ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.2494.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 2494/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Městská část P. proti žalovanému F. V., o zaplacení částky 119.956,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 24 C 34/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2000 č.j. 35 Co 82/2000 - 77, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 30. září 1999, č.j. 24 C 34/98 – 55, žalovanému uložil zaplatit částku 100.769,- Kč s příslušenstvím. Co do částky 19.187,- Kč s příslušenstvím a co do požadovaného příslušenství z částky 7.935,- Kč žalobu zamítl. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zde především vycházel z toho, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 7. června 1995 smlouvu o nájmu nebytových prostor v domě čp. 556 v P., P. č. 7, týkající se tří místností v prvním podlaží. Na nájemném pak žalovanému vznikl dluh v soudem přisouzené výši.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. dubna 2000 č.j. 35 Co 82/2000 - 77 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud připomněl, že soud prvního stupně při svém rozhodování správně vycházel ze závazného právního názoru vyjádřeného v předchozím zrušovacím rozhodnutí, t.j., že zmíněná nájemní smlouva o nájmu nebytových prostor byla mezi účastníky uzavřena platně. Neprokázalo se, že by žalovaný smlouvu uzavřel nesvobodně. Smlouva je (nadto) dostatečně určitá a srozumitelná a má veškeré požadované náležitosti, neboť obsahuje předmět nájmu i jeho účel, jakož i výši a splatnost nájemného a způsob platby, stejně tak jako dobu, na kterou byla smlouva uzavřena. Fakticky byly splněny i předpoklady podle §3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. Nejednalo se ani o případ relativní neplatnosti, kterou žalovaný spatřuje v tom, že pokud by býval věděl o smrti pana J. I., dotčenou nájemní smlouvu by neuzavřel. Soud poté shledal jako správné i závěry soudu prvního stupně o výši (žalobou dotčeného) plnění.
Rozsudek Městského soudu v Praze nabyl právní moci dne 19. června 2000.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu bylo osobně u soudu prvního stupně podáno prostřednictvím zástupce žalovaného dne 21. září 2000 dovolání, jehož přípustnost dovolatel odvozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí je postiženo vadami ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Namítá především, že smlouva byla uzavírána mezi třemi subjekty, z nichž jeden z nich neměl způsobilost k právním úkonům (míněna patrně způsobilost k právům a povinnostem), takže nemohla být uzavřena platně. Navrhl proto, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí podle ustanovení §243 o.s.ř.
Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.
Toto dovolání je opožděné.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona (t.j. přede dnem 1.ledna 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jak vyplývá z průběhu řízení i ze samotného napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, bylo toto rozhodnutí vydáno přede dnem nabytí účinnosti zmiňované novely o.s.ř. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), věc projednal a rozhodl podle znění občanského soudního řádu (dále opět jen „o.s.ř.“) účinného do 31. prosince 2000.
Podle ustanovení 240 odst. 1 věta první občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že pro určení počátku jednoměsíční lhůty vyhrazené k podání dovolání má určující význam náležité ověření data, k němuž rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci. S přihlédnutím k ustanovení §211 o.s.ř. i pro rozsudek odvolacího soudu platí, že podle ustanovení §159 odst. 1 téhož zákona, doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Podle ustanovení §225 o.s.ř. doručuje rozhodnutí o odvolání soud prvního stupně, pokud je nedoručil odvolací soud přímo. Podle ustanovení §158 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §211 téhož zákona se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům, do vlastních rukou. Podle ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která musí být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledný, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle ustanovení §49 odst. 1 věta první o.s.ř. má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci (s přihlédnutím k ustanovení §211 o.s.ř. tato zásada platí i pro odvolací řízení).
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný udělil dne 31. srpna 1999 plnou moc k zastupování v této věci advokátu. Tomu (stejně jako zástupci žalobce) byl dle referátu ze dne 7. června 2000 doručován rozsudek odvolacího soudu ze dne 18. dubna 2000. Zatímco zástupci žalobce - jak vyplývá z doručenky připojené k č.l. 81 p.v. - bylo toto rozhodnutí doručeno dne 14. června 2000, pak podle doručenky připojené k obálce na č.l. 82 spisu, bylo toto rozhodnutí doručeno zástupci žalovaného ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. uložením zásilky na poště. Z této doručenky, která je náležitě vyplněna a stvrzena podpisem poštovního doručovatele i otiskem úředního razítka a má tedy vypovídací schopnost veřejné listiny (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. dubna 2000 sp.zn. 20 Cdo 2756/99), se podává, že v tomto případě byl adresát, který se podle relace pošty měl v místě doručení zdržovat, dne 15. června 2000 uvědomen o novém pokusu o doručení této zásilky, přičemž po novém bezvýsledném pokusu o doručení byla zásilka dne 16. června 2000 uložena na poště. Tato zásilka pak byla jako nevyžádaná vrácena zpět soudu prvního stupně dne 3.července 2000. Z uvedených údajů je nutno dovodit, že rozsudek odvolacího soudu tedy byl zástupci žalovaného doručen dne 19. června 2000, kdy toto rozhodnutí také nabylo právní moci.
Přes uvedenou skutečnost však tato zásilka byla uvedenému zástupci žalovaného doručována (nadbytečně, resp. nesprávně) znovu, přičemž k jejímu doručení (jak vyplývá z náležitě vyplněné a stvrzené doručenky připojené na č.l. 82 p.v. spisu) došlo opět náhradně (§47 odst. 2 o.s.ř.) - tentokrát ke dni 24. července 2000 (na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, pokud Dr. P. tuto zásilku na poště osobně převzal teprve dne 28. července 2000). Avšak až poté (t.j. v době, kdy již rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci), bylo dne 26. července 2000 doručeno soudu prvního stupně podání zmíněného zástupce žalovaného, jímž oznamuje, že žalovaný udělenou mu plnou moc odvolal, přičemž v příloze připojil příslušný přípis, který mu byl adresován žalovaným a je datován dne 16. června 2000. Zde však je nutno připomenout, že podle ustanovení §28 odst. 3 o.s.ř. odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny. V posuzovaném případě však tato skutečnost týkající se tehdejšího zástupce žalovaného byla tímto zástupcem soudu oznámena - jak již bylo naznačeno - až poté, co rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci. Proto tato skutečnost již nemohla nikterak ovlivnit dané řízení, které tak již bylo uzavřeno. Zejména proto nelze spojovat jakékoliv případné procesní účinky s pozdějším doručováním rozsudku odvolacího soudu přímo žalovanému, kdy k jeho náhradnímu doručení došlo ke dni 21. srpna 2000.
V posuzované věci z vyloženého vyplývá, že posledním dnem lhůty k podání dovolání proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně byla středa dne 19. července 2000 (§57 odst. 2 o.s.ř.). Jestliže však žalovaný svoje dovolání podal až dne 21. září téhož roku, učinil tak opožděně. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než podané dovolání z tohoto důvodu odmítnout (§243b odst. 4 ve spojení s §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), aniž měl možnost se zabývat věcnou správností napadeného rozsudku.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením (§243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř. za situace, když dovolatel neměl se svým dovoláním úspěch, zatímco žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2001
JUDr. Pavel Pavlík , v.r.
předseda senátu