ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1839.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 1839/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce S. b. Ch., proti žalované M. B., o zaplacení částky 15.264,- Kč a o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 C 164/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. dubna 2000 č.j. 19 Co 413/99 - 112, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 22. března 1999 č.j. 11 C 164/98 - 46 uložil žalované zaplatit žalobci částku 14.469,- Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok „I.“), zatímco řízení co do částky 795,- Kč s příslušenstvím zastavil (výrok „II.“). Dále přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 12, první kategorie o velikosti 2+1 s příslušenstvím ve druhém podlaží domu čp. 245 v Ch., ze dne 9. září 1998, kterou dal žalobce žalované (výrok „III.“), s tím, že právo nájmu žalované k tomuto bytu skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem následujícího kalendářního měsíce po právní moci tohoto rozhodnutí (výrok „IV.“) a žalovaná je povinna tento byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu (výrok „V.“). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení (výrok „VI.“).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. dubna 2000, č.j. 19 Co 413/99 – 112, rozhodl, že zastavuje řízení o námitce podjatosti soudce Mgr. J. D., dále odmítl odvolání žalované proti výroku „II.“ rozsudku soudu prvního stupně, připustil zpětvzetí žaloby co do částky 10.625,- Kč s příslušenstvím, v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v této části zastavil. Pokud bylo žalované ve výroku „I.“ rozsudku soudu prvního stupně uloženo zaplatit žalobci částku 3.844,- Kč s příslušenstvím a dále ve výrocích „III., IV., V. a VI.“, byl odvoláním napadený rozsudek potvrzen. Odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 1. června 2000.
Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dne 31. května 2000 svým podáním datovaným téhož dne a doplněným podáními ze dne 6. července 2000 a 15. srpna téhož roku. Řízení o nich Okresní soud v Ústí nad Orlicí zastavil svým usnesením ze dne 4. září 2000 č.j. 11 C 164/98 - 131. Toto usnesení však bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. července 2001, č.j. 19 Co 150/2001 - 147, když věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Poté byla žalovaná usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. srpna 2001, č.j. 11 C 164/98 – 150, a usnesením téhož soudu ze dne 12. září 2001, č.j. 11 C 164/98 – 154, především vyzvána, aby předložila plnou moc udělenou advokátu pro zastupování v dovolacím řízení v této věci. Dále byla vyzvána, aby dovolání doplnila tak, aby vyhovovalo požadavkům obsaženým v §241 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2000. V posléze uvedeném usnesení, které bylo uložením na poště žalované doručeno tzv. náhradně ke dni 29. září 2001 (§46 odst. 2 věta druhá a třetí a odst. 5 o.s.ř. ve spojení s částí dvanáctou, hlavou první, bodem 6. zákona č. 30/2000 Sb.), byla dovolatelka poučena, že pokud této výzvě nevyhoví ve lhůtě třiceti dnů, bude dovolací řízení zastaveno. Z obsahu spisu však zejména nevyplývá, že by se dovolatelka nechala v dovolacím řízení zastoupit advokátem, nebo, že by sama měla právnické vzdělání.
S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal a rozhodl podle znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2000.
Podle ustanovení 241 odst. 1 věta první o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Takto je stanoveno tzv. povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení, které je chápáno jako zvláštní podmínka dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze sice odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí ve věci samé. Nedostatek v zastoupení dovolatele musí být proto řešen postupem podle ustanovení §210 a §104 odst. 2 věta první o.s.ř., t.j. výzvou, aby si dovolatel, který podal dovolání sám, v soudem určené lhůtě zvolil řádného zástupce. V případě, že takové výzvě není vyhověno, dovolací soud dovolací řízení zastaví podle §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. O takový případ jde v posuzované věci, neboť - jak již bylo uvedeno - dovolatelka, ač nebylo ani tvrzeno, že by měla právnické vzdělání, nevyhověla výzvě soudu, aby se v dovolacím řízení nechala zastoupit advokátem. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než podle již zmíněných ustanovení o.s.ř. dovolací řízení zastavit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §146 odst. 2 věta prvá a §151 odst. 1 o.s.ř., když dovolatelka sice procesně zavinila, že dovolací řízení muselo být zastaveno, avšak žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29 listopadu 2001
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu