ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1482.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 1482/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně městské části P., proti žalovanému R. V., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp.zn. 6 C 38/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. června 1997, č.j. 6 C 38/95-43, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:.
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 16.6.1997, č.j. 6 C 38/95-43, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 2, III. kategorie, o velikosti 0+1, v přízemí domu v P., určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a uložil žalovanému povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty; současně rozhodl o nákladech řízení.
Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku Městský soud v Praze usnesením ze dne 26.10.1998, č.j. 51 Co 480/98-68, odmítl podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. jako opožděné, když dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen dne 21.7.1997 postupem podle §47 odst. 2 o.s.ř., že patnáctidenní odvolací lhůta skončila dne 5.8.1997, a že odvolání žalovaného podané osobně u soudu dne 11.3.1998 bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty.
Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 6.10.1999, označeným jako "odvolání", žalovaný - nezastoupen advokátem - napadl rozsudek soudu prvního stupně a požádal o "nové projedání případu". Na výzvu soudu prvního stupně žalovaný (zastoupen advokátem) reagoval podáním ze dne 1.3.2000, označeným jako "Dovolání proti rozsudku OS Praha 7, č.j. 6 C 38/95 ze dne 16.6.1997", v němž vyslovuje nesouhlas s rozsudkem obvodního soudu a namítá, že soud prvního stupně "nesprávně vyložil provedené důkazy a vyvodil z nich neodpovídající právní závěr". Navrhl, aby napadený rozsudek obvodního soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k novému rozhodnutí.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. podle občanského soudního řádu ve znění přede dnem účinnosti tohoto zákona, tj. před 1.1.2001 (dále "o.s.ř.").
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.).
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§201 o.s.ř.); občanský soudní řád proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolaní proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalovaný podal "dovolání" proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který podle §243c a 104 odst. 1 o.s.ř. musel vést k zastavení řízení o "dovolání" proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, č.j. 6 C 38/95-43, ze dne 16.6.1997.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty prvé o.s.ř., neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil zastavení řízení, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s řízením před dovolacím soudem žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc.,v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová