ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1981.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 1981/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Hany Müllerové v právní věci žalobců A) L. M., a B) K. Z., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) I. T., a 2) M. F. A. S., oběma zastoupeným advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 12 C 324/95, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 1999, č.j. 23 Co 386/99-79, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 7.6.1999, č.j. 12 C 324/95-65 (poté, co jeho v pořadí prvý vyhovující rozsudek ze dne 30.9.1997, č.j. 12 C 324/95-37, byl k odvolání žalovaných zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1.7.1998, č.j. 18 Co 86/98-51), přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 17, II. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, nacházejícího se v domě č.p. 929, k.ú. L. (dále "předmětný byt") s tím, že výpovědní lhůta je tříměsíční a počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a uložil žalovaným povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty. Dále rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaným vzniklo k předmětnému bytu uzavřením manželství právo společného nájmu, že však od roku 1990 tento byt bez vážných důvodů neužívají a zdržují se u rodičů 1. žalované v Č. Na základě toho shledal žalobu na přivolení k výpovědi danou z důvodu podle §§711 odst. 1 písm. h/ obč.zák. důvodnou, když současně dovodil, že další výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. (přenechání bytu do podnájmu bez souhlasu pronajímatele) nebyl prokázán.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.10.1999, č.j. 23 Co 386/99-79, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o existenci práva společného nájmu bytu žalovaných k předmětnému bytu. Dovodil, že toto právo svědčí oběma žalovaným společně a nedílně, což se projevuje i pokud jde o jeho zánik. V řízení o přivolení k výpovědi mají proto manželé, společní nájemci bytu, postavení nerozlučných společníků a výpověď z nájmu bytu musí směřovat vůči oběma. Protože v dané věci pronajímateli daná výpověď ze dne 25.5.1995 (obsažená v žalobě) směřovala toliko vůči 1. žalované - a jiná výpověď dána nebyla - nemohla tato výpověď vyvolat zamýšlený zánik nájemního vztahu, a to i přesto, že 2. žalovaný v průběhu řízení přistoupil do řízení se souhlasem soudu, neboť nedošlo ke "změně hmotněprávního předpokladu úspěšnosti žaloby".
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávnost jeho závěru, že 2. žalovanému nebyla dána výpověď z nájmu bytu a namítají, že k podání výpovědi tomuto účastníkovi došlo. Poukazují na to, že žalobci podáním ze dne 8.1.1997 "rozšířili okruh účastníků" o 2. žalovaného, že na jeho osobu "byl vztažen text žaloby a celý text žaloby vůči němu platí okamžikem jeho vstupu do řízení". Pokud odvolací soud (uvádí se dále v dovolání) provedl při odvolacím jednání dne 25.10.1999 důkaz samotnou výpovědí, byla tato výpověď na základě přistoupení 2. žalovaného platná i vůči jeho osobě, a to od okamžiku jeho přibrání do řízení. Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále jen "o.s.ř.".).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a je podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Vady uvedené v §237 o.s.ř. a tzv. jiné vady řízení, které podle §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Dovolací soud byl tak při přezkumu napadeného rozhodnutí vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili (§242 odst. 1, odst. 3 věta první o.s.ř.).
Dovolatelé výslovně nepodřadili uplatněný dovolací důvod žádnému zákonnému ustanovení, nicméně z obsahu jejich dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) se podává, že jde o dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. O nesprávné právní posouzení věci ve smyslu uvedeného ustanovení jde tehdy, jestliže odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo jestliže správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Podle §710 odst. 1 obč.zák. nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí. Ve smyslu ustanovení §711 odst. 1 obč.zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu a toliko z důvodů, jejichž taxativní výčet je v uvedeném ustanovení obsažen. Dání (doručení) výpovědi pronajímatelem nájemci je přitom základním hmotněprávním předpokladem pro rozhodnutí soudu podle §711 odst. 1 obč.zák.
Jde-li o byt ve společném nájmu manželů, musí být výpověď z nájmu bytu dána (doručena) oběma manželům, společným nájemcům bytu, což je dáno povahou tohoto práva. Jak uvedl Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 26.6.1997, sp.zn. 2 Cdon 37/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7/1997, pod pořadovým číslem 55 (od něhož nemá důvod odchýlit se ani v dané věci), právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, jehož podstata spočívá v tom, že svědčí oběma manželům společně a nedílně. V hmotněprávní oblasti se tato nedílnost projevuje tím, že výpověď musí být dána oběma manželům a oběma musí být také doručena.
Podle ustálené judikatury (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996, pod pořadovým číslem 26, dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.5.1996, sp.zn. 2 Cdon 127/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/1997, str. 157, ze dne 28.8.1997, sp.zn. 3 Cdon 79/96) je výpověď z nájmu bytu hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel, a který je adresován nájemci. Nedal-li pronajímatel nájemci písemnou výpověď z nájmu bytu před tím, než se obrátil na soud s návrhem na přivolení k výpovědi, může být tato výpověď - srozumitelně a určitě formulovaný projev vůle pronajímatele směřující k nájemci - pojata do textu písemného návrhu na zahájení řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu; tím výpověď neztrácí povahu jednostranného hmotněprávního úkonu pronajímatele, jehož adresátem je nájemce.
V projednávané věci soudy obou stupňů vycházely ze závěru, že žalovaným svědčí k předmětnému bytu právo společného nájmu bytu manžely; z tohoto závěru, dovoláním nezpochybněného, vychází i soud dovolací. Se zřetelem k výše dovozenému bylo proto třeba, aby výpověď z nájmu žalovaných k předmětnému bytu jako hmotněprávní úkon pronajímatele (žalobců) byla dána oběma žalovaným.
Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaným jako společným nájemcům předmětného bytu, nebyla dána výpověď z nájmu bytu před zahájením řízení. Obsahem žaloby (č.l. 1 až 3) byla též výpověď daná 1. žalované; toliko vůči ní také směřoval žalobní petit. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobci navrhli přistoupení M. F. A. S., manžela 1. žalované, do řízení na straně žalované s tím, že navrhují "rozšíření svého návrhu" i na jmenovaného. O tomto návrhu soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 1.4.1997, č.j. 12 C 324/95-54, kterým připustil přistoupení jmenovaného do řízení na straně žalované; usnesení bylo doručeno 2. žalovanému dne 27.10.1998 spolu s návrhem na zahájení řízení. Ze spisu se přitom nepodává, že by 2. žalovanému byla dána (doručena) jiná výpověď z nájmu bytu, než ta, která byla obsažena v žalobě na č.l. 1 až 3 spisu. Tato výpověď však - jak již bylo uvedeno - obsahovala toliko projev vůle žalobců (resp. žalobkyně A/ a právní předchůdkyně žalobce B/) směřující k ukončení nájemního vztahu toliko vůči 1. žalované. Za tohoto stavu odvolací soud nepochybil, pokud dospěl k závěru, že tato výpověď nemohla vyvolat zánik nájemního vztahu obou žalovaných, a to i přesto, že 2. žalovaný v průběhu řízení přistoupil do řízení se souhlasem soudu; vůči 2. žalovanému nebyla totiž splněna zákonná podmínka - existence hmotněprávního úkonu pronajímatele jako projevu vůle adresovaného i tomuto (společnému) nájemci bytu, směřujícího k ukončení jeho nájemního vztahu.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v mezích otevřených dovolacímu přezkumu, správný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243b odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř., a o skutečnost, že žalovaným, kteří byli v dovolacím řízení úspěšní, nevznikly v tomto řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobcům právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová