ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.2042.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 2042/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Hany Müllerové v právní věci žalobce města L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. S., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp.zn. 18 C 638/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. května 2000, č.j. 30 Co 56/2000-44, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. května 2000, č.j. 30 Co 56/2000-44, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 12.5.2000, č.j. 30 Co 56/2000-44, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci k odvolání žalovaného změnil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 8.10.1998, č.j. 18 C 638/97-8, kterým okresní soud přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu 3+1 s příslušenstvím, IV. kategorie, ve II. podlaží domu č.p. 81 v L. (dále "předmětný byt") s tím, že nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, uložil žalovanému povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobu na přivolení k výpovědi zamítl. Dále krajský soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že výpověď daná žalobcem žalovanému (obsažená v návrhu na zahájení řízení) je dle §37 odst. 1 obč.zák. pro neurčitost neplatná, neboť v ní není dostatečně specifikován uplatněný výpovědní důvod upravený v §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. Vycházel přitom z názoru, že tento výpovědní důvod je nutno ve výpovědi vymezit uvedením skutkových okolností, které jej zakládají - specifikací konkrétních měsíců, za které nájemce nezaplatil nájemné. Tak tomu však v dané věci nebylo, neboť výpověď obsahovala pouze odkaz na příslušné zákonné ustanovení (§711 odst. 1 písm. d/ obč.zák.) a žaloba byla odůvodněna toliko tvrzením, že žalovaný neplatí nájemné za dobu delší jak tři měsíce, a že mu na nájemném vznikl dluh 18. 812.-Kč. Na základě toho odvolací soud shledal výpověď neplatnou, přičemž okolnost, že v průběhu řízení před okresním soudem došlo ke specifikaci měsíců, za něž nebylo nájemné placeno, neshledal právně relevantní, když žalobce nedal žalovanému novou výpověď vyhovující výše vymezenému požadavku určitosti.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a v němž uplatnil dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b/ a d/ o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost jeho závěru o neplatnosti výpovědi a namítá, že i když v ní nebylo výslovně uvedeno období, za které žalovaný nezaplatil nájemné, bylo v ní konstatováno, že jde o období delší tří měsíců a uvedena dlužná částka. S poukazem na ustanovení §35 odst. 2 obč.zák. žalobce dovozuje, že právní úkon je nutno vykládat nejen podle jeho jazykového vyjádření, a že žalovanému bylo naprosto zřejmé, za jaké období mu dluh na nájemném vznikl, neboť proti němu bylo u téhož soudu (pod sp.zn. 18 C 246/98) souběžně vedeno řízení o zaplacení dlužného nájemného. O dostatečné určitosti a srozumitelnosti výpovědi (uvádí se dále v dovolání) svědčí i to, že žalovaný na tento úkon správně a přiměřeně ve svém přednesu před soudem reagoval. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále jen "o.s.ř.".).
Dovolání v dané věci bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a je podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Vady uvedené v §237 odst. 1 o.s.ř., které dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.) nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Rovněž tak dovolací soud neshledal existenci tzv. jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a jež zakládají dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. I když dovolatel v dovolání na tento dovolací důvod poukazuje, žádné konkrétní námitky v tomto směru nevznáší.
Vzhledem k tomu, že ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 a odst. 3 věty prvé o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem (v dané věci pak dovolacím důvodem uvedeným v §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.) včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení správnosti právního závěru odvolacího soudu o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu dané žalobcem žalovanému.
Právní posouzení věci je nesprávné (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Ve smyslu ustanovení §710 odst. 1 obč.zák. nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí. Výpověď pronajímatele z nájmu bytu je jednostranným hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel, a jehož adresátem je nájemce. Pro tento úkon je stanovena písemná forma a vedle obecných náležitostí právního úkonu, předepsaných zejména ustanovením §37 a §39 obč.zák. a uvedení lhůty, kdy má nájem skončit (§710 odst. 3 obč.zák.), v ní musí být uveden též důvod výpovědi (§711 odst. 1 obč.zák.).
Podle ustanovení §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce. Existenci uvedeného výpovědního důvodu posuzuje soud k okamžiku doručení výpovědi nájemci bytu; skutečnost, že nájemce dlužné nájemné po doručení výpovědi (třeba i jen zčásti) uhradil, může mít význam jen při posouzení, zda přivolení k výpovědi z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy - §3 odst. 1 obč.zák. ( srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, pod pořadovým číslem 43).
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. jeho rozhodnutí ze dne 8.6.1999, sp.zn. 26 Cdo 2259/98, ze dne 15.11.1999, sp.zn. 26 Cdo 2472/98, a ze dne 21.6.2000, sp.zn. 26 Cdo 762/99) požadavku určitosti výpovědi (§37 odst. 1 obč.zák.) neodporuje, je-li v ní výpovědní důvod upravený v §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák., opírající se o neplacení nájemného (úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu) vymezen uvedením skutkových okolností, které jej zakládají, např. i tak, že "nájemce nezaplatil nájemné za dobu delší než tři měsíce", aniž by přitom pronajímatel uvedl konkrétní měsíce, za něž nájemné nebylo zaplaceno. K výpovědi může ovšem soud přivolit pouze za předpokladu, jestliže ke dni doručení výpovědi nájemce byl takto skutkově vymezený důvod skutečně naplněn a pronajímatel v řízení o přivolení k výpovědi prokáže svá tvrzení o skutečnostech, jimiž je výpověď (v žalobě) odůvodněna.
V projednávané věci odvolací soud vycházel z právního názoru, že ve smyslu ustanovení §37 odst. 1 obč.zák. vyhovuje zákonnému požadavku určitosti a srozumitelnosti výpovědi pronajímatele z nájmu bytu dané z důvodu podle §711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. - neplacení nájemného (úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu) - pouze taková výpověď, v níž jsou uvedeny konkrétní měsíce, za které nájemné nebylo zaplaceno.
Jak se podává ze spisu, v daném případě byla výpověď z nájmu bytu vtělena do žaloby o přivolení k výpovědi. Z obsahu této žaloby - bodu II. (č.l. 1 verte spisu) vyplývá, že "žalovaný ...za dobu delší než tři měsíce nezaplatil nájemné a úhradu za plnění s nájmem bytu poskytované,... že mu z tohoto důvodu vznikl dluh ve výši 18.812.-Kč, který je uplatněn samostatnou žalobou", a že proto dává žalobce žalovanému výpověď "z důvodu uvedeného v §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák." Součástí skutkových zjištění odvolacího soudu bylo též zjištění o obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Liberci sp.zn. 18 C 246/98 - protokolu o jednání konaném dne 7.9.1999, z něhož se podává, že se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení dlužného nájemného za měsíce leden až říjen 1995 a za celý rok 1996, a že při tomto jednání byl žalovanému krátkou cestou doručen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 8.10.1998, č.j. 18 C 638/97-8. Mezi účastníky tedy nemohlo být sporu o tom, jaký výpovědní důvod je žalobcem ve výpovědi z nájmu bytu uplatňován, a jak je obsahově konkretizován. Ostatně sám odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že v průběhu řízení před okresním soudem došlo ke specifikaci měsíců, za které žalovaný nájemné nezaplatil.
Za těchto okolností nelze přisvědčit odvolacímu soudu pokud dovodil, že uvedená výpověď je ve smyslu ust. §37 odst. 1 obč.zák. absolutně neplatná pro neurčitost, neboť uplatněný výpovědní důvod zde není dostatečně určitě vymezen. Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl tedy uplatněn důvodně.
Se zřetelem k výše uvedenému Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle §243b odst. 2 věty první o.s.ř. odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková