ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1289.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1289/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání A. T., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně z 5.3.2001, sp.zn. 20 Co 627/2000, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp.zn. 5 C 138/93 (žalobce J. U., zastoupeného advokátem, proti žalované Ing. A. T., zastoupené advokátem, o uzavření dohody o vydání věcí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
V řízení o žalobě žalobce (podané u soudu 28.6.1993), domáhajícího se uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobcem dohodu o vydání nemovitostí bývalého velkostatku N. S.-B., okres U. H., Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením z 15.5.2000, čj. 5 C 138/93-94, řízení ve věci přerušil podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c/ občanského soudního řádu. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 16 C 276/98 o neplatnost závěti zůstavitele M. Z. (zemřelého 21.3.1992) probíhá řízení, které může mít význam pro rozhodnutí soudu v právní věci týkající se A. T., která je stejně jako uvedený M. Z. dítětem původního vlastníka sporných nemovitostí - L. Z.
O odvolání proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení Krajský soud v Brně usnesením z 5.3.2001, sp.zn. 20 Co 627/2000, rozhodl tak, že toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť měl za to, že podmínky uvedené v ustanovení §109 odst. 2 písm. c/ občanského soudního řádu jsou v projednávané věci splněny.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který žalovanou v řízení zastupoval, dne 4.4.2001 a dovolání ze strany žalované bylo předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Uherském Hradišti dne 4.5.2001, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolatelka v dovolání navrhovala, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Podle názoru dovolatelky mělo dovoláním napadené usnesení po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka vyslovovala také názor, že v řízení o určení neplatnosti závěti není řešena otázka, která by eventuálně mohla mít význam pro rozhodnutí soudu v této právní věci (sp.zn. 5 C 138/93 Okresního soudu v Uherském Hradišti).
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ustanovení občanského soudního řádu - zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolání tu směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení. Nebyla tu tedy dána přípustnost dovolání podle ustanovení §238a písm. a/ až f/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Nebyla tu dána přípustnost dovolání ani podle ustanovení §239 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (v již citovaném znění), protože tu nešlo o usnesení ve věci samé. Nebyl tu dán a ani nebyl tvrzen žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení §237 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Nebylo tedy možné shledat dovolání dovolatelky přípustným podle ustanovení občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), jež upravovala otázky přípustnosti dovolání. Z této právní úpravy musel dovolací soud postupovat ve smyslu již citovaného bodu 17 přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., i když tu dovoláním bylo napadeno usnesení odvolacího soudu vydané již za účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (po 1.1.2001), neboť tu šlo o rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, jak to bylo odvolacímu soudu uloženo v bodu 15 (hlava první dvanácté části) přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb.
Přikročil proto dovolací soud k odmítnutí dovolání dovolatelky podle ustanovení §243b odst.1 a 5 a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů řízení vynaložených žalobcem na vyjádření k dovolání žalované použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 a §224 občanského soudního řádu (v již citovaném znění) ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud tu přihlížel k povaze otázky řešené v řízení o dovolání a k obsahu zmíněného vyjádření k dovolání, rekapitulujícího procesní vyjádření žalobce, uvedená již v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. srpna 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu