ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1026.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1026/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání 1. A. Z., zastoupeného advokátkou, 2. O. P., a 3. H. Z.,zastoupených JUDr. J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 29.11. 2000, sp.zn. 26 Co 360, 361/2000, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 6 C 71/93 / žalobců: 1. A. Z., zastoupeného advokátkou, 2. O. P. a 3. H. Z., zastoupených advokátem, proti žalovaným : A. E. P., B. M. P., C. B. J., D. J. K., zastoupených advokátem, a E. J. P., o vydání nemovitostí /, takto:
I. Dovolání dovolatelů se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
III. Věc se vrací Okresnímu soudu v Berouně vzhledem k výroku /označenému II./ rozsudku tohoto soudu z 8. 12. 1995, čj. 6 C 71/93-137, o vyloučení dílčího žalobního nároku žalobců k samostatnému projednání, tedy výroku nedotčenému výrokem rozsudku Krajského soudu v Praze z 29. 11. 2000, sp.zn. 26 Co 360, 361/2000.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u soudu 22. 3. 1993 /v průběhu řízení upravovanou/, se žalobci domáhali, aby žalovaným bylo uloženo vydat jim každému ze žalobců jednou ideální osmnáctinou nemovitosti v katastrálních územích V. Ch., V., P., H. p. B., B. a L.
Okresní soud v Berouně rozsudkem z 8. 12. 1995, čj. 6 C 71/93-137, uložil žalovaným E. P. a Z. P., aby vydali do 3 dnů od právní moci rozsudku každému ze žalobců jednu ideální osmnáctinu ve výroku rozsudku konkrétně uvedených nemovitostí v katastrálním území V. Ch., v katastrálním území V., v katastrálním území P., v katastrálním území H. p. B., v katastrálním zemí B. a v katastrálním území L. Dalším výrokem téhož rozsudku bylo rozhodnuto, že k samostatnému projednání vylučuje žalobní návrh žalobců o vydání podílů ještě i jiných pozemků / ve výroku rozsudku konkrétně uvedených / v katastrálním území N., v katastrálním území O., v katastrálním území H. p. B., v katastrálním území L, v katastrálním území S. a v katastrálním území V. Ch. Žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně 1. 840 Kč a 1. 520 Kč. Výrokem tohoto rozsudku byl také zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, týkající se nakládání s majetkem po V. P. / zemřelém 14. 12. 1964 /.
Dne 6. 10. 1997 byl Okresním soudem v Berouně vydán / pod čj. 6 C 71/93-190 / ještě doplňující rozsudek, jímž bylo jednak upřesněno označení vydávaných pozemků v katastrálním území V. Ch. a v katastrálním území H. a jednak byla uložena žalovaným i povinnost k vydání části i pozemku parc. č. 217 v katastrálním území P., neboť tato povinnost nebyla v doplňovaném rozsudku z 8.12. 1995, čj. 6 C 71/93-137, uložena, třebaže se toho žalobci svým žalobním návrhem domáhali.
Usnesením Krajského soudu v Praze z 26. 3. 1998, sp.zn. 27 Co 75/98, byl uvedený doplňující rozsudek Okresního soudu v Berouně ze 6. 10. 1997, č.j. 6 C 71/93-248, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dalším průběhu řízení vydal Okresní soud v Berouně dne 9. 12. 1999 / pod čj. 4 C 71/93-248 / nový doplňující rozsudek, týkající se jednak vydání dalšího pozemku parc. č. 217 v katastrálním území P. a jednak opravy označení pozemků v katastrálním území V. Ch. a v katastrálním území H. p. B., vydávaných žalobcům podle rozsudku z 8. 12. 1995, čj. 6 C 71/93-137.
O odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Berouně z 8. 12. 1995, čj. 6 C 71/93-136, a proti doplňujícímu rozsudku Okresního soudu v Berouně z 9. 12. 1999, čj. 6 C 71/93-248, rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem z 29. 11. 2000, sp.zn. 26 Co 360, 361/2000. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl uvedený rozsudek prvního stupně z 8.12. 1995, ve znění uvedeného doplňujícího rozsudku z 9. 12. 1999, změněn tak, že byla zamítnuta žaloba žalobců o vydání nemovitostí v katastrálním území V. Ch., V., P., H. p. B., B. a L., jak tyto nemovitosti byly specifikovány ve výroku I. rozsudku z 8. 12. 1995 a ve výroku I. doplňujícího rozsudku z 9. 12. 1999. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovaným E. P., M. P., B. J. a J. K. na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 1. 318 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a na náhradu nákladů řízení odvolacího 3. 350 Kč rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobci a žalovaným J. P. nemá žádný z těchto účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátům, kteří žalobce v řízení zastupovali, dne 22. 1. 2001 a 30. 1. 2001. Dovolání všech žalobců bylo předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Berouně dne 27. 3. 2001. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovali dovolatelé na ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu. Jako dovolací důvod uplatňovali, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů /tj. podle ustanovení občanského soudního řádu - zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Dovolání bylo v občanském soudním řádu /ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ upraveno v ustanoveních §236 až §243d, týkajících se přípustnosti dovolání, podání dovolání a řízení o dovolání.
Při posuzování dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému v daném případě přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. / tj. před 1. 1. 2001/, podle dosavadní úpravy obsažené v občanském soudním řádu / ve znění před účinností zákona č. 30/2000 Sb./, bylo nepochybně nutno přihlížet i k úpravě týkající se podání dovolání, obsažené v ustanoveních §240 a §241 občanského soudního řádu /v již citovaném znění/, zabývajících se náležitostmi podání dovolání.
Pode ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu /v již citovaném znění / mohl účastník řízení podat dovolání /pokud zákon podání dovolání připouštěl / do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni; zmeškání této lhůty nebylo možné prominout /§240 odst. 2 občanského soudního řádu v citovaném znění/.
V této zákonem stanovené jednoměsíční lhůtě /z níž bylo nutno v daném případě vycházet ve smyslu ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb./, nebylo dovolání dovolatelů v tomto případě podáno proti rozsudku odvolacího soud, který nabyl právní moci doručením účastníkům řízení dne 30. 1. 2001, když dovolání dovolatelů bylo předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Berouně dne 27. 3. 2001. Šlo tedy o dovolání podané opožděně.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než toto dovolání odmítnout svým usnesením podle ustanovení §243b odst. 4 a 5 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. / jako dovolání nepřípustné pro jeho opožděné podání.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně nákladů, vynaložených žalovanými E. P., M. P., B. J. a J. K. na vyjádření k dovolání žalobců, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b a §224 odst. 1 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. / ustanovení §150 téhož právního předpisu o možnosti nepřiznání náhrady nákladů řízení i účastníku, který byl v řízení úspěšný; dovolací soud tu přihlížel k povaze projednávané věci i k obsahu vyjádření uvedených žalovaných k dovolání žalobců, které stručně rekapitulovalo procesní stanoviska a vyjádření těchto žalovaných, učiněná již v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. srpna 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý, CSc., v.r.
předseda senátu