ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.401.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 401/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. M., proti žalovaným: 1/ Bytovému družstvu J., a 2/ městské části P., o určení neplatnosti nájemní smlouvy a o přijetí za člena bytového družstva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 202/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2000, č.j. 53 Co 678/99, 53 Co 679/99 - 70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl rozsudkem ze dne 18. 2. 1999, č.j. 18 C 202/97 - 42 (ve znění opravného usnesení ze dne 12. 10. 1999, č.j. 18 C 202/97 - 63), návrh na určení, že nájemní smlouva "na byt č. 5 o velikosti 2 + 1 v P., uzavřená dne 30. 5. 1996 mezi druhou žalovanou a žalobkyní, je neplatná" (výrok I.); současně zamítl i návrh na uložení povinnosti prvnímu žalovanému přijmout žalobkyni "za člena Bytového družstva (J.( v P." (výrok II.), a zavázal žalobkyni nahradit oběma žalovaným náklady řízení (výrok III.). Výrok I. odůvodnil obvodní soud tím, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem (§80 písm. c/ o. s. ř.) na rozhodnutí o určovací žalobě. Ve vztahu k výroku II. uvedl, že není dána pravomoc soudu rozhodovat o tom, koho má první žalovaný přijmout za svého člena, neboť k přijetí může dojít pouze při splnění podmínek stanovených v zákoně a stanovách družstva na základě dvoustranného projevu vůle, tj. svobodné vůle prvního žalovaného a žalobkyně, a že 1. žalovaný s přijetím žalobkyně za člena nesouhlasí; vysvětlil zároveň, že nepostupoval podle §104 věty druhé o. s. ř., tj. nezastavil řízení a nepostoupil věc prvnímu žalovanému, právě s ohledem na skutečnost, že takový postup by byl (vzhledem k důvodu, proč byla žaloba podána) nelogický.
K odvolání žalobkyně, která napadla oba zamítavé výroky prvostupňového rozsudku, rozhodoval ve věci Městský soud v Praze. Ten rozsudkem ze dne 14. 2. 2000, č.j. 53 Co 678/99, 53 Co 679/99 - 70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zavázal žalobkyni nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení. Ztotožnil se s právním posouzením věci ve vztahu k výroku I. a výrok II. označil za věcně správný, byť nepřesně odůvodněný. Odvolací soud nesdílel názor obvodního soudu o nedostatku soudní pravomoci pro řízení o návrhu na uložení povinnosti přijmout žalobkyni za členku družstva, když dovodil, že mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně - ať vedena jakýmikoliv důvody - nesplnila základní podmínky členství v družstvu (nepodala přihlášku za členku družstva a nesplatila základní členský vklad /podíl/). Za tohoto stavu - uzavřel odvolací soud - nemá její žaloba "o povinnost přijmout ji do družstva oporu v hmotném právu a obvodní soud zcela správně žalobu i v tomto požadavku zamítl".
Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2000, podala žalobkyně dne 4. 5. 2000 blanketní dovolání (učiněné telefaxem a doplněné v zákonné třídenní lhůtě originálem podání), jímž se dožadovala zrušení napadeného rozsudku "v obou částech jeho výroku". V dalším podání ze dne 31. 10. 2000, jímž bylo na výzvu soudu blanketní dovolání doplněno, uplatnila dovolatelka dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (s odkazem na ustanovení §241 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) a namítla též, že "bylo rozhodováno na nedobrém základě skutkovém (§241 odst. 2 písm. b/ et c/ o. s. ř.)". V dovolání neuvedla, z čeho se dovozuje přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen "o. s. ř.").
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), má formální i obsahové znaky uvedené v §241 odst. 2 o. s. ř. a označuje způsobilé dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o. s. ř. (i když mylně odkazuje na §241 odst. 2 písm. b/, c/ a d/ o. s. ř., tedy na občanský soudní řád ve znění platném do 31. 12. 1995 - před jeho novelizací zákonem č. 238/1995 Sb.).
Dovolací soud se především zabýval přípustností dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé - jako tomu bylo v projednávané věci - dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., tedy byl-li odvolacím soudem potvrzen rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který toto dřívější rozhodnutí zrušil. V daném případě však z §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. přípustnost dovolání žalobkyně dovodit nelze, neboť potvrzený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 byl jeho prvým rozhodnutím ve věci.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je rovněž přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí tuto přípustnost vyslovil, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu (§239 odst. 1 o. s. ř.). Ani o toto procesní ustanovení však není možno přípustnost dovolání žalobkyně opřít, protože ve výrokové části potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze, jak je patrno z protokolu o odvolacím jednání i z písemného vyhotovení rozsudku, přípustnost dovolání vyslovena nebyla.
Nejsou naplněny ani podmínky §239 odst. 2 o. s. ř., podle něhož nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka (žalobkyně) totiž návrh, aby tato přípustnost byla odvolacím soudem vyslovena, vůbec neučinila (takový procesní návrh není obsažen ani v jejím odvolání na č l. 49 spisu, ani v dalším podání na č.l. 52, a nebyl přednesen ani u odvolacích jednání dne 6. 9. 1999 /č.l. 60/ či dne 14. 2. 2000 /č.l.68/).
Za popsaného procesního stavu by tak bylo dovolání přípustné pouze za předpokladu, že řízení trpělo některou z vad působících zmatečnost, uvedených formou taxativního výčtu v §237 odst. 1 písm. a/ až g/ o. s. ř.; k takovým vadám (jejichž existence je současně dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Dovolatelka však netvrdí, že by řízení bylo stiženo zmatečností a z obsahu spisu se tyto vady nepodávají.
Nejvyššímu soudu tak nezbylo, než uzavřít, že přípustnost dovolání nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu. Obecné poučení o dovolání jakožto mimořádném opravném prostředku, které rozsudek odvolacího soudu obsahuje ve své závěrečné části, tuto přípustnost založit nemůže, neboť nejde o výrok tohoto rozsudku ve smyslu §239 odst. 1 o. s. ř. Dovolání proto muselo být podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat přezkumem správnosti napadeného rozsudku z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty prvé (per analogiam) o. s. ř. a o skutečnost, že žalovaným nevzešly v dovolacím řízení žádné náklady, k jejichž úhradě by jinak byla dovolatelka, nesoucí procesní zavinění na tom, že dovolání bylo odmítnuto, povinna.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2001
JUDr. Hana M ü l l e r o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková