ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1184.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1184/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. S. proti žalovanému P. f. České republiky, o zaplacení částky 914.095 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 218/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1.12.2000, čj. 20 Co 417/2000-116, 20 Co 418/2000, 20 Co 419/2000, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 platebním rozkazem ze dne 12.2.1999, čj. 21 C 218/98-63, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni A. S. částku 914.095 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalovaný podal dne 10.5.1999 proti platebnímu rozkazu odpor, který byl doručen soudu prvního stupně dne 14.5.1999. Dne 17.12.1999 podal žalovaný opět odpor, který byl doručen soudu prvního stupně dne 17.12.1999. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20.4.2000, čj. 21 C 218/98-99, odpor žalovaného jako opožděný odmítl s odůvodněním, že žalovaný převzal platební rozkaz dne 11.3.1999. Usnesením ze dne 20.4.2000, čj. 21 C 218/98-100, soud prvního stupně opravil záhlaví platebního rozkazu v označení příjmení žalobkyně, protože však tato oprava byla provedena opět nesprávně, odstranil tuto vadu novým opravným usnesením ze dne 15.8.2000, čj. 21 C 218/98-112.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.12.2000, čj. 20 Co 417/2000-116, čj. 20 Co 418/2000, 20 Co 419/2000, k odvolání žalovaného napadené usnesení soudu prvního stupně ze dne 20.4.2000, čj. 21 C 218/98-99, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že při odstranění chyb či vad v psaní či počtech, případně zřejmých nesprávností, je v případě platebního rozkazu třeba postupovat podle §164 OSŘ. Týká-li se oprava výroku platebního rozkazu, vydá o tom předseda senátu opravné usnesení, a od jeho doručení běží znovu lhůta k podání odporu analogicky podle §204 odst. 1, věta druhá OSŘ, neboť výslovná úprava pro případ opravy výroku platebního rozkazu v OSŘ chybí, a z žádného jeho ustanovení přitom nelze dovodit, že by tento postup, včetně důsledku pro počítání nového běhu lhůty k podání odporu, byl vyloučen. V daném případě byla vydána opravná usnesení platebního rozkazu soudem prvního stupně nejprve dne 20.4.2000 a poté dne 15.8.2000; druhé opravné usnesení bylo žalovanému doručeno dne 4.9.2000. Vzhledem k tomu, že se oprava týkala výroku platebního rozkazu (uvedení osoby, vůči které se žalovanému ukládá povinnost plnit), dovodil odvolací soud, že žalovaný mohl podat proti platebnímu rozkazu odpor nejpozději dne 19.9.2000, přičemž podle ustálené soudní praxe nelze považovat odpor žalovaného podaný dne 12.5.1999 a opakovaný 17.12.1999, za opožděný. Odvolací soud dospěl dále k závěru, že podanému odporu je nutno přiznat účinky podle §174 odst. 2 OSŘ, tj. že po vydání opravných usnesení již jeho existence musí znamenat zrušení platebního rozkazu ve všech jeho výrocích. Proto je také nerozhodné, zda zásilka, doručená žalovanému dne 11.3.1999, obsahovala stejnopis platebního rozkazu ze dne 12.2.1999, či nikoli.
Usnesení Městského soudu v Praze napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §238a odst. 1 písm. a) OSŘ (ve znění do 31.12.2000), „ když napadené usnesení odvolacího soudu má povahu měnícího rozhodnutí, neboť po obsahové stránce s definitivní platností řeší - v porovnání s rozhodnutím soudu prvního stupně jinak - otázku účinnosti (přípustnosti) podaného odporu a ve svých důsledcích i to, zda věc bude (konečným způsobem) vyřízena platebním rozkazem\". V této otázce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 20 Cdo 2324/98, „ publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Rc 40/2000\". Dovolací důvod žalobkyně spatřuje v nesprávném právním názoru odvolacího soudu. Vyjadřuje nesouhlas se závěry odvolacího soudu především v otázce, že oprava příjmení žalobce v platebním rozkazu je opravou výroku, zakládajícím právo žalovaného podat proti platebnímu rozkazu odpor. Dovolatelka namítá, že v daném případě jde o písařskou chybu ve jméně žalobce, která vzhledem k okolnostem případu nezpochybňuje jeho identitu. Možnost uplatnění opravného prostředku v předmětné věci považuje za nepřiměřené procesní zvýhodnění žalovaného. Žalobkyně dále odmítá závěr odvolacího soudu o tom, \"že opravný prostředek může účinně předejít vyhlášení rozhodnutí\". Pokud by totiž opravné usnesení v daném případě znovu založilo běh lhůty pro podání opravného prostředku, pak by muselo být napadeno odvoláním. Žalobkyně považuje za nemožné účinky odporu ze dne 12.5.1999, popř. 17.12.1999, vztáhnout na později vydaná opravná usnesení, s jejichž spojením byl odpor znovu vydán, tedy bylo znovu vyhlašováno rozhodnutí; teprve proti novému rozhodnutí bylo namístě podat nový odpor. Navrhuje proto zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, to je podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen „OSŘ\").
Dovolací soud shledal, že po formální stránce dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 odst. 2 OSŘ, a že uplatněné dovolací důvody lze podřadit pod důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. d) OSŘ. Dovolání považuje za přípustné podle §238a odst 1 písm.a) OSŘ. přičemž vychází z dřívější judikatury, kterou zmiňuje i dovolatelka. V rozhodnutí ze dne 21.10.1999, sp.zn. 20 C 2324/98, (uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, ročník 2000, pod poř.č. 40), vyslovil dovolací soud názor, že jestliže usnesením odvolacího soudu byla řešena po obsahové stránce otázka účinnosti podaného odporu proti platebnímu rozkazu jinak, než jak ji řešil soud prvního stupně, je usnesení odvolacího soudu rozhodnutím měnícím. Dovolání proto posoudil z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jimiž je nesprávné právní posouzení věci, neshledal je však důvodným .
Právní závěry odvolacího soudu totiž odpovídají ustálené judikatuře, která se váže k následkům právní skutečnosti, kterou je oprava vydaného soudního rozhodnutí v případě, že se týká výroku soudu, zejména význam pro běh lhůt vázaných na den doručení soudního rozhodnutí. V tomto směru lze odkázat např. na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.1994, sp.zn. 4 Cdo 4/94, uveřejněný pod č. 67/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž se k této problematice uvádí : „ Je-li účastníku řízení nesprávně označenému v úvodní části rozsudku ( např. v důsledku chyby v psaní) uložena ve výroku povinnost plnit, přičemž tento účastník je ve výroku uveden pouze procesním postavením ve sporu, musí výrok rozsudku, má-li být určitý a vykonatelný ( §155 a §161 OSŘ) nejen přesně a určitě vymezovat předmět plnění, ale zároveň musí i přesně a nezaměnitelně identifikovat účastníky řízení.
V takovém případě se oprava označení účastníka v úvodní části rozsudku týká i výroku rozsudku a musí být proto oprava provedena ... vydáním opravného usnesení\".
Odvolací soud posoudil uvedenou otázku shodně s citovanou judikaturou, protože z platebního rozkazu vyplývá, že P. f. ČR byla uložena povinnost zaplatit „žalobci\", přičemž žalobkyně byla v záhlaví uvedena nesprávným jménem. Dle názoru dovolacího soudu byla shora uvedená judikatura správně použita na daný případ, v němž nešlo o vydání rozsudku, ale platebního rozkazu; procesní závěry týkající se opravy výroku, soudního rozhodnutí, ukládajícího povinnost účastníkovi řízení, jsou stejné. Vydání opravného usnesení má pak za následek, že od jeho doručení znovu běží lhůta k odvolání (§204 odst. 1 věta druhá OSŘ). Správným proto shledal dovolací soud i závěr odvolacího soudu o včasnosti podaného odporu, protože pokud byl odpor proti platebnímu rozkazu vydán v době od jeho vydání do skončení nové lhůty běžící od podání opravného usnesení, je třeba považovat jej per analogiam za včas podaný.
Protože tedy bylo usnesení odvolacího soudu shledáno správným, bylo dovolání zamítnuto ( §243b odst.1věta za středníkem OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. října 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.
předsedkyně senátu