ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.3015.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 3015/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně MUDr. B. B. proti žalovaným 1/ P. S. a 2/ L. S., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp.zn. 8 C 220/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2000 č.j. 18 Co 230/2000 - 77, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet její zástupkyně advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 1. listopadu 1999 č.j. 8 C 220/98 - 43 přivolil k výpovědi z nájmu bytu o velikosti 2+1 se samostatným WC, III. kategorie, ve třetím patře domu čp. 240, katastrální území Ž., v P., R. č. 27, dané žalobkyní žalovaným s tím, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, kdy žalovaní jsou povinni vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat tento byt do patnácti dnů od uplynutí výpovědní lhůty. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady státem placených nákladů tohoto řízení.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. srpna 2000 č.j. 18 Co 230/2000 - 77 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. října 2000.
Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní dne 6. listopadu 2000 dovoláním. Při úvahách o možné přípustnosti tohoto dovolání odkazují na ustanovení §238 odst. 1 písm. b) a §239 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Jako dovolací důvody uvádějí naplnění předpokladů obsažených v ustanovení §241 odst. 3 písm. b), c) a d) o.s.ř. Dovolatelé odvolacímu soudu především vytýkají, že převzal od soudu prvního stupně jako prokázaná tvrzení, která (ve skutečnosti) prokázána nebyla - např. tvrzení, že žalobkyně žalované vícekráte vyzývala ke zpřístupnění bytu, apod. Odvolací soud se též nevypořádal s otázkou naplnění jednotlivých žalobkyní užitých výpovědních důvodů (ve smyslu ustanovení §711 odst. 1 písm. d/, g/ a h/ občanského zákoníku), kdy se pouze omezil na konstatování, že naplněny byly. Nadto první žalovaný není ve sporu pasivně legitimován, když nájemkyní bytu je pouze druhá žalovaná. Dovolatelé proto požadovali, aby napadené rozhodnutí bylo dovolacím soudem zrušeno, a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podáním ze dne 10. listopadu 2000 pak podle ustanovení §243 o.s.ř. navrhli odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila žalobkyně a navrhla je jako nedůvodné zamítnout.
Jak vyplývá z obsahu spisu, dovolání žalovaných směřuje v této věci proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád. S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zmíněné novely, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal a rozhodl podle znění o.s.ř. účinného do 31. prosince 2000. Toto dovolání pak posoudil jako nepřípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ustanovení §237 o.s.ř., pak je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, je nutno posuzovat otázku přípustnosti dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení §238 odst.1 o.s.ř. a §239 odst. 1 a 2 téhož zákona.
V dotčené věci odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Není proto naplněn předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., které dopadá na případy, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn.
Splněn však není ani v dovolání výslovně zmiňovaný předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým takový soud rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V tomto řízení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 však žádný, a případně dříve zrušený, rozsudek téhož soudu nepředcházel.
Soud druhého stupně ve výroku svého rozhodnutí nevyslovil, že je proti tomuto rozsudku přípustné dovolání. Není tedy naplněn ani předpoklad obsažený v ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. zmíněného též v dovolání žalovaných, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Ani tento předpoklad přípustnosti dovolání však v posuzované věci splněn není. To zejména již proto, že ze spisu nevyplývá, že by žalovaní takovýto návrh před rozhodnutím odvolacího soudu vůbec učinili.
Povinností dovolacího soudu je konečně s ohledem na ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. zabývat se otázkou, zda dovoláním napadené rozhodnutí nebylo poznamenáno některou z vad uvedených v označeném ustanovení. Dovolací soud zde konstatuje, že z obsahu spisu a ani z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se nepodává případná vada podřaditelná pod předpoklady obsažené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Též samotní dovolatelé žádnou z možností vad podřaditelných pod toto ustanovení nezmiňují. Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku proto není založena ani z tohoto důvodu.
Protože tedy v případě dovolání žalovaných nebyly dány předpoklady jeho přípustnosti, dovolací soud z těchto důvodů podané dovolání odmítl podle §243b odst. 4 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., takže se nemohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §243b o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 věta první o.s.ř., když žalovaní neměli se svým dovoláním úspěch, zatímco žalobkyni v tomto řízení vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem v dovolacím řízení. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. V posuzovaném případě bylo dovolací řízení zahájeno přede dnem 1. ledna 2001. Náklady dovolacího řízení spojené se zastoupením žalobkyně v dovolacím řízení jsou proto představovány jedním úkonem právní služby (vyjádření k dovolání) podle §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, při sazbě mimosmluvní odměny stanovené s přihlédnutím k ustanovení §9 odst. 1 a §7 cit. vyhlášky částkou 500,- Kč. K nákladům řízení na straně žalobkyně dále patří paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 cit. vyhlášky). Celkem tak výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení žalovaného činí 575,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. září 2001
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu