ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.483.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 483/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Města Š. proti žalovaným 1) V. S. a 2) M. S., o zaplacení částky 9.552,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 143/95, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. února 1998, č. j. Nc 79/97-52, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27. 2. 1998, č. j. Nc 79/97-52, rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, že soudce Okresního soudu v Olomouci Mgr. L. B. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto okresního soudu pod sp. zn. 16 C 143/95 (v níž doposud - poté, kdy byl v důsledku včas podaného odporu zrušen platební rozkaz ze dne 27. 4. 1999, č. j. Ro 1450/95-13 - nebylo soudem prvního stupně znovu rozhodnuto).
Žalovaní (nezastoupeni advokátem) napadli toto usnesení podáním, označeným jako \"dovolání\" (adresovaným Nejvyššímu soudu České republiky, a jemu doručeným 30. 7. 1998, který jej ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. postoupil soudu prvního stupně), v němž vyslovili nesouhlas s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu.
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. 6. 2000, č. j. 16 C 143/95-64, které bylo žalovaným doručeno 28. 6. 2000, vyzval žalované k tomu, aby si ve stanovené lhůtě zvolili advokáta, poučil je o povinném advokátním zastoupení dovolatele a o náležitostech dovolání, jakož i o tom, že nebudou-li ve stanovené lhůtě uvedené nedostatky odstraněny, bude dovolací řízení zastaveno. Na toto usnesení reagovali žalovaní (nezastoupeni advokátem) podáním, datovaným 3. 7. 2000, označeným jako \"opakované dovolání proti Usnesení krajského soudu v Olomouci č. j. Nc 79/97 ze dne 27. 2. 1998\", v němž uvádí, že dovolání je podáváno \"dle §237 písm. a), g) o. s. ř., §239 o. s. ř., §241 odst. 1, 2, 3 o. s. ř.\".
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále jen \"o.s.ř.\".).
Podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud. Dovolání je ovšem mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Usnesení, které dovolatelé napadají, rozhodnutím odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. není.
Pojem \"nadřízený soud\" (nejblíže \"společně nadřízený soud\"), je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem \"odvolací soud\" jej tudíž zaměňovat nelze (srovnej též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 1996, pod pořadovým číslem 48). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudce okresního soudu, toto jeho rozhodnutí není rozhodnutím odvolacím; jeho vydání ostatně nepředchází žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit 14/1997, pod č. 112).
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§103, §104 odst. 1, §243c o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu