ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1379.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1379/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň A/ M. Š. a B/ J. Š., proti žalovanému Zemědělskému družstvu O., o vydání náhrad za mrtvý inventář, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod. sp.zn. 3 C 451/98, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9.4.2001, čj. 23 Co 151/2000-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 11.11.1999, čj. 3 C 451/98-55, ve věci samé, změněn výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a rozhodnuto o nákladech řízení odvolacího. Odvolací soud přitom postupoval - v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15. zákona č.30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ), a některé další zákony - podle dosavadních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000, neboť přezkoumával rozhodnutí vydané dne 11.11.1999, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb.
Oba soudy dospěly k závěru, že nárok žalobkyň je promlčen.
Žalobkyně napadly rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 19.5.2001, dovoláním, jehož přípustnost opřely o ustanovení §237 odst.1 písm.c) OSŘ
(přičemž měly zřejmě na mysli znění OSŘ účinné od 1. 1.2001), a jehož důvody spatřují v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem pokud jde o promlčení jejich nároku. Dovolatelky formulují otázky, které dle jejich názoru mají zásadní právní význam, a v tomto směru předkládají svůj právní názor. V dodatku k dovolání polemizují s rozhodnutím odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000, kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ), a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění účinném před 1.1.2001. Rozhodoval-li odvolací soud (v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních předpisů, musel i Nejvyšší soud projednat dovolání a rozhodnout o něm podle OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000. Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů se přitom rozumí i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001, sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bude uveřejněno pod pořadovým číslem 70 v sešitu 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení §240 odst. 2 OSŘ prominout.
Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž v dané věci dovolání směřuje, nabyl právní moci dne 19.5.2001, takže lhůta k podání dovolání skončila 19.6.2001. Dovolání, datované dne 21.6.2001, bylo podáno na poště dne 27.6.2001, tedy zjevně opožděně. Dovolací soud proto dopěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat pro opožděnost a z tohoto důvodu je musel odmítnout ( §243b odst.4, §218 odst. 1 písm.a) OSŘ).
Podle výsledku dovolacího řízení by měl nárok na náhradu nákladů v něm vzniklých žalovaný, tomu však prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Povinnost k náhradě nákladů tohoto řízení nebyla proto uložena žádnému z účastníků (§243b odst.4, §224 odst. 1, §146 odst.2 věta první per analog. OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.
předsedkyně senátu