ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1557.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 1557/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně O., a. s., proti žalované L. W., o určení, že žalované nenáleží přiměřený náhradní byt, vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově pod sp. zn. 112 C 135/99, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. února 2000, č. j. 13 Co 206/2000-60, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 2. 2000, č. j. 13 Co 206/2000-60, odmítl jako opožděné odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 18. 11. 1999, č. j. 112 C/135/99-46, kterým bylo určeno, že žalovaná „je povinna splnit svou povinnost k vyklizení bytu č. 3, I. kategorie, o velikosti kuchyně a tří pokojů s příslušenstvím v domě čp. 637 v H. - Š., která jí byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov ze dne 22. 11. 1989, který nabyl právní moci dne 21. 2. 1990, č. j. 25 C 278/89-8, do 15 dnů od zajištění náhradního bytu nižší kvality, méně vybaveného, o menší podlahové ploše, a který může být i mimo obec, než kde se nachází byt vyklizovaný\". Usnesení krajského soudu nabylo právní moci dne 24. 2. 2000, když uvedeného dne bylo doručeno žalobci a žalované.
V podání ze dne 13. 3. 2000, daném na poštu k přepravě dne 23. 3. 2000, adresovaném „Nejvyššímu soudu v Praze\" a doručeném Nejvyššímu soudu České republiky v Brně dne 29. 3. 2000, označeném jako „odvolání proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu v Ostravě\", které je podle svého obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovoláním, se žalovaná domáhá toho, aby \"znovu proběhl soud ohledně jejího vystěhování z bytu\" a vyslovuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto její odvolání, jež bylo „posláno poněkud málo později\".
Žalobkyně se ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že okresní soud správně zhodnotil veškeré důkazy a namítla, že podané dovolání „nesplňuje podmínky ustanovení §241 o. s. ř.\"
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 90/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále jen „o. s. ř.\").
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Podle ustanovení §241 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc. Ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.
V posuzované věci bylo dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu doručeno Nejvyššímu soudu České republiky jako soudu dovolacímu (§10a o. s. ř.), který je postoupil příslušnému soudu (soudu prvního stupně). Dovolatelka při tomto úkonu nebyla zastoupena advokátem a nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by sama měla právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 17. 4. 2000, č. j. 112 C 135/99-67, soud prvního stupně uložil žalované, aby ve lhůtě 15 dnů odstranila vady dovolání, poučil ji ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř. o povinném právním zastoupení, a o tom, že řízení bude zastaveno, nebudou-li uvedené nedostatky odstraněny. Přestože toto usnesení bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 26. 4. 2000, dosud této výzvě nevyhověla.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. nebyl přes výzvu odstraněn, Nejvyšší soud podle §243c a §104 odst. 2 o .s .ř. řízení o dovolání žalované zastavil, aniž se zabýval otázkou dalších náležitostí dovolání a otázkou jeho přípustnosti.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 větu první o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevzešly v řízení o dovolání žalované prokazatelné výlohy, na jejichž náhradu by jinak měla vůči dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v.r.
předsedkyně senátu