ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1218.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1218/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání H. P., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 7. 2. 20001, sp. z n. 25 Co 353/2000, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 6 C 512/93 / žalobkyně H. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným L. N., a D. N., zastoupeným advokátem, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí /, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Nejvyššího soudu z 26. 3. 2000, 28 Cdo 498/99, bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze z 20. 10. 1998, sp.zn. 25 Co 78/98, a o vrácení věci tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku z 27. 10. 1997, čj. 6 C 512/93-103.
V dalším průběhu řízení Krajský soud v Praze rozhodl o odvolání po doplnění dokazování zejména výslechem svědkyň JUDr. H. S. a J. Z. a po přezkoumání dovolání ve smyslu ustanovení bodu 15 přechodných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb., tj. podle ustanovení dosavadních právních předpisů - ustanovení občanského soudního řádu / zákona č. 99/1963 Sb. / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. Rozsudkem uvedeného odvolacího soudu ze 7. 2. 2001, sp.zn. 25 Co 353/2000, byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba žalobců o uložení povinnosti žalovaných uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 29 v katastrálním území O., v obci M., okres M., s pozemky parc. č. 104 a parc. č. 450/1, byla zamítnuta. Žalovaným nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně, ani náhrada nákladů řízení odvolacího. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit do pokladny Okresního soudu v Mělníku 38 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud jednak právním závěrem, jímž po zhodnocení v řízení provedených důkazů měl za to, že výzva žalobkyně H. P. k vydání nemovitostí, doručená 29. 9. 1991 žalovaným, nebyla řádnou výzvou k vydání věcí podle ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Dále odůvodnil odvolací soud své rozhodnutí dalším právním závěrem po zhodnocení v řízení provedených důkazů, že ani ohledně další výzvy manžela žalobkyně H. P. - V. P., učiněné 3. 4. 1995 /po účinnosti nálezu Ústavního soudu ČR č. 164/1994 Sb./ nebylo prokázáno, že by ji žalovaní řádně převzali. Podle názoru odvolacího soudu tedy žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaní byli řádně a včas vyzváni k vydání nemovitostí, a proto odvolací soud podle ustanovení §220 odst. 2 občanského soudního řádu změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu žalobkyně zamítl; svá rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odvolací soud ustanoveními §224, §148 odst. 1 a §150 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 17. 4. 2001 a dovolání ze strany žalobkyně bylo předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Mělníku dne 12. 6. 2001.
Ve svém dovolání žalobkyně navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc vrátil tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovala dovolatelka na ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu / ve znění zákona č. 30/2000 Sb. / a jako dovolací důvody uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, dále, že odvolací řízení bylo postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona / tj. před 12. 1. 2001 / nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů / tj. zejména podle ustanovení občanského soudního řádu - zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Dovolání bylo upraveno v občanském soudním řádu /v zákoně č. 99/1963 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2000 / v ustanoveních §236 až §243d, zabývajících se přípustností dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, podáním dovolání, jakož i řízením o dovolání. Ve smyslu již citovaného bodu 17 přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. bylo tedy nutno přihlížet ke všem zmíněným ustanovením §236 až §243d občanského soudního řádu / v již citovaném znění/ při posuzování dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež i v daném případě bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, jak to výslovně uvedl odvolací soud / Krajský soud v Praze / ve svém rozsudku ze 7. 2. 2001 / sp.zn. 25 Co 353/2000/ na straně čtvrté, v odstavci druhém. Musel proto dovolací soud přihlížet i k ustanovením občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./, upravujícím podání dovolání, tedy k ustanovením §240 a §241 tohoto soudního řádu. V ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu /ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ bylo pak výslovně stanoveno, že účastník řízení může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž v ustanovení §240 odst. 2 téhož právního předpisu / v již citovaném znění / bylo zároveň stanoveno, že zmeškání lhůty uvedené v odstavci prvním §240 nelze prominout.
Vzhledem k těmto právním závěrům vycházejícím z ustanovení již citovaného bodu 17 /v hlavě první dvanácté části/ přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. a z ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ musel proto dovolací soud posoudit dovolání dovolatelky v daném případě, předané na poště dne 12. 6. 2001 k doručení Okresnímu soudu v Mělníku, když jejímu advokátu byl rozsudek odvolacího soudu doručen 17. 4. 2001 /a advokátu žalovaných již 13. 4. 2001 /, jako dovolání podané opožděně / §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu v již citovaném znění /, tedy jako dovolání nepřípustné.
Nezbylo tedy dovolacímu soudu než dovolání dovolatelky odmítnout podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů vynaložených žalovanými na vyjádření k dovolání dovolatelky použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 a §224 odst. 1 občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ ustanovení §150 téhož právního předpisu; dovolací soud přihlížel k povaze projednávané věci a k obsahu zmíněného vyjádření k dovolání, rekapitulujícímu procesní vyjádření žalovaných, učiněná již před soudy obou stupňů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 7. srpna 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý, CSc., v.r.
předseda senátu