ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.635.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 635/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. J., proti žalované H. Š., o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Benešově u Prahy pod sp.zn. 4 C 215/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2000, č.j. 25 Co 484/2000-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově u Prahy (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 13.4.2000, č.j. 4 C 215/97-57, uložil žalované povinnost \"vyklidit a žalobkyni M. J. odevzdat vyklizené nebytové prostory v přízemí domu č.p. 102 v N., sestávající z prodejny, kanceláře, prostoru u sklepa, skladu, skladu obalů s rampou, prostoru kompresoru, dřevníku a sociálního zařízení, to vše ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku\", a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6.12.2000, č.j. 25 Co 484/2000-79, potvrdil rozsudek soudu I. stupně, rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalované na připuštění dovolání.
Žalovaná rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., a dovolací důvod podřadila ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyjádřila nesouhlas ze závěrem odvolacího soudu, že předmětná nájemní smlouva je neplatná, když otázku zásadního právního významu spatřuje v posouzení dopadu novely zák. č. 116/1990 Sb. (o nájmu a podnájmu nebytových prostor), provedené zák. č. 302/1999 Sb., kterou bylo odstraněno ustanovení o nutném souhlasu národního výboru, a je toho názoru, že „po účinnosti zákona, t.j. i v době, kdy byl vydán rozsudek, není nutný souhlas národních
výborů k uzavření smlouvy, a to i u smluv, které byly uzavřeny před účinností tohoto zákona.\" Nesprávné právní posouzení je dle dovolatelky i v „ kolizi rozsudku, kterým soud rozhodl o vyklizení nemovitosti s vydaným předběžným opatřením v souvisejícím sporu, které chránilo příslušného účastníka\", čímž fakticky došlo ke zrušení předběžného opatření vydaného v jiném řízení. Navrhla, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny, a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ( tj. před 1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen \"o.s.ř.\").
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatelky, a má obsahové i formální znaky uvedené v §241 odst. 2 o.s.ř. Otázkou přípustnosti a následně důvodnosti dovolání se však nemohl zabývat, neboť shledal, že bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Podle §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let, se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Z obsahu spisu se podává (srov. doručenky na č.l. 86 p.v. spisu), že rozsudek odvolacího soudu proti němuž dovolání směřuje, byl doručen, jak právnímu zástupci žalobkyně JUDr. Z. H., tak i právnímu zástupci žalované JUDr. R. O., dne 15.1.2001. Tímto dnem také nabyl právní moci (§159 odst. 1 o.s.ř.). Ode dne právní moci počala běžet jednoměsíční dovolací lhůta ( §240 odst. 1 o.s.ř. ), jejíž poslední den připadl na 15.2.2001 (čtvrtek). Bylo-li dovolání žalované podáno na poště dne 8.3.2001, tj. 21 dní po uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty, je zřejmé, že bylo podáno opožděně, a jako takové muselo být proto podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolacím soudem odmítnuto.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věta prvá ( per analogiam) o.s.ř., jelikož dovolatelka nese procesní zavinění na tom, že její dovolání bylo odmítnuto, a byla by proto povinna hradit prokazatelné náklady dovolacího řízení žalobkyni, jíž však v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2001
JUDr. Michal M i k l á š, v.r.
předseda senátu