ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.235.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 235/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. Č., proti žalovanému J. B., o odstranění závad v bytě, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 6 C 61/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. října 2000 č.j. 27 Co 402/2000 - 62, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 18. ledna 2000 č.j. 6 C 61/97 - 47 uložil žalovanému v bytě 2+1 v I. patře domu čp. 95 v K. D., který užívá žalobkyně, obnovit přívod vody a odvod odpadu, na chodbě v I. patře domu čp. 95 obnovit přístup na WC a WC zprovoznit, zasadit okna a dveře a dále obnovit přístup na půdu, vše vlastním nákladem do 15 dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. října 2000 č.j. 27 Co 402/2000 - 62 změnil rozsudek soudu prvního stupně potud, že zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném uložení mu povinnosti obnovit jí přístup na půdu, zatímco v dalším rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Toto rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 16. listopadu 2000.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze podal žalovaný dne 14. prosince 2000 dovolání s tím, že toto rozhodnutí napadá v plném rozsahu. Podle dovolatele je toto dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") a je podáno z důvodů podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) téhož zákona. Dovolatel tak především vytýká, že nebyla prokázána existence nájemního vztahu žalobkyně k dotčenému bytu. Navrhl proto, aby napadený rozsudek byl dovolacím soudem zrušen, a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal a rozhodl podle znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2000. Toto dovolání pak není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ustanovení §237 o.s.ř., pak je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, je nutno posuzovat otázku přípustnosti dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení §238 odst.1 o.s.ř. a §239 odst. 1 a 2 téhož zákona.
V dotčené věci odvolací soud (s výjimkou výroku týkajícího se otázky požadavku zpřístupnění půdy) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil. V této části proto není naplněn dovolatelem zmiňovaný předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., které dopadá na případy, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn.
Splněn není ani předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým takový soud rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V tomto řízení rozsudku Okresního soudu v Berouně však žádný, a případně dříve zrušený, rozsudek téhož soudu nepředcházel.
Soud druhého stupně ve výroku svého rozhodnutí nevyslovil, že je proti tomuto rozsudku přípustné dovolání (§239 odst. 1 o.s.ř.). Podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. pak nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Ani tento předpoklad přípustnosti dovolání proti uvedenému potvrzujícímu výroku však splněn není, a to zejména již proto, že ze spisu ani nevyplývá, že by žalovaný takovýto návrh učinil.
Povinností dovolacího soudu je s ohledem na ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. zabývat se dále otázkou, zda dovoláním napadené rozhodnutí nebylo poznamenáno některou z vad uvedených v označeném ustanovení. Dovolací soud zde konstatuje, že z obsahu spisu a ani z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se nepodává případná vada podřaditelná pod předpoklady obsažené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Též sám dovolatel žádnou z možností těchto případných vad nezmiňuje. Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku proto není založena ani z tohoto důvodu.
Pokud odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku týkajícím se požadavku zpřístupnění půdy, pak v této části - jak již bylo uvedeno - žalobu zamítl. Zde je nutno uvážit že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo v konkrétní otázce rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, resp. byla-li tomuto účastníku takovým rozhodnutím objektivně způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Jestliže žalovaný měl v případě tohoto výroku rozsudku odvolacího soudu úspěch, neboť žaloba byla v této části proti němu zamítnuta, nebyl ovšem legitimován tento výrok dovoláním napadnout (§240 odst. 1 o.s.ř.), protože jde o případ tzv. subjektivní nepřípustnosti dovolání.
Protože tedy v případě dovolání žalovaného nebyly dány předpoklady jeho přípustnosti, dovolací soud z těchto důvodů podané dovolání odmítl podle §243b odst. 4 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm.b) a c) o.s.ř., aniž se tak mohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 věta prvá a §151 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. srpna 2001
JUDr. Pavel P a v l í k , v.r.
předseda senátu