ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.49.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 49/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. M., proti žalovanému Z. o. d. V., o převod stavby vlastníkovi pozemku, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp.zn. 9 C 175/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9.2.2000, Č.j. 17 Co 653/99-263, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 575 Kč k rukám jeho právní zástupkyně, advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by do jeho vlastnictví byla převedena budova ve vlastnictví žalovaného podle ustanovení §22 odst. 8 zákona č.229/1991 Sb.,
o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Jeho návrhu vyhověno nebylo, protože Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným rozsudkem potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 30.8.1999, čj. 9 C 175/98- 243. Oba soudy rozhodovaly v této věci již podruhé, protože jejich dřívější rozsudky z let 1995-1996 ( jimiž byl návrh žalobce i tehdy zamítnut), byly zrušeny nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 26.11.1997, sp.zn. II.ÚS 191/96. V tomto nálezu Ústavní soud uzavřel, že pokud soudy použily nesprávné ocenění majetku žalovaného, došlo k porušení ústavnosti. V novém rozhodnutí soudy vyšly z názoru Ústavního soudu na ocenění majetku, návrh však zamítly z jiného důvodu.
Nový rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 3.3.2000, poté, co byl doručen tehdejšímu zástupci žalobce S. H.Ten sepsal dne 6.3.2000 "žádost o přešetření rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9.2.2000", která ve fotokopii došla Okresnímu soudu ve Svitavách dne 7.3.2000. V tomto podání popisuje některé aspekty soudního rozhodnutí a vyslovuje závěr, že soud musí " postupovat rovnoprávně, neb by došlo i v tomto rozsudku k porušení základních lidských práv". Soud prvního stupně ( jemuž byla dne 15.3.2000 zaslána fotokopie výpovědi plné moci, kterou učinil žalobce ve vztahu k JUDr.R. Š.), téhož dne vyzval žalobce, aby sdělil, zda podání učiněné jeho zástupcem 7.3.2000 bylo míněno jako dovolání. Přípisem ze dne 19.3.2000 sdělil žalobce v odpovědi na tuto výzvu soudu, že se "odvolává" k Ústavnímu soudu. Ústavní stížnost pak žalobce skutečně podal, a to prostřednictvím svého nového právního zástupce JUDr. B. V., advokáta. Usnesením Ústavního soudu ze dne 20.10.2000, sp.zn. IV.ÚS 270/2000, byla ústavní stížnost odmítnuta.
Další podání z 13.11.2000, označené jako dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 9.2.2000 a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 30.8.1999, zaslal Nejvyššímu soudu České republiky S. H., který se v něm označil jako zástupce žalobce, a žádal o zrušení obou rozsudků. K výzvě soudu, doručené S. H., bylo toto podání doplněno advokátem JUDr. B. V., který se vyjádřil k obsahu odůvodnění rozsudku odvolacího soudu; jeho právní závěry považoval za nesprávné, a přípustnost dovolání dovodil z ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., když vyjádřil názor, že rozhodnutím odvolacího soudu byla řešena otázka zásadního právního významu. Včasností dovolání se nezabýval. Navrhl, aby rozsudky obou soudů byly zrušeny a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný podal k dovolání písemné vyjádření, v němž uvedl, že dovolání bylo podáno opožděně, a navrhl proto jeho odmítnutí. Dále poukázal na to, že druhá ústavní stížnost žalobce byla Ústavním soudem odmítnuta, a že žalobce neuvedl v řízení nic nového.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000, kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen "o.s.ř.").
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení
§236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních §237 odst. 1 až
§239 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení §240 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.
V daném případě nabyl rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, právní moci dne 3.3.2000. Lhůta k podání dovolání skončila 3.4.2000. Dovolání proti tomuto rozsudku došlo soudu 13.11.2000, tedy po více než sedmi měsících od uplynutí zákonné lhůty k dovolání; muselo být proto odmítnuto jako opožděné podle ustanovení §243b odst. 4, a §218 odst. 1 písm.a) o.s.ř. Dovolací soud proto již blíže nezkoumal, zda S. H. v době podání tohoto dovolání měl vůbec plnou moc k zastupování žalobce v řízení.
Dovolací soud z tohoto hlediska přezkoumal i podání S. H., označené jako žádost o přešetření rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jehož fotokopie došla soudu 7.3.2000, tedy v dovolací lhůtě. Především bylo třeba zvážit, zda výzva k vyjádření, směřující k vyjasnění, zda toto podání má být považováno za dovolání, byla doručena osobě, která v danou dobu zastupovala žalobce, či přímo jemu. Dovolací soud pak dovodil, že výzva byla správně doručena žalobci přímo, protože se tak stalo v den, kdy došla soudu informace o tom, že žalobce ukončil plnou moc udělenou předtím jiné osobě než S. H. Z toho bylo nutno s ohledem na ustanovení §24 o.s.ř. dovodit, že plná moc S. H. skončila ještě před tímto dnem. Vyjádření žalobce, že podává ústavní stížnost, (nikoli tedy dovolání), je z tohoto hlediska relevantní.
Dovolací soud nepovažoval za nutné odstraňovat v tomto směru případné pochybnosti, protože i kdyby bylo dovolání podáno včas, bylo by nutno odmítnout je z důvodu nepřípustnosti. Nebyl totiž shledán žádný právní důvod přípustnosti, jak jsou uvedeny v ustanoveních §237 odst. 1 a násl. o.s.ř., a to ani podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Nestačí totiž pouhý závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam, pokud žalobce nenavrhl v průběhu odvolacího řízení, aby bylo dovolání připuštěno. Takový návrh žalobce ani jeho právní zástupce neučinili, a dovolání by proto muselo být odmítnuto jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 4, a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalobce procesně zavinil, že řízení muselo být odmítnuto, takže nárok na náhradu dovolacího řízení má žalovaný ( §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 o.s.ř.). Náklady žalovaného spočívají v odměně za právní zastoupení za jeden úkon, (tj. vyjádření k dovolání), 500 Kč a tomu odpovídající paušální náhradě hotových výdajů 75 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7.března 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová