ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.480.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 480/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce O., proti žalovanému M. Š., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 19 C 275/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. října 2000, č.j. 13 Co 1252/2000-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19.10.2000, č.j. 13 Co 1252/2000-45, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ( soudu I. stupně ) ze dne 22. května 2000, č.j. 19 C 275/99-27, jímž soud I. stupně výrokem označeným jako I. přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 51, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, I. kategorie, v O., dané žalovanému, výrokem označeným jako II. určil, že nájemní poměr mezi žalobcem a žalovaným skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, výrokem označeným jako III. určil, že žalovaný je povinen předmětný byt vyklidit po skončení nájemního poměru do 15-ti dnů od zajištění přístřeší, a výrokem označeným jako IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků. Krajský soud také rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž poukazuje na svoji složitou sociální situaci, když jako dlouhodobě nezaměstnaný nemá finanční prostředky na zaplacení dluhu na nájemném, ale po získání zaměstnání, do kterého by měl nastoupit do 1.2.2001, již dluh bude schopen splatit. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ( tj. před 1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen „o.s.ř.\").
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou ( §240 odst. 1 o.s.ř. ), ale nemohl se zabývat jeho důvodností, neboť shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Podle §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let, se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Z obsahu spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, byl doručen žalobci dne 1.12.2000. Žalovanému byl pak doručen uložením na poště dnem 7.12.2000, když při prvním pokusu o doručení zásilky dne 3.12.2000 nebyl v místě doručování zastižen, byla mu zanechána výzva, že zásilka bude opět doručována dne 4.12.2000, ale ani při tomto druhém pokusu o doručení nebyl žalovaný v místě doručování zastižen. Protože i nový pokus o doručení byl bezvýsledný, byla písemnost dne 4.12.2000 uložena na poště a žalovaný byl o tom doručovatelem písemně vyrozuměn. Podle §47 odst. 2 o.s.ř., nevyzvedne -li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Rozsudek odvolacího soudu tak nabyl právní moci dne 7.12.2000, i když si žalovaný osobně vyzvedl na poště uloženou zásilku až dne 18.12.2000. Ode dne právní moci počala běžet jednoměsíční dovolací lhůta ( §240 odst. 1 o.s.ř. ), jejíž poslední den připadl na 8.1.2001 ( pondělí ). Podal-li žalovaný dovolání na poště dne 27.1.2001, tj. 19 dní po uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty, je zřejmé, že dovolání bylo podáno opožděně. Dovolání by bylo ostatně opožděné, i kdyby byla dovolací lhůta počítána ode dne 18. 12. 2000, kdy dovolatel napadené rozhodnutí fakticky převzal.
Toto opožděně podané dovolání žalovaného muselo být proto podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítnuto; vzhledem ke zjevné opožděnosti dovolání nevyvozoval dovolací soud procesní důsledky z nedostatku povinného advokátního zastoupení dovolatele ( §241 odst. 1 a 2 o.s.ř. ).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věta prvá ( per analogiam) o.s.ř. Dovolatel nese procesní zavinění na tom, že jeho dovolání bylo odmítnuto a byl by proto povinen hradit náklady dovolacího řízení žalobci, kterému však žádné prokazatelné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2001
JUDr. Michal M i k l á š, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová