ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1307.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1307/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Městské části P., zastoupeného advokátem, proti žalované Z. D., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 26 C 75/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2001, č.j. 35 Co 19/2001-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 10. 3. 2000 u Obvodního soudu pro Prahu 8 domáhal se žalobce vydání rozsudku ukládajícího žalované povinnost vyklizení bytu blíže popsanému v petitu žaloby. Tvrdil, že nájemcem předmětného bytu byla babička žalované, která dne 27. 12. 1999 zemřela. Po jejím úmrtí požádala žalovaná dne 2. 2. 2000 žalobce o přechod práva nájmu bytu na její osobu. Podle tvrzení žalobce je žalovaná podílovou spoluvlastnicí domu čp. 39 v P., V. Z toho důvodu žalovaná neprokázala splnění podmínek stanovených v §706 odst. 1 obč. zák.
Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.
Obvodní soud pro Prahu 8 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 10. 2000, č.j. 26 C 75/2000-18, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že žalovaná prokázala, že se zemřelou nájemkyní žila ke dni její smrti ve společné domácnosti a neměla vlastní byt. Soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení §706 odst. 1 obč. zák.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 2. 2001, č.j. 35 Co 19/2001-32, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění i právní posouzení soudu prvního stupně. Odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3Cdon 59/96, podle nichž mít vlastní byt ve smyslu §706 odst. 1 věta prvá obč. zák. znamená disponovat takovým právním titulem, který zakládá právo na bydlení, jež podle své povahy slouží k trvalému uspokojování potřeby bydlet. Odvolací soud dovodil, že pokud došlo mezi spoluvlastnicemi domu k dohodě, že byt v rodinném domě bude užívat dcera žalované, žalovaná vlastní byt nemá. Dospěl k závěru, že na žalovanou přešlo podle §706 odst. 1 obč. zák. právo nájmu předmětného bytu, neboť prokázala svá tvrzení o naplnění zákonných podmínek pro přechod tohoto práva.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 30. 4. 2001 dovolání, jehož přípustnost zdůvodňoval ustanovením §237 odst. 1, písm. c) o.s.ř. Tvrdil existenci nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájené za účinnosti dosavadních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000. Odkaz dovolatele na ustanovení §241a odst. 2 b) o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 je tak nepřípadný.
S přihlédnutím k právní úpravě účinné do 31. 12. 2000 pak ovšem bylo třeba dospět k závěru, že dovolání v této věci není přípustné.
Z obsahu spisu se nenabízí závěr - a ostatně to dovolatelé ani netvrdí - že by řízení bylo postiženo některou z vad řízení uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. (důvody zmatečnosti), jejichž existence by zakládala nejen přípustnost dovolání, ale současně i existenci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř.. Přípustnost dovolání v této věci však není dána ani s přihlédnutím k ustanovení §238 odst. l písm. b) o.s.ř., nebo v §239 odst. l a 2 o.s.ř.
Podle §239 odst. l a 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže odvolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, a aniž připustil proti svému rozhodnutí dovolání, přičemž žalovaná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání v odvolacím řízení neučinila. Ani odvolací soud nezaložil přípustnost dovolání proti svému rozsudku nezaložil výrokem svého rozsudku podle §239 odst. l o.s.ř.
Přípustnost dovolání tak v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení občanského soudního řádu. Dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl podle §243b) odst. 4 o.s.ř. za použití §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž mohl přistoupit k meritornímu zkoumání námitek v dovolání uvedených.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243 b odst. 4 o.s.ř. za použití §221 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. srpna 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu