ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.2826.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 2826/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. M., proti žalované K. M., o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 280/98, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2000, č. j. 51 Co 117/2000-41, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2000, č. j. 51 Co 117/2000-41, odmítl jako opožděné odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 10. 1999, č. j. 42 C 280/98-27, kterým obvodní soud zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 19, I. kategorie, o velikosti 3+1, v 5. podlaží domu č. p. 3291 v P., (dále \"předmětný byt\"), výlučným nájemcem předmětného bytu určil žalobce a žalované uložil povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalované doručen postupem podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř., když byl uložen u pošty dne 1. 12. 1999 po předchozí výzvě učiněné dne 30. 11. 1999. Protože poslední den třídenní lhůty ve smyslu citovaného ustanovení připadl na sobotu 4. 12. 1999, je třeba za den doručení rozsudku soudu prvního stupně žalované považovat nejblíže následující pracovní den - pondělí 6. 12. 1999. Žalované tedy uplynula patnáctidenní zákonná lhůta k podání odvolání, stanovená v §204 odst. 1 o. s. ř., dnem 21. 12. 1999. Vzhledem k tomu, že odvolání podala až dne 22. 12. 1999, bylo podáno opožděně.
V podání, datovaném 6. 6. 2000, označeném jako \"Odvolání ve věci č.j. 42 C 280/98-27 a k Usnesení Městského soudu č. j. 51 Co 117/2000-41\", které je podle svého obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovoláním, žalovaná (nezastoupena advokátem) uvádí, že postup doručovatele byl vadný, že jí zásilka nebyla doručena včas, a navrhuje, \"aby její odvolání bylo přijato\".
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen \"o. s. ř.\").
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc. Ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.
V dané věci podala žalovaná dovolání, aniž byla při tomto úkonu zastoupena advokátem a nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by měla právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 3. 7. 2000, č. j. 42 C 280/98-46, uložil soud prvního stupně žalované, aby své podání doplnila ve lhůtě pěti dnů o zde stanovené náležitosti, a aby předložila plnou moc svého právního zástupce; současně ji poučil o povinném právním zastoupení a o tom, že řízení bude zastaveno, nebudou-li uvedené nedostatky odstraněny. Přestože toto usnesení bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 31. 7. 2000 (poté, kdy byla dne 25. 7. 2000 zanechána výzva a dne 26. 7. 2000 byla písemnost uložena u pošty), dosud této výzvě nevyhověla.
Jak vyplývá z výše uvedeného, nebyl nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 3 věty první o. s. ř. přes výzvu odstraněn. Nejvyšší soud proto podle §243c a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalované zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 větu první o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v tomto stadiu řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti dovolatelce, nesoucí procesní zavinění na tom, že řízení muselo být zastaveno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu