ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.150.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 150/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně D. J., proti žalovanému R. J., o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp.zn. 5 C 1185/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. října 2000, č. j. 28 Co 477/2000-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17.10.2000, č. j. 28 C 477/2000-74, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 10.5.2000, č. j. 5 C 1185/97-55, jímž bylo zrušeno "právo společného nájmu účastníků družstevního bytu č. 21 o velikosti 3+1 s příslušenstvím v domě čp. 1305 v N.", výlučným nájemcem bytu byla určena žalobkyně jako členka družstva, žalovanému bylo uloženo byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Po doplnění dokazování výslechem žalovaného se odvolací soud ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, když bylo zjištěno, že právo na přidělení družstevního bytu vzniklo žalovanému dne 9.11.1991, tj. za trvání manželství s žalobkyní, toto manželství bylo dnem 8.12.1995 rozvedeno a účastníci se nedohodli, kdo bude po rozvodu výlučným nájemcem předmětného bytu a členem družstva. Byly proto splněny podmínky §705 odst. 2 obč. zák., a vzhledem ke stanovisku pronajímatele a zájmu nezletilých dětí, které byly svěřeny do výchovy žalobkyni, soud I. stupně správně aplikoval i ustanovení §705 odst. 3 obč. zák. Protože uzavřením nového manželství (3.4.1998) vzniklo žalovanému právo společného nájmu k družstevnímu bytu o velikosti 4+1 s příslušenstvím v N., bylo by podle odvolacího soudu zajištění bytové náhrady podle §712 odst. 3 obč. zák. v rozporu s ustanovením §3 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání "podle §237 odst. 1 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, protože nesprávným postupem soudu, který ve věci rozhodoval v I. stupni, mu byla odňata možnost jednat před soudem I. stupně". Namítá, že mu soud I. stupně, vycházeje z mylné informace žalobkyně o jeho bydlišti, zasílal předvolání k jednáním na dny l6.6. a 8.9.1999 a také na den 2.2.2000, na adresu N., přestože na této adrese žalovaný nikdy nebydlel. Předvolání k jednání soudu I. stupně na den 2.2.2000, zaslané také na adresu jeho trvalého bydliště (N.), si nemohl vyzvednout, protože byl na delší služební cestě. Rovněž doručování prostřednictvím justiční stráže dne 17.2.2000 (zásilka obsahovala žalobu) bylo na základě pokynu soudu prováděno na špatnou adresu N., kde žalovaný rovněž nikdy nebydlel, přičemž na základě záznamu justiční stráže, že se na této adrese "již nezdržuje", dovozuje pouze formální přístup k doručování, bez skutečné snahy o doručení. Za takovýto považuje také pokus justiční stráže o doručení dne 31.3.2000 (zásilka s předvoláním k jednání soudu I. stupně na den 10.5.2000 a s žalobou - čl. 46-48 spisu), kdy mu sice bylo doručováno na správnou adresu, ale uvedený den byl rovněž na služební cestě. Tím, že soud I. stupně nejméně ve čtyřech případech prováděl doručování na adresy, kde nikdy nebydlel, došlo k tomu, že mu žaloba ani obsílka nebyla vůbec doručena a soud I. stupně rozhodl bez jeho "účastnické výpovědi", čímž mu byla odňata možnost jednat před soudem I. stupně a realizovat procesní práva, která mu občanský soudní řád dává. Navrhl proto, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1.1.2001), nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 17.10.2000, dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen "o.s.ř.").
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele, a má zákonem předepsané obsahové a formální náležitosti (§241 odst. 1, 2 o.s.ř.).
Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou přípustnosti dovolání, kterou dovolatel opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a uplatnil tím současně dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání, vedle vad taxativně uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř., přípustné pouze podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ nebo ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř. Přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dána, protože odvolací soud potvrdil ve věci první rozsudek soudu I. stupně, a stejně tak nepřichází v úvahu ani přípustnost dovolání podle §239 odst. 1, 2 o.s.ř., protože odvolací soud přípustnost dovolání ve výroku napadeného rozsudku nevyslovil, a žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání ani nenavrhl. Přípustnost dovolání proto lze posuzovat pouze z hlediska existence vady řízení uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., když jiné vady v tomto ustanovení uvedené dovolatel nenamítá a tyto dovolacím soudem ani z obsahu spisu zjištěny nebyly. Pro závěr o přípustnosti dovolání (a současně i jeho důvodnosti) je proto rozhodující, zda řízení trpí vadou, na níž poukazuje dovolatel.
Ustanovení §237 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. Pro přípustnost dovolání není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem v odvolacím řízení nebo v řízení před soudem I. stupně. Došlo-li však k odnětí možnosti jednat před soudem nesprávným postupem soudu I. stupně, není zmatečnost podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. dána, jestliže možnost učinit procesní úkony, jež byla účastníku odňata nesprávným postupem soudu I. stupně, mu byla poskytnuta v odvolacím řízení. K námitce dovolatele, který přípustnost (a současně i důvodnost) dovolání spatřuje v tom, že ho soud I. stupně k jednotlivým jednáním řádně neobeslal a nedoručil mu ani stejnopis žaloby, čímž mu znemožnil jako účastníku řízení realizovat v řízení před soudem I. stupně jeho procesní práva, zjistil dovolací soud z obsahu spisu následující skutečnosti.
Pokud jde o doručení stejnopisu žaloby, učinil soud I. stupně celkem tři pokusy o doručení žalovanému do vlastních rukou. Poprvé před prvním jednáním, které se konalo dne 16.6.1999, byla žaloba společně s předvoláním k jednání doručována poštou na adresu N. (jde o adresu bydliště V. J., s níž žalovaný po rozvodu manželství s žalobkyní uzavřel nové manželství dne 3.4.1998), kde se podle opakovaného tvrzení žalobkyně měl zdržovat. Tato zásilka byla po uložení dne 1.6.1999 jako nevyzvednuta vrácena soudu I. stupně zpět až 18.6.1999 (čl. 21 spisu), ale přesto jednání soudu dne l6.6.1999 proběhlo v nepřítomnosti žalovaného. Byl proveden výslech žalobkyně a jednání bylo odročeno na neurčito.
Také k dalšímu jednání dne 8.9.1999, bylo žalovanému znovu soudem I. stupně předvolání doručováno na adresu N. (čl. 24 spisu - nevyzvednuto v úložné době). U tohoto jednání, ale nebyly prováděny žádné úkony a bylo odročeno na neurčito, neboť soud I. stupně měl již zřejmě pochybnosti o správnosti adresy a mezitím činil opatření k zjištění bydliště žalovaného (viz žádost adresovaná Městskému úřadu v N. z 10.8.1999 -čl. 27 spisu a jeho sdělení verte, doručeno soudu 18.8.1999; sdělení Pošty N. na žádost soudu - čl. 31, doručeno soudu 7.10.1999). Na základě výsledku tohoto šetření byla žalovanému na adresu N., zaslána zásilka do vlastních rukou obsahující stejnopis žaloby, tato zásilka byla dne 20.10.1999 uložena na poště a jako nevyzvednuta vrácena zpět soudu I. stupně dne 9.11.1999 (čl. 32 spisu). Protože doručenka této zásilky obsahovala všechny předepsané náležitosti a žalovaný v odvolání ani v dovolání nenamítá, že by se v době doručování (tj. 19.10. a 20.10.1999) v místě bydliště nezdržoval, byla mu dnem 25.10.1999 žaloba řádně doručena uložením na poště (§47 odst. 2 o.s.ř.). Jeho tvrzení v dovolání, že mu žaloba nebyla vůbec doručena, tak není opodstatněné.
K dalšímu jednání nařízenému na den 2.2.2000 pak již soud I. stupně doručoval předvolání žalovanému na obě známé adresy (viz referát soudkyně na čl. 33 spisu), tj. i na dovolatelem uváděnou adresu jeho bydliště N. Ani na této adrese se však žalovanému opět nepodařilo zásilku doručit přímo, a dne 14.1.2000 byla uložena na poště a tímto dnem doručena podle §46 odst. 2 o.s.ř. (čl. 39 spisu). Protože zásilka nebyla vyzvednuta ani po oznámení uložení v úložní době (do 29.1.2000), byla 1.2.2000 vrácena zpět soudu. Žalovaný ohledně tohoto doručení až v dovolání namítá, že si zásilku nemohl vyzvednout, protože byl na delší služební cestě, což však ničím nedoložil. U jednání soudu I. stupně dne 2.2.2000 bylo konstatováno, že žalovaný se k jednání nedostavil, ale soud měl za to, že bylo předvolání řádně doručeno uložením (čl. 40 spisu). Poté byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo opět odročeno na neurčito. K tomuto protokolu o jednání ze dne 2.2.2000 je nutno uvést, že zřejmě omylem je zde namísto adresy N, konstatováno, že se "nevrátila doručenka od odpůrce z adresy N.". Tato zásilka se totiž již den před jednáním vrátila soudu I. stupně jako nevyzvednuta v úložné době a na jejím základě bylo také konstatováno doručení předvolání k tomuto jednání uložením. Až po tomto jednání se pak 10.2.2000 vrátila jako nevyzvednuta i zásilka z adresy N. (čl. 44 spisu), kam bylo předvolání k jednání na den 2.2.2000 opět soudem odesláno poté, co první zásilku na tuto adresu pošta vrátila jako nedoručenou (viz čl. 35 spisu a verte).
Po odročení jednání soudu I. stupně dne 2.2.2000 učinil soud opětovný pokus o doručení žaloby žalovanému. Toto doručování prostřednictvím justiční stráže bylo vzhledem k předchozímu řádnému doručení žaloby uložením dne 25.10.1999 (čl. 32 spisu) nadbytečné. Z tohoto důvodu jsou nevýznamné také námitky žalovaného uvedené v tomto směru v dovolání, jimiž zpochybňuje správnost doručování justiční stráží.
K dalšímu jednání soudu I. stupně dne 10.5.2000, byl žalovaný obesílán opět na obě známé adresy prostřednictvím justiční stráže. Doručení zásilek, které byly určeny do vlastních rukou (obsahovaly opět i žalobu, resp. návrh) bylo provedeno 31.3.2000, a dle záznamu justiční stráže ze dne 5.4.2000 žalovaný na výzvu nereagoval (viz čl. 46 spisu). Téhož dne dala soudkyně pokyn k opětovnému doručení předvolání žalovanému k jednání na den 10.5.2000 (se žalobou) na obě adresy poštou (viz čl. 45 verte, dole). Obě tyto zásilky určené do vlastních rukou byly po výzvě ze dne 26.4.2000 a po marném druhém pokusu o doručení uloženy na poště dne 27.4.2000 a poté, co nebyly ve třídenní lhůtě vyzvednuty, byly vráceny soudu I. stupně dne 16.5.2000, tj.až po jednání soudu dne 10.5.2000. Přestože žalovaný v dovolání namítá, že ani v den doručování předvolání (včetně žaloby) k jednání soudu I. stupně na den 10.5.2000, které prováděla justiční stráž dne 31.3.2000, se nezdržoval v místě doručení, protože byl opět na služební cestě, není tato jeho námitka důvodná. Nehledě na skutečnost, že žalovaný ani své tvrzení o nepřítomnosti v místě bydliště dne 31.3.2000, kdy mu předvolání k jednání na den 10.5.2000 bylo doručováno justiční stráží, ničím nedoložil (potvrzením zaměstnavatele o služební cestě apod.), bylo mu toto předvolání (včetně žaloby doručeno uložením na poště dnem 2.5.2000, když žalovaný ohledně tohoto doručení ani v dovolání nenamítal, že by se v době doručování poštou a v době úložní (tj. od 26.4. do 2.5.2000 - viz čl. 54 spisu) v místě doručování nezdržoval. Na skutečnosti doručení uložením na poště přitom nic nemění ani to, že soud I. stupně vycházel při jednání dne 10.5.2000 pouze z fikce doručení (uložením) zásilky doručované justiční stráží dne 31.3.2000, a o doručení zásilky také uložením na poště v době jednání (10.5.2000) ještě nevěděl (byla soudu vrácena až 16.5.2000). O jednání dne 10.5.2000 byl tak žalovaný řádně vyrozuměn.
Rozsudek soudu I. stupně byl pak žalovanému opět doručován na obě známé adresy, přičemž zásilku adresovanou do místa trvalého bydliště žalovaný převzal osobně, jako vůbec první zásilku v průběhu celého řízení před soudem I. stupně, a to ihned při prvním pokusu o doručení dne 12.7.2000 (čl. 59 spisu). Dne 26.7.2000 pak osobně podal u soudu I. stupně proti němu odvolání, v němž mj. namítal, že v důsledku jeho zaměstnání je nucen odjíždět na kratší i delší služební cesty, což mohlo "ojediněle zapříčinit nevyzvednutí korespondence", přičemž od roku 1991 neměl jiné bydliště, než na adrese N., a nechápe proč mu byla korespondence zasílána na jiné adresy.
K jednání odvolacího soudu se žalovaný osobně dostavil a byl odvolacím soudem vyslechnut (čl. 71 spisu) jako účastník řízení. Ve své výpovědi žalovaný zejména potvrdil správnost důkazů týkajících se přidělení předmětného družstevního bytu, jakož i rozvodu manželství a svěření dětí do výchovy žalobkyně. Dále vypověděl, že žalobkyně si z předmětného bytu v průběhu jeho dovolené v roce 1993 vzala některé cenné věci a peníze a sama si také odstěhovala veškeré věci. Potvrdil rovněž uzavření nového manželství s V. H., přičemž navrhl její výslech na doplnění dokazování, čemuž odvolací soud nevyhověl a po závěrečných návrzích účastníků vyhlásil rozsudek, jímž rozsudek soudu I. stupně potvrdil.
Z uvedeného je zřejmé, že postup soudu I. stupně při prvním jednání dne 16.6.1999, kdy soud, ač věděl, že doručení předvolání žalovanému není řádně vykázáno, přesto v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. pokračoval v jednání v jeho nepřítomnosti a provedl výslech žalobkyně, nebyl správný. Tím žalovanému u tohoto jednání odňal právo vyjádřit se k žalobě, jakož i k výpovědi žalobkyně (§123 o.s.ř.) a navrhnout provedení dalších důkazů. U dalšího jednání dne 8.9.1999 žalovaný nebyl zkrácen na svých procesních právech, protože jednání, o němž nebyl řádně vyrozuměn (předvolán), bylo bez provedení jakýchkoliv důkazů odročeno. Vzhledem k námitce žalovaného by se o vadu řízení mohlo jednat i v případě jednání soudu I. stupně dne 2.2.2000, pokud by žalovaný prokázal, že se v době doručování předvolání k tomuto jednání skutečně v místě doručení nezdržoval. Vzhledem k důvodům dále uvedeným by ale provádění šetření a dokazování o této skutečnosti, bylo nadbytečné. O dalším jednání soudu I. stupně dne 10.5.2000 (když předtím mu dne 25.10.1999 bylo také řádně doručena žaloba) byl již žalovaný včas vyrozuměn, když mu bylo řádně doručeno předvolání k tomuto jednání. Soud I. stupně tak v souladu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. věc projednal a o ní rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. U tohoto jednání měl žalovaný dostatečnou možnost uplatnit všechna svá práva vyplývající z příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Tuto možnost však žalovaný využil až po doručení rozsudku soudu I. stupně, když proti němu podal odvolání, dne 26.7.2000 pak využil svého práva nahlížet do spisu a činit si z něho opisy (§44 odst. 1 o.s.ř.). U jednání před odvolacím soudem byl pak jako účastník řízení vyslechnut, byla mu dána možnost vyjádřit se k věci a navrhnout provedení dalších důkazů. Možnost uplatnit svá procesní práva, kterou žalovaný neměl při prvním jednání dne 16.6.1999, případně také 2.2.2000, tak byla žalovanému dána při jednání dne 10.5.2000 a také mu byla poskytnuta v odvolacím řízení. Protože po jednání, u kterého bylo prováděno dokazování, a k němuž nebyl účastník řízení řádně předvolán,proběhlo další jednání, u kterého měl tento účastník možnost uplatnit svou procesní obranu, včetně možnosti vyjádřit se k dosud provedeným důkazům i z hlediska správnosti procesního postupu soudu, pak nejde o zmatečnostní vadu podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Proto nelze dovodit, že by byla postupem soudu I. stupně žalovanému odňata možnost jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a tato dovolatelem namítaná vada řízení není ve věci dána (srov. též rozhodnutí uveřejněné pod č. 25 v sešitu 3-4, ročník 1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.5.1998, sp.zn. 3 Cdon 610/96, uveřejněné pod č. 123 v sešitu č. 17 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura). Může však jít o jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), k níž však dovolací soud může přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Na základě uvedených závěrů, když dovolací soud nezjistil přípustnost dovolání ani podle dovolatelem namítaného ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., podané dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Žalovaný z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto. Výrok o nákladech dovolacího řízení se proto opírá o ustanovení §243b odst 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 větu prvou (per analogiam) o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, k jejichž náhradě by jinak byl žalovaný povinen.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2001
JUDr. Michal M i k l á š , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková