ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1217.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1217/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň A) H. K. a B) M. P., proti žalovanému Z. d. v B. n. L., o převod vlastnictví ke stavbě, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 209/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11.1.2001, čj. 27 Co 509/2000-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním na nákladech dovolacího řízení každé 750 Kč k rukám jejich právního zástupce, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Praze-východ rozsudkem ze dne 14. 12. 1995, čj. 6 C 209/94-39, uložil žalovanému povinnost převést na žalobkyně vlastnictví ke stavbám – dvěma halám naklíčoven brambor, kotelně s uhelnou a kanceláří, postaveným na pozemku žalobkyň č. kat. 217, v katastrálním území Z., obec Z., okres P.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11.1.2001, čj. 27 Co 509/2000-103, vázán právním názorem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího v procesní otázce, shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že v dané věci jsou splněny podmínky ustanovení §22 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o půdě“) a rozhodl tedy o povinnosti žalovaného převést na žalobkyně předmětnou zemědělskou stavbu.
Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 19.2.2001, napadl žalovaný v plném rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, a jehož důvody založil na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. (V případě obou citovaných ustanovení OSŘ vychází zřejmě z jeho znění účinného od 1.1.2001). Odmítl závěr odvolacího soudu, podle něhož o původní žalobě ze dne 20. prosince 1993 nebylo dosud rozhodnuto, a tak námitka žalovaného, že došlo k prekluzi uplatněného nároku, není dle jeho názoru důvodná. Podle žalovaného je závěr odvolacího soudu v rozporu se skutečným stavem a současně odporuje právnímu názoru Nejvyššího soudu, obsaženému v jeho zrušovacím usnesení ze dne 16.8.2000, čj. 24 Cdo 879/2000. Poukazuje na to, že řízení před odvolacím soudem je stiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tuto vadu žalovaný spatřuje v tom, že ačkoliv žaloba ze dne 20. prosince 1993 byla vzata zpět a řízení bylo pravomocně zastaveno, odvolací soud k tomu nepřihlédl, a na základě této žaloby rozhodl; přitom tomuto rozhodnutí nepochybně bránila překážka věci rozsouzené. Žalovaný má současně zato, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soud nevzal v úvahu námitku žalovaného týkající se prekluze nároku žalobkyň, uplatněného žalobou ze dne 22. června 1994, když v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o půdě a konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, bylo třeba uplatnit nárok žalobou u soudu nejpozději do 31. prosince 1993. Žalovaný současně žádal dovolací soud o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřily prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 8.6.2001. V něm poukazují na přechodné ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, obsažené v části dvanácté, hlavě I bod 17, podle něhož v dané věci musí být v dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, včetně podání dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo dovolání podáno opožděně, navrhují, aby bylo odmítnuto.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále též jen \"OSŘ\").
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení §236 odst. 1 OSŘ ve znění platném do 31.12.2000, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení §240 odst. 2 věta první OSŘ prominout.
V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů ( občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000), které se proto aplikují i v dovolacím řízení, včetně ustanovení o lhůtě k podání dovolání. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 19.2.2001, a lhůta k podání dovolání tedy skončila dne 19.3.2001. Dovolání proti tomuto rozsudku, datované dnem 12.4.2001 bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 12.4.2001, tedy zjevně opožděně. Nezbylo proto, než je odmítnout jako opožděné podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovaný procesně zavinil, že řízení muselo být odmítnuto, takže nárok na náhradu dovolacího řízení mají žalobkyně ( §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 OSŘ- per analogiam). Náklady žalobkyň spočívají v odměně za právní zastoupení za jeden úkon, (tj. vyjádření k dovolání) podle §8 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí sazba odměna při jednom úkonu polovinu z částky 4.500 Kč, zvýšené o 20% při zastoupení dvou účastníků (§17 advokátního tarifu) celkem 5.400 Kč, tedy 2.700 Kč; tato částka je pak snížena na polovinu v důsledku toho, že dovolání bylo odmítnuto (§14, §15, §18 téže vyhlášky). K výsledné odměně v částce 1.350 Kč je připočten paušální poplatek ve výši 75 Kč pro každou žalobkyni, stanovený v §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15.října 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á , v. r.
předsedkyně senátu