ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1329.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1329/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) Ing. P. P., B) M. P., C) K. P., všech zastoupených advokátem, proti žalované Mgr. Z. Ž., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 187/96, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2000, č.j. 18 Co 519/99-66, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 16. 8. 1996 u Obvodního soudu pro Prahu 6 domáhal se tehdejší žalobce J. K., jako většinový spoluvlastník (id. 9/10 k celku) nemovitosti - obytného domu čp. 341 v P. - V., ulice A. 27, uložení povinnosti žalované vyklidit nebytové prostory v domě se nacházející blíže specifikované v žalobním petitu a zaplacení částky 4.688 Kč s příslušenstvím na dlužném nájemném. V průběhu řízení vstoupili do práv žalobce shora uvedení žalobci, kteří nabyli nemovitost do svého podílového spoluvlastnictví.
Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 11. 1998, č.j. 8 C 187/96-19, uložil žalované povinnost vyklidit nebytové prostory ve lhůtě šesti měsíců od právní moci rozsudku. Zastavil řízení v části o zaplacení částky 5.964 Kč a částky 1.086 Kč měsíčně od 1. 2. 1998 a rozhodl o nákladech řízení. Uvedený rozsudek byl opraven opravným usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 1998, č.j. 8 C 187/96-74 tak, že namísto nesprávného označení žalované „Mgr. Z. Ž.\", bylo uvedeno správné příjmení „Ž.\". Opravné usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 2. 2001, č.j. 18 Co 72/2001-86, které nabylo právní moci dne 4. 4. 2001.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení. Ve výroku o zastavení řízení ponechal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Rozhodl současně o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 7. 12. 2000.
Žalovaná podala proti tomuto rozsudku odvolacího soudu dovolání dne 22. 12. 2000. Podle znění specifikace dovolání doručeného soudu prvního stupně dne 15. 7. 2001, směřuje její dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu, jímž jí byla uložena povinnost vyklidit předmětné nebytové prostory. Tvrdila existenci dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 o.s.ř. zejména v tom, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí spočívá na neúplných skutkových zjištěních. Namítala rovněž vadu řízení spočívající v tom, že řízení bylo původně v souladu s žalobou vedeno proti osobě, která byla označena jinak, než jaké je příjmení žalované podle občanského průkazu. Z toho důvodu je pochybné, vůči komu vůbec řízení probíhalo a komu byla platně uložena povinnost k vyklizení nebytových prostor. Ohledně přípustnosti dovolání odkázala na ustanovení §241 o.s.ř., tvrdila dále, že v této věci jde o posouzení otázky základního právního významu, a to které místnosti a části bytu mohou být považovány za bytové či nebytové prostory a dále v otázce nepřidělení bytové náhrady.
Žalobci namítali nepřípustnost podaného dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. O takový případ jde v posuzované věci, v níž řízení bylo zahájeno dne 16. 8. 1996. Proto je třeba aplikovat ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.\"), jak jsou rovněž uváděna dále v tomto rozhodnutí.
Podle §236 ost. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z obsahu spisu se nenabízí závěr, že by řízení bylo zatíženo některou z vad řízení (důvody zmatečnosti) uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., jejichž prokázání by zakládalo přípustnost dovolání a současně existenci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. a) o.s. Pokud v tomto směru dovolatelka namítala nesprávnost uvedení svého příjmení v žalobě a posléze v rozsudku soudu prvního stupně, poukazuje dovolací soud na výše uvedené zjištění ze spisu, podle něhož postupem přípustným podle §164 o.s.ř. bylo nesprávné označení žalované odstraněno. S ohledem na to, že žalovaná byla účastna řízení a nebyla zkrácena její práva účastníka řízení, nelze uvedenou procesní situaci podřadit pod žádný z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Přípustnost dovolání se nepodává ani z ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž tomu předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudu s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu. Konečně z obsahu spisu neplyne, že by odvolací soud vyslovil sám přípustnost dovolání v této věci postupem podle §239 odst. 1 o.s..ř, aniž dovolatelka využila možnosti navrhnout vyslovení přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř.
Z uvedeného tak vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000. Dovolací soud proto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch, žalobcům v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě
žádné náklady nevznikly, když vyjádření k dovolání nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č.177/1996 Sb., v platném znění.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. srpna 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu