.s.ř. platí i pro usnesení ve věci samé (stejně jako pro usnesení procesní povahy), odvíjí od objektivně stanovených předpokladů, jimiž podle zákona jsou doručení rozhodnutí zákonem určeným subjektům způsobem, který rovněž stanoví zákon. Stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí o odvolání doručuje zpravidla soud prvního stupně (§225 o.s.ř); jde-li o rozsudek, je třeba jej doručit do vlastních rukou účastníků odvolacího řízení, případně jejich zástupců (§47 odst. 1, §158 odst. 2 o.s.ř.). Má-li účastník odvolacího řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, tj. procesní plnou mocí, kterou nelze omezit a která opravňuje takového zástupce ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§28 odst. 1, 2 o.s.ř.), doručuje se rozhodnutí odvolacího soudu podle §49 odst. 1 věty první o.s.ř. pouze tomuto zástupci. Plnou moc udělenou advokátu, jehož si účastník může vždy zvolit zástupcem, nelze omezit (§25 odst. 1 o.s.ř.). Pro vlastní průběh a konec lhůty k podání dovolání pak stanoví pravidla §56 a §57 o.s.ř. Podle §57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Lze uzavřít, že rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nabývá ve smyslu §159 odst. 1 (§167 odst. 2) o.s.ř. právní moci dnem řádného (účinného) doručení poslednímu z oprávněných subjektů. Protože v projednávaném případě se řízení neúčastnili vedlejší účastníci nebo státní zástupce (srov. §35, §93 o.s.ř.), jsou pro účely doručení oprávněnými osobami jen účastníci řízení, tj. žalobce a žalovaní, respektive jejich zástupci.
Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, byl doručen soudem prvního stupně žalobci k rukám jeho zástupce s procesní plnou mocí, tj. advokáta Mgr. J. T., dne 26. února 2001, žalovanému dne 27. února 2001 a žalované náhradním způsobem ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř. dne 2. března 2001, byť žalovaná si jej ve skutečnosti vyzvedla až dne 5. března 2001. Ode dne právní moci, tj. od 2. března 2001, počala plynout jednoměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl na 2. dubna 2001 (pondělí), resp. mohl by připadnout na 5. dubna 2001 (čtvrtek), jestliže by právní moc napadeného rozhodnutí - v důsledku nenaplnění předpokladů normovaných ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. pro náhradní doručení - nastala až dne 5. března 2001, tj. v den skutečného doručení rozsudku žalované. Dovolání žalobce, podané u soudu prvního stupně dne 20. dubna 2001, je za této situace dovoláním evidentně opožděným.
Z výše vyložených důvodů Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) pozdě podané dovolání odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 1 věty první (per analogiam) o.s.ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2001
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu