ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.745.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 745/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva P. s. L., proti žalovanému J. M., o zaplacení částky 5. 532 .- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 C 894/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. října 2000, č. j. 11 Co 456/2000-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 10. 2000, č. j. 11 Co 456/2000-68, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 2. 2000, č. j. 17 C 894/97-54, kterým okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5. 532.- Kč s příslušenstvím, jakož i náklady řízení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku; dále krajský soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a ve shodě s ním dovodil, že žalobce - pronajímatel bytu č. 104 o velikosti 2+1 v D., jehož je žalovaný nájemcem, se právem domáhá žalobou uplatněné částky, představující dlužné nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu.
V podání, označeném jako \"odvolání proti rozsudku krajského soudu v Ústí nad Labem\", které je podle svého obsahu (41 odst. 2 o. s. ř.) dovoláním, žalovaný (nezastoupen advokátem) zpochybňuje správnost vyúčtování žalobcem požadované částky a vyslovuje nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen \"o. s. ř.\".).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání je podáno osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), avšak nemohl se zabývat přípustností a důvodností dovolání (resp. jeho náležitostmi), neboť je shledal opožděným.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, je-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jak se podává ze spisu ( z doručenek na č. l. 69 verte spisu), rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 24. listopadu 2000, když uvedeného dne byl doručen žalovanému postupem podle 47 odst. 2 o. s. ř. (20. 11. 2000 byl učiněn první pokus o doručení a byla zanechána výzva, dne 21. 11. 2000 druhý pokus o doručení a téhož dne byla zásilka uložena u pošty, takže třídenní lhůta dle citovaného ustanovení uplynula v pátek 24. listopadu 2000), a žalobci byl doručen dne 23. listopadu 2000. Žalovaný pak převzal rozsudek odvolacího soudu osobně dne 27. listopadu 2000, z čehož zřejmě vycházel i soud prvního stupně, když - jak vyplývá z razítka obsaženého na originálu jeho rozsudku (č. l. 54 spisu), opatřeného datem 4. 12. 2000 - vyznačil jako datum nabytí právní moci den 27. 11. 2000.
V dané věci začala běžet lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 24. listopadu 2000, a konec jednoměsíční dovolací lhůty stanovené v §240 odst. 1 větě první o. s. ř. a počítané podle pravidel obsažených v §57 odst. 1 a 2 o. s. ř. připadl na 27. prosinec 2000 (středa), když dny 24., 25. a 26. prosince 2000 byly dny pracovního klidu.
Dovolání žalovaného však bylo - jak vyplývá z otisku podacího razítka odvolacího soudu na č. l. 75 spisu - doručeno tomuto soudu osobně dne 14. února 2001.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného je dovoláním podaným zjevně po uplynutí zákonné dovolací lhůty, stanovené v §240 o. s. ř. Nejvyšší soud je proto musel jako opožděné odmítnout (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 větu první (per analogiam) o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci v tomto řízení nevznikly žádné náklady, k jejichž náhradě by jinak byl žalovaný povinen.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v.r.
předsedkyně senátu