ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.890.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 890/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K. H., proti žalované H. B., o „navrácení bytu\" a vydání předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 112/2000, o dovolání žalobce a L. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. srpna 2000, č. j. 47 Co 470/2000 - 19, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně zastavil usnesením ze dne 14. 7. 2000, č. j. 50 C 112/2000 - 11, řízení o návrhu žalobce K. H. proti žalované H. B. o vydání předběžného opatření (výrok I.), zastavil i řízení o žalobě o „navrácení bytu\", podané žalobcem proti stejné žalované (výrok II.), a vyslovil, že žalované se vůči žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení. Zastavení řízení odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce přes výzvu soudu neodstranil vady podání, které bránily dalšímu pokračování řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 8. 2000, č. j. 47 Co 470/2000 - 19, napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalované se vůči žalobci náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 9. 2000.
Žalobce, nezastoupen advokátem, podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které předal k poštovní přepravě na adresu soudu prvního stupně dne 19. 9. 2000; ve stejném podání byla jako „žalobce 2\" (a také jako dovolatelka) označena L. H. Poté, kdy byl pravomocně zamítnut žalobcův návrh „na přidělení bezplatné právní pomoci\" (stalo se tak usnesením Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2000, č.j. 50 C 112/2000 - 29, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2000, č.j. 47 Co 709/2000 - 35), vyzval soud prvního stupně žalobce K. H. a L. H. usnesením ze dne 8. 3. 2001, č. j. 50 C 112/2000 - 39, aby ve lhůtě do osmi dnů od doručení výzvy odstranili nedostatek povinného advokátního zastoupení s tím, že jinak bude dovolací řízení zastaveno. Na výzvu, která byla oběma adresátům doručena dne 19. 3. 2001, reagovali podáním ze dne 22. 3. 2001 (č. l. 40), v němž mj. uvedli, že dovolání nevyžaduje právní zastoupení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen „o. s. ř.\").
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Podle §241 odst. 2, věty druhé o. s. ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým může účastník řízení napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Právě mimořádností tohoto opravného prostředku je odůvodněn požadavek obsažený v zákoně, aby účastník, který dovolání podává, měl buď sám právnické vzdělání, nebo byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní služby. Ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.
V posuzovaném případě - jak již dovolací soud uvedl - podal žalobce K. H. dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž byl zastoupen advokátem, a nebylo zároveň prokázáno (ostatně ani tvrzeno), že by sám měl právnické vzdělání. Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. nebyl přes výzvu odstraněn, Nejvyšší soud podle §243c a §104 odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil, aniž se mohl zabývat otázkou dalších náležitostí dovolání či jeho přípustností. Nedostatkem povinného advokátního zastoupení trpělo řízení i z pohledu dovolání podaného L. H.; protože ani v tomto případě nedošlo - přes výzvu soudu prvního stupně - k odstranění nedostatku zákonem stanovené podmínky řízení, nemohl dovolací soud vyvodit procesní důsledky z toho, že v případě této dovolatelky - na rozdíl od K. H. (účastníka řízení - žalobce) - šlo o dovolání podané někým, kdo k dovolání nebyl oprávněn (tj. její dovolání odmítnout podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), ale i zde musel dovolací řízení zastavit.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 větu první o. s. ř. a o skutečnost, že žalované nevzešly v řízení o dovolání prokazatelné výlohy, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2001
JUDr. Hana M ü l l e r o v á, v.r.
předsedkyně senátu