ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.656.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 656/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ F. A., B/ A. H., C/ J. A., D/ M. S., jako právních nástupců původního žalobce F. A., E/ F. A., a F/ Anny Andrysové, bytem tamtéž, proti žalovaným 1/ Okresnímu úřadu ve Z., a 2/ Zemědělsko-obchodnímu družstvu P., o náhradu za znehodnocení nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 403/92, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.12.1998 čj. 13 Co 352/97-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobci F. A. st., F. A. ml. a A. A. se domáhali proti žalovaným zaplacení náhrady ve výši 901.698 Kč podle ustanovení §14 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\"). V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobce F. A. st. zemřel a do řízení na jeho místo vstoupili jeho dědicové F. A. ml., A. H., J. A. a M. S.
Okresní soud ve Zlíně o věci rozhodl rozsudkem ze dne 11.2.1997, čj. 11 C 403/92-142, tak, že řízení částečně zastavil co do částky 24.824,90 Kč, zamítl žalobu proti prvému žalovanému Okresnímu úřadu ve Z., a uložil povinnost druhému žalovanému Zemědělsko-obchodnímu družstvu P. zaplatit částku 438.436,70 Kč žalobcům F. A. a A. A. (v rozsudku označených jako 2. a 3. žalobci) společně a nerozdílně, a žalobcům F. A., A. H., J. A. a M. S. (v rozsudku označeným jako 2.4..5.a 6. žalobci) každému po 109.609,10 Kč.
Krajský soud v Brně k odvlání všech žalobců a druhého žalovaného, rozsudkem ze dne 17.12.1998, čj. 13 Co 352/97-169, v odvoláním napadené části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, jímž byla druhému žalovanému Zemědělsko-obchodnímu družstvu P. uložena povinnost zaplatit žalobcům F. A. a A. A. částku 438.436,70 Kč, a dále rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil prvému žalovanému Okresnímu úřadu ve Z. povinnost zaplatit žalobcům F. A., A. H., J. A. a M. S. částku 438.436,70 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 23.2.1999, napadl druhý žalovaný včas podaným dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §238 o.s.ř. Žalovaný vyjadřuje názor, podle něhož „ byl neúplně a nepřesně výrokem krajského soudu potvrzen rozsudek soudu I. stupně, když nebylo vysloveno, v jakém poměru se každému z těchto žalobců přiznává právo na částku 438.436,70 Kč\"; z toho dovozuje, že výrokem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně částečně změněn, nikoli potvrzen v celém rozsahu. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil jeho postavení jako povinné osoby, neboť rozhodnutím ONV ve Z. ze dne 18.11.1960, navíc nepravomocným, byl pouze zmocněn, aby v předmětné usedlosti provedl potřebné úpravy a adaptace, a nemovitosti mu nebyly dány do užívání; pokud je užíval, pak bez právního titulu, který by jej zavazoval k právům a povinnostem v budoucnu. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k novému projednání.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen \"o.s.ř.\").
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 odst. 2 o.s.ř. a opírá se o přípustný dovolací důvod podřaditelný pod ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Nejsou však splněny podmínky pro jeho věcné vyřízení.
Dovolací soud se v prvé řadě musel zabývat přípustností dovolání. Podle ustanovení
§236 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné jen v případech stanovených zákonem. Přípustnost dovolání je pak upravena v ustanoveních §237 odst. 1 o.s.ř. až 239 odst. 2 o.s.ř. Vady řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1, které vždy zakládají přípustnost dovolání, nebyly dovolacím soudem zjištěny, ani dovolatelem uplatněny. Přípustnost dovolání nelze dovodit z ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř., protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl ve vztahu mezi žalobci a druhým žalovaným ( dovolatelem) potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který ve věci rozhodl pouze jednou. Pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm.a) o.s.ř., je rozhodující, jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. V daném případě odvolací soud nestanovil práva a povinnosti účastníků odlišně od soudu prvního stupně, protože potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým uložil druhému žalovanému povinnost zaplatit tutéž částku žalobcům stejně označeným jako v rozsudku soudu prvního stupně. Ze skutečnosti, že odvolací soud neopakoval celý výrok doslovně a neuvedl, v jakém poměru má být uvedená částka žalobcům, kteří jsou manželé, zaplacena, nelze dovozovat, že byl výrok soudu prvního stupně částečně změněn.
V úvahu nepřipadá ani přípustnost dovolání podle ustanovení §239 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř., protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku a dovolatel ani nenavrhl, aby dovolání bylo připuštěno.
Nezbylo proto než dovolání odmítnout jako nepřípustné ( §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř.).
Povinnost uhradit náklady dovolacího řízení nebyla dovolateli uložena, ač žalobci v něm měli úspěch ( §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.), a to proto, že žalobcům prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.
předsedkyně senátu