ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1568.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 1568/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. p. Č. T., s. p., proti žalovaným 1/ E. L., a 2/ S. L., o zaplacení částky 23.703,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 29 C 161/98, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 1999 č.j. 13 Co 346/99 - 33, takto:
I. Dovolání žalovaných, pokud směřuje proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 1999 č.j. 13 Co 346/99 - 33, se zamítá.
II. Řízení o \"dovolání\" žalovaných, pokud směřuje proti rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Karviné ze dne 26. října 1998 č.j. 29 C 161/98 - 19, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem pro zmeškání ze dne 26. října 1998 č.j. 29 C 161/98 - 19, především zastavil řízení o žalobě, aby žalovaní byli zavázáni zaplatit žalobci společně a nerozdílně poplatek z prodlení ve výši 2, 5 promile denně z částky 19.449,- Kč, nejméně však 25,- Kč měsíčně, ode dne právní moci rozhodnutí. Dále uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 23. 703,- Kč s příslušenstvím. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
O odvolání žalovaných rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. dubna 1999 č.j. 13 Co 346/99 - 33, kterým toto odvolání odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že odvoláním napadený rozsudek byl opatřen náležitým poučením podle ustanovení §204 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") a podle ustanovení §202 odst. 1 cit. zákona. Odvolací soud dospěl k závěru, že v případě odvolání žalovaných se jedná o odvolání opožděné, podané po uplynutí zákonné odvolací lhůty. Připomněl, že ze spisu vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovaným doručen ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. Protože žalovaní ani netvrdili, že by se v době, kdy k doručování došlo, v místě bydliště nezdržovali, lhůta k podání odvolání jim počala běžet již dne 26. ledna 1999, bez ohledu na to, kdy si prvý žalovaný zásilku (obsahující rozhodnutí soudu prvního stupně) skutečně vyzvedl. Poslední den lhůty k odvolání tak připadl na úterý 9. února 1999. Žalovaní však podali své odvolání k poštovní přepravě teprve dne 19. února 1999. Soud druhého stupně proto toto odvolání odmítl podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Toto usnesení krajského soudu nabylo právní moci dne dne 19. května 1999.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podali žalovaní dne 15. června 1999 dovolání (adresované a došlé Nejvyššímu soudu České republiky). To bylo doplněno podáním jejich zástupkyně ze dne 4. července 2001. Dovolatelé uvádějí, že jejich dovolání směřuje proti výrokům rozsudku soudu prvního stupně a proti usnesení soudu druhého stupně. Domnívají se, že soud prvního stupně porušil ustanovení §237 o.s.ř., když jim byla nesprávným postupem soudu odňata možnost vyjádřit se k veškerým skutkovým tvrzením týkajícím se žalované částky. Pokud se týče rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelé uvádějí, že v kritické době (doručování rozhodnutí soudu prvního stupně) se v místě trvalého bydliště vždy řádně nezdržovali pro zdravotní obtíže jak jejich, tak i jejich dětí, kdy se podrobovali různým vyšetřením, takže mnohdy bývali i několik dnů mimo trvalé bydliště. Podle dovolatelů je možné, že ve zmíněné kritické době, kdy byly činěny pokusy o doručení rozsudku, se žalovaní v místě bydliště nezdržovali, takže posouzení doručení nemělo vycházet z ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy nesprávné proto, že tento soud neprošetřil okolnosti doručování rozhodnutí soudu prvního stupně. Požadují proto jak zrušení rozsudku soudu prvního stupně, tak usnesení odvolacího soudu a vrácení věci Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.
Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.
S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal a rozhodl podle znění občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2000.
Dovolací soud za popsaného stavu uvážil, že dovolání žalovaných, bylo v označené věci podáno oprávněnými osobami - účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. Stalo se tak v rámci lhůty určené ustanovením §240 o.s.ř. Je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř. Dovolání, pokud směřuje proti usnesení odvolacího soudu, se opírá o možný případ přípustnosti dovolání podle §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. Dovolací soud pak přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto rozhodnutí z pohledu výtek obsažených v dovolání žalovaných je třeba považovat za správné (§243b odst. 1 o.s.ř.).
Ze znění ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen jeho rozsahem, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Podle třetího odstavce zmíněného ustanovení však dovolací soud přihlédne též k (případným) vadám uvedeným v ustanovení §237 o.s.ř., resp. v případech, kdy je jinak dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustné, též k vadám řízení které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, pokud tyto vady nebyly uplatněny v dovolání. Z obsahu spisu ovšem nevyplývá, že by dané řízení bylo zatíženo některou z naznačených vad. Pokud žalovaní ve svém dovolání zmiňují případ eventuálních vad ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., vztahují je k rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž tyto vady, tak jak jsou v dovolání formulovány, se nemohly případně odrazit v rozhodnutí soudu odvolacího, který se vzhledem k povaze svého rozhodnutí těmito vadami řízení nemohl zabývat.
Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se podle ustanovení §158 odst. 2 věty prvé o.s.ř. doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům, do vlastních rukou.
Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§47 odst. 2 o.s.ř.).
Postup poštovního doručovatele při náhradním doručení upravovala v posuzované době vyhláška tehdejšího federálního ministerstva dopravy a spojů č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění vyhl. č. 59/1991 Sb., kde je v bodu 18., 19. a 20. její přílohy č. 5 mimo jiné stanoveno, že nezastihne-li doručovatel adresáta zásilky, zanechá mu v odevzdacím místě tiskopis pošty \"Výzva\" s upozorněním, že mu přijde doručit písemnost znovu v den a hodinu na tomto tiskopise uvedenou. Na doručence v takovém případě doručovatel vyznačí poznámku \"výzva na ...\", kterou doplní otiskem denního razítka a svým podpisem. Nevyhoví-li adresát výzvě, uloží doručovatel písemnost i s doručenkou na poště a adresáta o tom uvědomí tiskopisem pošty \"Vyrozumění\" a den uložení zásilky vyznačí na doručence. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od jejího uložení, pověřený pracovník (pošty) ji přezkouší, doručenku opatří otisky denního razítka a svým podpisem, oddělí ji a vrátí odesílateli, kdy samotná písemnost zůstane pro adresáta uložena až do konce odběrní lhůty.
Jak vyplývá z doručenek týkajících se žalovaných a připojených k rozsudku soudu prvního stupně, jejich vyplnění vyhovuje stanoveným předpokladům. V tomto smyslu ani samotní dovolatelé žádné námitky nevznášejí.
Má-li doručenka takto povahu veřejné listiny, pak účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence (tedy namítá, že stanovený postup doručování nebyl dodržen), je povinen nabídnout soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. června 1998 č.j. 2 Cdon 1532/97). V posuzovaném případě žalovaní sice činí do určité míry nejistým naplnění jednoho z předpokladů doručení podle ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř., t.j. naznačují, že se v době doručování v tomto místě nemuseli zdržovat, avšak sami tak činí fakticky nejistě, resp. s pochybnostmi, když uvádějí, že \"je možné, že se v kritické době v místě bydliště nezdržovali.\". Neoznačují tak jakoukoliv konkrétní skutečnost, která by případně dotvrzovala, že tomu tak skutečně také bylo. Tato tvrzení žalovaných proto nejsou s to zpochybnit údaje týkající se postupu doručování, které jsou vyznačeny na uvedených doručenkách jako veřejných listinách, přičemž dovolatelé ani neuvedli nic, co by tato jejich tvrzení objektivizovalo a dokazovalo. Je proto třeba se s úvahami odvolacího soudu, které se týkají otázky doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovaným, ztotožnit.
Z vyložených důvodů je proto patrné, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě je třeba pokládat za správné (§243b odst. 1 o.s.ř.). Proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných, pokud směřovalo proti tomuto rozhodnutí, zamítl.
Jak již bylo uvedeno, dovolatelé svým dovoláním v této věci výslovně napadají též rozsudek pro zmeškání soudu prvního stupně ze dne 26. října 1998.
Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, však vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (§201 o.s.ř.). Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalovaní směřují \"dovolání\" též přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjejí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Nejvyšší soud proto v tomto případě řízení o \"dovolání\" proti rozsudku okresního soudu, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 a §243c o.s.ř. zastavil
K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 , §146 odst. odst. 2 věta prvá a §151 odst. 1 věta první o.s.ř., když žalovaní jednak neměli se svým dovoláním úspěch, jednak z procesního hlediska zavinili, že řízení bylo zastaveno, avšak žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2001
JUDr. Pavel P a v l í k , v.r.
předseda senátu