ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1402.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1402/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání žalobkyně a) E. Z., zast. advokátem, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2001 sp.zn. 017 Co 108/2001 ( v právní věci žalobců a) E. Z., zast. advokátem, b) F. Z., proti žalovaným 1) Z. Z., zast. advokátem, 2) V. Z., zast. Mgr. H. B., justiční čekatelkou Obvodního soudu pro Prahu 7 jako opatrovnicí, vedené pod sp.zn. 4 C 74/99 Obvodního soudu pro Prahu 7 ) o nahražení projevu vůle k převodu nemovitostí takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2001 pod č.j. 017 Co 108/2001-28 podala dovolání žalobkyně a) E. Z., s návrhem, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno. Dovolatelka namítala, že v době, kdy bylo podáno proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, byl tento rozsudek již v právní moci, protože byl již předtím doručen opatrovnici žalovaných a do podání odvolání uplynulo již téměř tři čtvrtiny roku.
Nejvyšší soud České republiky pro posuzování tohoto dovolání vycházel (stejně, jako Městský soud v Praze ) z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto jsou v tomto usnesení uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou, provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. ( dále jen “o.s.ř.“).
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem ( §240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř. ) a opírá se o zákonem stanovený dovolací důvod ( §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.). Bylo však potřebné zabývat se otázkou, zda je dovolání přípustné.
Dovolatel opírá přípustnost dovolání o ustanovení §237 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., když uvádí, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, který odvolací soud svým usnesením zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, bylo již v právní moci a proto nemohl být předmětem přezkumu odvolacího soudu.
Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2001 pod č.j. 017 Co 108/2001-28 se podává, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ( t.j. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. října 1999 pod č.j. 4 C 74/99-18) zrušil právě proto, že vznikly nejasnosti ohledně zastupování žalovaných. Na základě údajů zástupce žalobců, že žalovaní se v místě trvalého pobytu nezdržují a že žijí v K. došlo totiž k tomu, že soud prvního stupně žalovaným ustanovil opatrovníka, a to aniž provedl jakékoliv šetření ohledně faktického bydliště žalovaných. Adresa žalovaných v K. je uvedena ve výpisu z katastru nemovitostí, jímž soud provedl důkaz při jednání. To však soud prvního stupně patrně přehlédl a neučinil žádné kroky ke zjištění adresy žalovaných, a to ani dotazem na žalobce, právního zástupce žalobkyně či na správcovskou firmu.
Z těchto skutečností, které jsou skutkové povahy a které dovolací soud sám hodnotit nemůže (hodnocení důkazů je vyhrazeno soudům prvního a druhého stupně) je zcela nepochybně patrné, že je dosud sporná otázka, zda opatrovník byl žalovaným ustanoven důvodně; to ovšem zpochybňuje i závěr o tom, zda byly (nebo nebyly) zachovány lhůty k podání řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci.
Když za této situace odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení se závaznými pokyny, jak dále postupovat, nelze v současné době vycházet z toho, že ve věci samé bylo již dříve pravomocně rozhodnuto.
Proto ani dovolací soud nemohl shledat za důvodné tvrzení, že v téže věci již dříve bylo pravomocně rozhodnuto. Za tohoto stavu ovšem dovolání nesplňuje podmínku přípustnosti a nezbylo, než ho odmítnout jako nepřípustné, když se ukázalo, že dalšímu projednání věci zatím nebrání překážka věci rozsouzené a že přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z ustanovení §238a o.s.ř., ani z ustanovení §239 o.s.ř. (srov. poukaz na §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které se uplatní i v řízení o dovolání).
Jiným účastníkům řízení než dovolatelce, která však v řízení o dovolání neměla úspěch, náklady řízení nevznikly. Proto bylo vysloveno, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. srpna 2001
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu